Z kroniky Tuláků – 90. část

V kronice Tuláků stále pokračujeme Oddílovou mozaikou a čteme si o vedoucím a zakladateli oddílu Tuláci.

     Oddílová mozaika – Míla Fuček – pokračování

    Mým dalším velkým zájmem byly dějiny automobilových závodů. Četl jsme stejnojmennou knihu od Miloše Skořepy. Zejména mě zajímala F1. O ní jsem s ezačal zajímat v roce 1973. To jsme viděl prvně na Numburgringu Stewartovo vítězství. Stewart se stal potřetí mistrem světa a skončil. Jako jediný dokázal v nejlepším přestat a odejít jako mistr světa. Pak jsme F1 sledoval ještě pár letFandil jsem Fittipaldimu (1974), pak Laudovi, Huntovi, šestikolovému Tyrrellu a úplně nakonec Petersonovi. Po jeho smrti jsme ztratil o F1 zájem.

     Mezi moje úplně největší koníčky ale patří psaní. Už někdy v raném dětství jsem psal různé povídky. Nejstarší zachovaná je Bohatý chudák z roku 1972. Pak jsem napsal se svým spolužákem Mirkem dvě básně – Lapkovskou a rok na to Policejní. Více mě ale seděla próza. Bohatého chudáka doplnily další povídky – Rallyesta, Lékařská kariéra, Opravář, Cesta kolem světa a další. To bylo v roce 1974. Později jsme pak tento cyklus zakončil povídkou Hodný chlapec. To už bylo ale až na vysoké škole. S tímto cyklem jsme na škole vyhrál 3. místo v zájmové umělecké činnosti. Na vysoké jsme také pracoval v fakultním časopisu Šum. Před tím jsem asi rok vydával třídní časopis na průmyslovce. Před maturitou jsme přestali, nebyl na to čas.

     Po přečtení Johnova Džínového světu, který mě velice nadchnul, jsme začal psát svůj první román Kamarádi. Jeho hlavní hrdina Pavel je záporným hrdinou. Román jsem začal psát tzv. „Ich formou“, tedy v 1. osobě jednotného čísla. To ale není v případě záporného hrdiny vůbec jednoduché. Proto jsem později začal souběžně psát román druhý – Tuláci s kladným hrdinou – opět Pavlem, tentokrát z pozice nezávislého vypravěče.

     V současné době jsem pod vlivem Foglarovy Výpravy na Yucatan. Proto jsme se vrhl na psaní kroniky a kdo ví, zda z ní neudělám další román. Jinak mám už námět na třetí román, pro který nemám zatím ještě název, ale má být o bratranci Pavla z románu Kamarádi. Pavlův bratranec bude kladným hudebně nadaným hrdinou z umělecké rodiny. Na tento román ale stále nemám čas. Ostatně zatím nemám dopsané ještě ani Tuláky.

     Dalším velkým koníčkem je focení. S tím jsme začal mírně v dětství na dovolených strávených s rodiči. Táta měl občas brával do fotokomory, kde jsem mu pomáhal dělat fotky. Naučil mě i vyvolávat negativy. Pořádně jsme začal fotit až v osmnácti, kdy jsme si koupil vlastní foťák. Až později jsem začal fotit na barevné diapozitivy. Poprvé, když jsme s Honzou a spořilovským oddílem Létající kuřata natočili diafonový pořad Posezení na věži. Je to humorný pořad, něco na způsob návštěvních dnů Šimka a Grossmanna. Pořad trval 70 minut, nahrán byl stereo a po natočení k němu byly nafoceny barevné diapozitivy. Premiéra měla tenkrát v oddílu dost velký ohlas. Reprízy se už tolik nepovedly.

     S Honzou jsme pak ještě spolu s Létajícími kuřaty natočili Velikonoce na Věži. Ty jsme ale nestačili nafotit a protože scénář se mi nepovedl tolik, jako u Posezení na Věži, pořad jsme neuchovali. Po Honzově návratu z vojny jsme pak už na Jižním Městě s Tuláky natočili Revoluci na Věži. Některé dobré scénky z Velikonoc na Věži jsem tu použil. Zde se ale premiéra zdaleka nepodařila tak, jako u Posezení na Věži.

     Na Jižním Městě jsme tedy s Brontosaurem hráli pinkponk a chodili na výlety. Jako oddíl jsme se stali členy TJ Chodov, což byl vždy můj sen. Nebyli jsme sice turistickým oddílem mládeže (TOM), protože TJ neměla odbor turistiky (OT). Vstoupili jsme tedy do odboru ZRTV. Měli jsme k dispozici hernu stolního tenisu Na skalce. Část oddílu, která hrála pinkponk prosperovala, druhá část spíše stagnovala. Výletů přibylo. Začal jsem se více věnovat turistice s oddílem a neměl jsme už čas se chodit dívat na 1. ligu stolního tenisu. Když jsme pak v roce 1980 odešli s oddílem od TJ, byl můj oddíl o stolní tenis zatlačen do pozadí. nebyl na něj prostě čas. Obnovil jsem jej až letos v dubnu, kdy jsem s partou zájemců obnovil náš původní nedohraný turnaj. Založil jsem TTC – klub rekreačního stolního tenisu. Z původního turnaje tam jsem dva – Honza a já.