Korfbal

Korfbal není žádnou novinkou, ale bezmála stoletím prověřený způsob, jak buď vrcholově, nebo jen rekreačně protahovat tělo a zaměstnávat přitom i hlavu. Sport plný pohybu, vyžadující však také chytrost, schopnost souhry s ostatními, nebo - což ortodoxní korfbalisté především zdůrazňují - čestnost a ohleduplnost. Korfbal je dodnes jediný kolektivní míčový sport, v němž se utkávají smíšená družstva mužů a žen.

     Korfbal vymysleli Holanďané na počátku dvacátého století. Od té doby právě Nizozemí udává tón všemu, co se v tomto sportu odehraje. Korfbal vlatně vznikl ze švédské hry ringböll. Sport, při němž dvě družstva soupeřila o to, kdo na hřišti dlouhém i širokém 45 metrů vstřelí více košů. Amsterodamský učitel upravil tento sport a tak vznikl korfbal, dodnes jediný kolektivní míčový sport, v němž se utkávají smíšená družstva mužů a žen. Původní kovové obroučky na třímetrových tyčích nahradil amsterodamský průkopník bezednými koši z proutí zavěšenými na 3,5 metru vysokých stojanech. stál o to, aby korfbal byl hrou rytířskou, v níž mají muži i ženy stejnou šanci vyniknout. Zakázal proto fyzický kontakt mezi útočníky a obránci a zavedl pravidlo, podle něhož smějí muži bránit pouze muže a ženy pouze ženy - což platí dodnes. Světovou špičku dnes tvoří Nizozemí a Belgie, přičemž mezi oběma zeměmi je značný rozdíl. Holanďané vyhráli světový šampionát čtyřikrát a jsou i nyní výrazně lepší - vždyť u nich hraje korfbal přes sto tisíc hráčů a hráček, tedy desetkrát více než v Belgii. Silné týmy, které ovšem s oběma velmocemi zatím prohrávají rozdílem třídy, dokáží dát dohromady také Austrálie, Tchajwan, Německo a Portugalsko. A také Česká republika, ač je ještě korfbalově mladá a oproti svým konkurentům vlastně ještě v plenkách.

     Korfbal je míčová kolektivní hra, v níž se utkávají dvě osmičlenná družstva sestavená vždy ze čtyř mužů a čtyř žen. Hraje se na hřišti, které je rozděleno na poloviny - v každé z nich stojí koš na stojanu bez odrazové desky ve výšce 3,5 metru. Hraje se přitom i za košem. Korfbalové venkovní hřiště bývá travnaté, na podzim se korfbal stěhuje do hal. Hraje se výhradně rukama a je zakázán kontakt s protihráčem. S míčem se nesmí driblovat, hráč, který drží míč, má jen dvě možnosti - nahrát nebo vystřelit na koš. Každý koš se počítá za jeden bod, prvoligové korfbalové zápasy přitom končívají zpravidla skórem kolem patnácti až dvaceti košů na jeden tým. V týmu jsou vždy na začátku utkání čtyři obránci (dva muži, dvě ženy) a stejný počet útočníků (opět dva muži a dvě ženy). Obránci se smí pohybovat pouze v obranné polovině svého týmu, útočníci v útočné. Půlící čáru překročí všichni v jediném případě - když si mění role a útočníci jdou do obrany a obránci do útoku. To se děje vždy po dvou dosažených koších, při sudém stavu skóre (poprvé tedy za stavu 2:0, 1:1 nebo 0:2). Jedním z pravidel, kterým se korfbal zásadně liší od jiných sportů, je tzv. bráněná střela. Pokud totiž útočník vystřelí ve chvíli, kdy mezi ním a košem v dostatečné blízkosti stojí obránce s nataženou rukou (nebo rukama), pak rozhodčí zapíská a útočníkům vezme míč.

     Střelba "přes obránce" je tedy zakázána. Z toho pak plyne i způsob bránění: výhradně se používá osobní obrana, muži přitom smějí bránit pouze muže a ženy pouze ženy. Každý v týmu musí umět střílet, doskakovat nebo rozehrávat a tvořit hru - zřejmě v žádném jiném sportu není takový důraz kladen na to, aby všichni uměli všechno. Korfbal je relativně čistá hra, s hrubými fauly není prakticky možné se setkat a například opakované fauly se trestají penaltou, což je v korfbalu téměř jistý koš (střílí se z dvou a půl metru a obránci přitom musí být v dostatečné vzdálenosti). Žluté karty se sice udělují, ale z devadesáti procent jsou za nesportovní chování nebo protesty, nikoliv za fauly. Zápas dospělých trvá 2 x 30 minut, junioři hrají jen 2 x 20 minut a žáci 2 x 15 minut.

     Zdroj: Petr Pokorný
     http://www.volny.cz/ppokorny/OKORF.HTM