Pochod Praha – Prčice na nových trasách

Letošní pochod Praha Prčice se konal na starých i nových trasách. 39. ročník přinesl několik novinek a přálo mu i počasí.

     Pochod Praha – Prčice, který se šel v sobotu 15. května již po devětatřicáté přinesl několik novin. Předně to byla nová praktická skládací mapa, která je současně startovním průkazem na razítka a popisem trasy.

     Některé trasy ubyly, jiné zase přibyly a jiné zůstaly stejné. Jednou z nich byla i trasa ze Střezimíře, kterou jsme letos šel. Bohužel jsem byl opět sám, protože děti jsou pohodlné a tak na akci CVČ Kamarád, která je součástí cyklu Od počítače do přírody, byla nulová účast.

     Ve Střezimířišlo odbavení na startu rychle. Hned na nástupišti rozdával jeden chlapec přihlášky. S těmi se šlo po vyplnění ke startu, kde se zaplatilo startovné, které bylo letos 30,-- Kč (pro děti a osoby nad 60 let 20,-- Kč) a vyfasovala mapa, která již byla orazítkována.

     Pokud chtěl někdo razítko ještě i někam jinam, např. do památníku či deníku, pak ho mohl získat u onoho čiperného chlapce, který prve rozdával přihlášky a chvíli na to už seděl u stolku a razítkoval.

     Ze Střezimíře jsem vyrážel kolem 10.45 hodin. Šlo se dobře, tak jsme šel svižně, předcházel lidi, kterých přede mnou šlo hodně a za něco málo přes hodinu jsem ušel šest kilometrů do Borotína, kde byla 1. kontrola.

     Na Borotíně jsme se naobědval, protože bylo právě poledne. Po obědě jsme si tuto dominantu této trasy, prohlédl a vyfotografoval.

     Z Borotína je i pěkný výhled, má několik zachovalých podzemních místností. Nahoře již toho zbylo méně, ale jeho zdi lákají lidi k tomu, aby na ně šplhali. Musí z nich být ještě lepší výhled.

     Další úsek cesty ubíhal také rychle. Čím dále, tím to ale houstlo. Docházel jsem pomalejší lidi, kteří ve svých čtyřstupech nešli zrovna nejohleduplněji, protože je předejít, bylo dosti vyčerpávající.

     Kousek před Prčicí následovaly zbylé dvě kontroly a pak nejhustší dvoukilometrový úsek, kde se k nám připojila trať z Votic a šlo se v dost těsném zástupu. Tady už nešlo předcházet téměř vůbec.

     Konečně cíl v Prčici. Pověstný kostelík byl vidět už z dálky. Cíl byl tentokrát umístěn ještě před vstupem do obce, další pak na náměstí. V cíli nás čekala tradiční botička, tentokrát fialová a tatranka.

    Pochodníků v pěkném počasí šlo hodně a v nejrůznějším věku od nejmenších dětí až po seniory. Ti nejmenší byli také nejčipernější a neustále popobíhali. I když mezi nimi byly i výjimky. Řekl bych, že v cíli šlo poznat, kdo chodí pravidelně a kdo jenom málo příležitostně.

     Krátce po 16. hodině jsem už seděl v autobuse a jel zpět do Prahy. Stihl jsme to akorát, protože krátce na to se rozpršelo.