Prima A jsou prima lidi - 5. část

Policie je na místě a zdálo by se, že tím příběh končí. Únosci jsou sice chyceni, ale zdaleka vše není vysvětleno. To se vysvětlí v primě A právě druhý den po únosu.

     Alex napínal zrak a na začátku chodby opravdu spatřil čtyři uniformované policisty a samozřejmě taky Robina, Filipa, Jirku, Tiba, Kristýnu a Wendy.

      ,,Alexi! Anno! Dokázali jsme to!!!" křičela přes celou chodbu Wendy.

      To se teprve uvidí. Neznámý únosce ještě není za mřížemi.

     Ale muž byl nenadálou návštěvou rozzuřeného psa a pak i policie tak překvapený, že se nevzmohl na odpor. Ani nepostřehl, že mu na rukou zaklapla pouta.

     Když policisté únosce odváděli, vládlo v chodbě zvláštní ticho. Nikdo nevěděl, co má říct. Všichni pátrání po Anetě brali spíš jako zábavu a ani příliš nedoufali, že by ji mohli opravdu najít. Ale když ten chlap uvěznil Wendy a Kristýnu, bylo všem jasné, že se zapletli do opravdového zločinu. Jenže to se všechno odehrálo tak rychle, že nikdo neměl čas přemýšlet o tom, jestli jsou v nějakém nebezpečí. A nikoho vůbec nenapadlo uvažovat, co se stane a jak tohle všechno vlastně skončí.

     Teď, když šest dětí spatřilo Annu, stojící rozpačitě uprostřed chodby, Alexe sedícího na zemi a Anetu postávající nerozhodně ve dveřích do svého bývalého vězení, nastala ta posvátná chvíle a nikdo se neodvažoval ji narušit. A tak tam jen stáli, opírali se o stěnu chodby nebo seděli a vychutnávali si fantastický pocit vítězství.

     Pak už to Robin nevydržel. Vyrazil vítězný pokřik a rozeběhl se chodbou ke dvěma bojovníkům a Anetě.

      ,,Alexi, žiješ?" zeptala se starostlivě Anna.

     ,,V pohodě," prohlásil její bratr a vyskočil na nohy. To už doběhli i ostatní a hulákali na celé sklepení. Do toho štěkal pes Jack.

     ,,Alexi, Anno, jste hrdinové," poplácal dvojčata po zádech Jirka. ,,Fakt. Jak jste toho chlapa proboha přeprali?"

     ,,Nejvíc nám pomoh Jack," přiznal Alex. ,,Kdyby nepřiběh včas, tak je asi po mně."

     ,,Ale stejně jste to zvládli skvěle!" řekla uznale Wendy. ,,Nás zase zachránili kluci. Ti jsou taky statečný."

      ,,A kde jste vzali tu policii?" zeptala se Anna.

     ,,Vždyť jsem jí zavolal!" připomněl Robin. ,,A když jsme osvobodili Wendy a Kristýnu, tak jsme jí prostě potkali u vchodu do sklepa."

     ,,To muselo bejt překvápko!" zašklebil se Alex.

     ,,Jo, to teda bylo!" přikývl Filip. ,,A zvlášť pro toho chlapa, se kterým jste se rvali!"

     ,,Hele, tak tady moc neřvěte," varoval ostatní Tib. ,,To sklepení by se mohlo zbořit!"

     ,,A - děti, neměly byste být náhodou ve škole?" zeptal se jeden policista a měřil si žáky podezíravým pohledem."

     Osm dětí na sebe pohlédlo.

     ,,No, když někdo unes Anetu, tak jsme jí v tom přece nemohli nechat," řekl výmluvně Alex.

     Policista se usmál. ,,Jste stateční. Nebojíte se riskovat pro záchranu druhého. To je záslužné. Jste opravdoví hrdinové."

     Děti se po sobě podívaly vítězným a odhodlaným pohledem. Jsou HRDINOVÉ!!!

     Další den ráno byla Aneta ve škole nějak zamlklá. Nereagovala ani na řeči své kamarádky Jany, která ukazovala na každého a říkala o něm, že má buď nemožný účes, příšerné boty, amatérský make-up a podobně.

     První hodinu matematiky je učila jejich třídní. Mlčky a s úsměvem na tváři vystoupila na stupínek před tabulí a pozorně si prohlížela svou třídu primu A.

