Najdu cestu k přírodě??

Dnes aktuální básnička o přírodě a o tom, jak to s ní vypadá? Že to ještě není tak špatné? Ale brzo možná bude.

Utíkám cestou zaprášenou,
Toxické výpary dýchám z plných plic. Neudělá se mi špatně?!
Nevnímám zrychlený tep a dech,
Jak to, že já mám takový pech?
Když běžím, běžím, běžím…
Utíkám… ale před čím?

Ladně se vyhnu ropné skvrně
Kolem továrny na antihmotu Co to je?
Můj krok se zpomalí
Dívám se, dívám do dáli
Nevidím nic, jen hustý dým…

Skládku odpadu mé oči jen přelétnou.
Nevšímám si toho odporného pachu.
Dorazím na křižovatku nepřehlednou,
Kde dvě jaderné rakety křiví si plechy Jad, jade..co??
Copak neslyšíš Matičky Země vzdechy?
Mimochodem, ropa hoří…

Když doběhnu na konec města
Nebo jak tomu říkají,
Nevím, možná jsou z jiného těsta,
Ale mé oči plakají..
Co chcete taky, při pohledu na širou pláň bez života!
Co to? Kde je ta příroda? No kde by byla?? Podívej se z okna!
O které jsem tolik četla a slyšela vyprávění!
Robot říkal, že když dojdu na konec všech zdí
Něco uvidím
Vydala jsem se tedy na cestu hledat přírodu… Na jakou cestu, co to plácám??
Pozdě, je rok 2036 a nikde nic, ani šelest?
Cože?! Rok 2036? To je snad snění!

Hurrá! Ano, byl to jen sen!
Uf, je rok 1910, krásný nový den.
Ještě, že já cestu k přírodě
hledat nemusím…
Avšak…
Nic neponechám náhodě
A koupi auta tatínkovi ihned rozmluvím.