Rubriky

Vyhledávání v článcích
Co hledáte ?



Provozuje:
icok


ikonka partnera
ikonka partnera
Dnes má svátek Soňa je čtvrtek 28.03.2024



Novinky





Magazín eKamarád vás vítá
Přinášíme vám zpravodajství ze světa dětí a mládeže. Chcete se i vy podělit s ostatními o své zkušenosti či nějak pobavit naše dětské čtenáře? Není nic jednoduššího. Přidejte se do naší kamarádské rodiny a napište nám na email redakce8(Z)ekamarad.cz
(Místo (Z) napište @).

Bajky dětí

Dnes vám přinášíme dvě bajky.

Potrestaný obr

     Jednoho krásného dne přišel do trpasličího města obr. Myslel si, že je všemocný, když má moc a moc síly. Ale v malinkatém městečku byl jako slon v porcelánu. Byl totiž zvyklý šlapat na plnou nohu, ale tady musel chodit po špičkách. Cestou zakopl o radničku a upadl. Najednou před ním stál maličký trpaslík a díval se mu do oka. Moc se na obra zlobil, protože obr radničce ukopl střechu. Obr řekl, že může všechno, protože on je ten největší a nejmocnější obr. To se trpaslíčkovi vůbec nelíbilo, a řekl si, že obrovi ukáže. Vsadil se s ním o tři dukáty, že obr nedokáže splnit úkol, který mu trpaslíček dá. Obr souhlasil. Trpaslíček obrovi podal své botky a řekl mu, ať si je obuje. Obr se zamračenou tváří vyplatil trpaslíčkovi tři dukáty a odešel pryč. Je to pravda pravdoucí, že chytřejší vyhrává.

Katka Rovenská 4A

Slunce zašlo za hory

     Jedna hora v dáli si pomyslela: “Kdyby tak za mě samotnou, ale opravdu samotnou, jen za mě zacházelo samo Slunce ! Zářila bych ze všech skal nejvíce.”

     “Ale ano, zavolám svým mechovým telefonem sluníčku!” “Haló, haló”, volá hora. “Co se stalo?” ptá se Slunce. Hora volá : “Přijďte ke mně na návštěvu, Slunce, zlaté veliké, větší než náš svět.”

     “Ále, já a k vám? Já mám dost práce, abych obešlo celou vaší zeměkouli a ještě západ za hory, to po mně teda nechtějte. Nashledanou.” “Ale!” klap. Ve sluchátku klaplo a hora už nic neslyšela, jen šumění stromů a bublající potůček.

     Hora plakala, volala na Slunce, ale vše bylo marné. Slunce už nic neříkalo. Skála přemýšlela : “Proč za všechny skály, kopce a za ty sestry hory Slunce zachází ? Ke mně se jí nechce ?” Hora přemýšlela, až se jí z vrcholku kouřilo !

      “Á!!” zvolala hora. “Nemusí ona přijít ke mně, přijdu já k ní !!!”

     Hora se přichystala a šla. No, udělala jeden krok a byla tam. Šla k jiným horám.

     Teď nastala ta velká chvíle. Byl večer. Zvonky zvonily, včelky zabzučely a hory v tu ránu ztichly. Zapadalo totiž za ně Slunce. Samotné Slunce, to, co si hora odmalička přála. Vždy si utrhla kopretinu a hrála si, že je to sluníčko. Ale teď to bylo doopravdické Slunce !! A tak tam hora už navždy zůstala a jen si libovala, že má moc a moc veliké štěstí.

Míša Kralertová 3A

  • Autor: Šťoura
  • Datum publikace: 03.03.2004
  • Článek zařazen do: Povídky
  • Počet komentářů ke článku: 0 přidat komentář
  • Článek si přečetlo 2813 čtenářů

    Sdílet na Facebooku

© Stránka vygenerována za 0.0033 sec. | Aktuálně máme v databázi 8255 článků
práva na články náleži jejich autorům, provozovatel magazínu nenese žádnou zodpovědnost za škody způsobené prohlížením těchto stránek.
Magazín provozuje ICOK (administrátor Miloslav Fuček)
http://icok.icok.cz | http://wwww.mfsoft.cz

Bazény na míru | Bennewitzovo kvarteto | Lady XL Fashion | Optika v Praze | Světové brýle.cz | Inspiro ERP systém | Bezpečnostní poradce | Fass-Hasicí technika | Dukla - Atletika | Dukla Praha