     ,,Jsem na vás hrdá, primo A," řekla vážným tónem a dívala se hlavně na osm dětí, které včera zachraňovaly Anetu. ,,Skutečně. Někteří z vás mají úžasnou odvahu. Važte si toho. Schopnost pomoct druhým je ta nejlepší vlastnost."

     Třída mlčela.

      ,,Všimněte si, jak statečně se například zachovali Anna a Alex vůči Anetě," pokračovala třídní učitelka. ,,Vím, že Aneta je neměla ráda, to se nedalo přehlédnout. A naše dvojčata přesto dokázala pomoct i svému nepříteli."

     Všichni pohlédli na Alexe s Annou. Ti nevěděli, jak by se měli tvářit.

     Vtom Aneta vstala ze svého místa a pomalu se přišourala před tabuli. Chvíli se na třídu jen dívala.

     ,,Víte, chtěla bych vám něco vysvětlit," řekla vážně a trochu pokorně. Rozhodně ne vytahovačně nebo posměvačně, jak by se od ní dalo čekat. ,,Vysvětlit věci, kterých teď lituju."

     K všeobecnému údivu vytáhla ze zadní kapsy džínů Honzovu kalkulačku a pár drobných.

     ,,Vím, vím, co si myslíte," řekla Aneta a nadechla se. Už aby měla všechno za sebou! ,,To já jsem Honzovi vzala tu kalkulačku a pak pomlouvala dvojčata Alexe a Annu, že jí ukradli oni. Nesnášela jsem je, ani nevím proč. Možná mě inspirovalo to, jak mi máma říkala, že cikáni kradou. Teď vím, že to není pravda. A ty peníze jsem Anně vzala proto, aby měla už učitelky průšvih."

     Chvíli vládlo udivené ticho.

     ,,Teď jsem si uvědomila, že to, co jsem dělala, je prostě příšerné. Je mi to fakt líto. Včera jsem poznala, že Alex a Anna jsou mnohem lepší než já. Oni by měli pohrdat mnou, ne já jimi. To - to, jak se Alex vrhnul na toho chlapa, aby mě zachránil…" Anetě najednou vyhrkly slzy, což u ní ještě nikdo nikdy neviděl. ,,To bylo fakticky úžasně statečný. Já bych něco takovýho nikdy nedokázala."

     Upřeně se zadívala na dvojčata.

     ,,Alexi, Anno," začala. ,,Je mi fakt líto, co jsem udělala. Nevím, jak bych to napravila. Díky vám jsem si poprvé v životě uvědomila, co to znamená být statečný. Odpustíte mi? Asi ne, co? Udělala jsem strašně moc špatných věcí. Omlouvám se."

     Chvíli bylo ticho. Všichni hleděli na Alexe a na Annu. Rozzlobí se? Nebudou s Anetou už nikdy chtít mluvit?

     Ale k překvapení všech se Alex s Annou najednou usmáli.

     ,,Aneto," řekl Alex. ,,Ty jsi taky statečná. Málokdo by si takhle veřejně dokázal přiznat svojí chybu."

     Aneta sklopila oči a nevěděla, co si má myslet.

     ,,Alex má pravdu, Aneto," souhlasila Anna. ,,My ti to odpustíme. Čeká tě sice ještě pár vyřizování ohledně tý kalkulačky, ale to se vyřeší později. Nejdůležitější ze všeho je, že sis sama dokázala přiznat, co jsi udělala špatně. A uvědomila jsi si, co to vlastně je, být hrdinou. Jsi hrdina taky."

     ,,Jste fakt prima," zašeptala Aneta.

     Takové ticho jako teď v primě A ještě nikdy nevládlo.

      ,,Nakonec jsou ty únosy taky k něčemu dobrý," pošeptal Tomáš Tibovi a všichni se rozesmáli.

     Učitelka si znovu stoupla před tabuli.

     ,,Teď jsem na vás hrdá ještě víc než předtím," řekla vážným hlasem. ,,Jste hrdinové jak se patří. Jsem moc a moc ráda, že můžu učit v takové skvělé třídě. A ve sborovně teď můžu všem učitelům klidně říct, že PRIMA A JSOU PRIMA LIDI!!!"