Fantómové, strašidelná škola a já

A po několika článcích o Egyptě je změna a Šťoura nám přináši zase poezii.

Autor YNR a spol.

V naší škole se toho času hodně děje
až na to lidi nestačí. Co teď, ouha, jéje!
Chce to jiné věci, kouzla,
je třeba vyšší moci, kam to jen škola sklouzla ?
Jdu po chodbě, je pohoda, nuda,
náhle potkám dvojníka, jak po chodbě se loudá.
Moje zraky ! Co se to děje?!
To jsem já, kam můj rozum spěje???
Rychle, jako o závod,
si to metu na záchod.
Toaleťák náhle vzlít, a já říkám “duch”!
A mě se chce náhle blít,
jde z něj velký puch.
Vyběhnu ven , a vtom …. boule!
Útočí na mě ohnivá koule!
Co se tu dnes ksakru děje?
Netušíte, jak divně mně je!
A vtom koule mizí v prázdnu,
a já na zeď před sebou vzhlédnu –
je na ní záhadný stín
komu to říct, co teď s tím?
Vedle stínu je zvláštní skvrna,
velká jak půlka Brna.
Zrak doprava otočím,
přitom rychle uskočím.
“Ty dvojníku ! Co mně chceš?”
“Jdi od té skvrny ! Bude průšvih jako věž!
Za ní je země fantómů, a ty nedostaneš se domů!”
“To teď nevadí ! Rychle šup do ní!”
“Počkej ! Fantómové spřádaj plány, vnikají sem z téhle brány!
I ty jim v tom můžeš zabránit a hodně přitom zachránit!”
Den měl poté zvláštní běh.
To je zase jiný příběh ….. (možná příště)