Z kroniky Tuláků – 88. část

Oddílová mozaika je zpestření kroniky Tuláků. Jako první se v ní představuje 9. listopadu 1992 vedoucí oddílu. Je to představení důkladné, které budeme sledovat několik pokračování.

 Oddílová mozaika

Míla Fuček – vedoucí oddílu

     Oddílovou mozaiku začínám sám sebou jakožto prvním vedoucím oddílu Tuláci. A vezmu to pěkně zgruntu. Narodil jsme se 19. března Léta Páně 1959 v Praze. byl jsem velmi zakřiknuté a stydlivé dítě. Všechny své kamarády jsme získal tak, že se oni skamarádili se mnou. Ve svém dětství jsem nikdy do žádného oddílu nechodil

     V roce 1974 jsme ukončil základní devítiletou školu. Učil jsem se průměrně. Mým častým problémem bylo, že jsem nedokázal své vědomosti dobře „prodat“. Písemný projev jsme měl ve škole vždy lepší než ústní. Tři roky jsem se učil spojovým mechanikem se zaměřením na dálnopisnou techniku v Brně, kde jsem byl na internátě a na sobotu a neděli jsem dojížděl domů. Tam jsme se poněkud osamostatnil a taky jsem se naučil spát ve vlaku. Jakmile jsem dosedl, už jsem spal a probudil jsem se akorát, když jsme vjížděli do nádraží, kde jsem měl vystupovat. Alespoň na trati Praha – Brno to v obou směrech fungovalo zcela stoprocentně. Jak jsem ale přestal jezdit, umění spát ve vlaku jsme zapomněl.

     Po vyučení jsem v Praze studoval Střední průmyslovou školu spojové techniky v Panské ulici. Byla tu jedna třída pro vyučené a dělali jsme 1. a 2. ročník za jeden rok. Byla to celkem zabíračka, zvláště, když jsme v té době onemocněl na zápal plic a hodně jsem zameškal. Bylo to už po druhé, první zápal plic jsem měl v době, kdy jsem se učil v Brně. Tenhle druhý ale zanechal poměrně velké následky na mém dechu, které se lepší jen velmi pomalu. Dodnes jsem v kopcích silně dýchavičný.

     Takže prvním rokem jsme dělal na průmyslovce pouze tři věci: 1) učil jsem se, 2) učil jsem se a 3) učil jsem se. Další dva roky to už bylo volnější až jsem úspěšně odmaturoval. Pak mě přijali na vysokou školu na obor telekomunikační technika. Po úspěšně skončeném prvním semestru jsem začátkem února roku 1981 začal vést svůj první oddíl. Jak k tomu došlo?

     Mám spolužáka z devítiletky Mirka, s kterým jsme párkrát šel hrát na koupaliště na Lhotku pinkponk. Ten se stal mým koníčkem zhruba od mích 15ti let, kdy jsme ho začal hrát na dovolené na brněnské přehradě a v Mlýnech u České Kamenice.

     Na brněnské přehradě jsem se při pinkponku seznámil mimo jiné i s Honzou Lepičem. Vyměnili jsem si telefonní čísla a ani jsme v té době netušil, jak moc se v budoucnu ještě setkáme.

      Mě začal pinkponk hodně bavit a začal jsme ho hrát i mimo dovolenou. Tak jsme si asi v osmnácti vzpomněl i na svého bývalého spolužáka Mirka, s kterým jsme tenkrát seděl v lavici. Ten má dva bratry Zdeňka a Petra. Jednou na koupaliště přišel Mirkův táta s Petrem a zahráli si proti nám čtyřhru. Není podstatné, jak dopadla, ostatně si to ani nepamatuju, ale tady jsem se s Petrem seznámil. Když jsme pak jednou volal Mirkovi, jestli si půjde zahrát a on nemohl, nabídl se Petr a tak jsme šli spolu. No a pak jsme chodili na Lhotku pravidelně a hráli jsme zde celé hodiny.

     Zmínil jsme se, že by nebylo špatné vést dětský oddíl zaměřený na stolní tenis. Petrovi se to zalíbilo a za pár dní mi oznámil, že na Spořilově při škole, kam jsme chodil, je pionýrská skupina, kde by o nás vedoucí skupiny Ilona měla jako o vedoucí zájem. byl jsem pro a tak mě za ní Petr zavedl. Byla ráda, protože měla vedoucích málo. Líbilo se jí i zaměření našeho oddílu na stolní tenis, protože ve škole byly na chodbě dva stoly. Hned jsme se dohodli, že oddíl založíme hned, jakmile mi skončí mé první zkouškové období na vysoké škole. To se stalo v únoru.

     V oddílu byli zpočátku samí kluci. Oddíl se jmenoval Létající míček. Ilona mi pomáhala a radila, jak mohla. I nábor do oddílu nám zorganizovala sama a ani jí nevadilo, že k nám přešli dva kluci z jejího oddílu. Dokonce nás vzala i na náš první výlet do Řevnic spolu se svým oddílem. Odkoukal jsme od ní, jak se to dělá a pak už jsme jezdili na výlet sami. Přesto mák k Řevnicícm stále jistý vztah. Proto také tímto výletem nyní pravidelně začínáme v září výletovou činnost oddílu. Trasu jsme sice trochu změnil, ale Jezírko a Skalku navštěvujeme skoro pokaždé. Rovněž i na babce jsme tenkrát byli.

     Pokračování příště