Rubriky

Vyhledávání v článcích
Co hledáte ?



Provozuje:
icok


ikonka partnera
ikonka partnera
Dnes má svátek Valdemar je pátek 27.05.2022



Novinky





Magazín eKamarád vás vítá
Přinášíme vám zpravodajství ze světa dětí a mládeže. Chcete se i vy podělit s ostatními o své zkušenosti či nějak pobavit naše dětské čtenáře? Není nic jednoduššího. Přidejte se do naší kamarádské rodiny a napište nám na email redakce8(Z)ekamarad.cz
(Místo (Z) napište @).

Vzpomínky na Vánoce

Vánoce člověk v každém věku prožívá trochu jinak. Pojďme se teď v čase vánočním, zamyslet jak. V čem jsou ty rozdíly. Bude to takové zamyšlení spojené se vzpomínkami.

     Jako dítě jsem Vánoce prožíval dost intenzívně. Hlavním dojmem bylo to, že jsem se těšil na dárky, což byly většinou hračky. Těžko mohu porovnat, zda dnešní děti prožívají Vánoce nějak podobně, jako v dětství já. Lze ale předpokládat, že nějaká podoba tam bude, i když dneska jsou úplně jiné hračky, než byly dřív. Kdyby však toto porovnání dělal někdo o generaci či dvě starší než já, asi by měl stejné dilema. Naše hráčky byly skromnější, než jsou hračky dnešních dětí, ale hračky člověka generaci či dvě zpět, byly zase ještě skromnější než hračky, s kterými jsem si jako dítě hrál já. To je prostě úděl doby a techniky, která jde neustále kupředu.

     Když jsem se jako dítě radoval z náklaďáku, který byl na baterky a byl ovládaný ovladačem na kablíku, tak tato hračka by asi dnešní děti moc nenadchla, protože takového autíčko se už dnes ovládá na vysílačku. Můj táta či děda si ale o takovéto hračce mohl nechat leda zdát, protože se musel spokojit s dřevěným autíčkem bez jakéhokoliv ovládání.

     Čím člověk jako dítě stárl, tím začaly hračky pod stromečkem postupně vytlačovat praktické dárky. Hraček ubývalo a praktických dárků přibývalo. V tom studentském věku už člověk nedostával hračky, ale věci pro své záliby a koníčky. I z nich může být velká radost. Vzpomínám, jak velkou radost jsme měl například z hodinek, které jsme dostal na Vánoce krátce po svých patnáctých narozeninách. Mimochodem mi dobře slouží dodnes.

     V dospělosti už člověk očekává od Vánoc něco jiného. Dárků ubývá a pro většinu lidí se stávají už jenom formalitami. Člověka víc oslovuje atmosféra Vánoc. V současné době je to pro mě prakticky krátký roční úsek, kdy nejvíce vysadím z práce a dělám si čas na odpočinek.

     Vánoce pro mě byl čas, kdy jsem jezdíval za rodiči na Spořilov, kde bydleli v rodinném domku. Přijížděl jsem kolem poledne na Štědrý den a vracel jsem se 25. prosince večer domů, abych zase přijel na oběd na 2. svátek vánoční a pobyl s rodiči až do večera. Pak jsem přijížděl na oběd na Silvestra a odjížděl domů na Nový rok odpoledne či v podvečer.

     K další změně a mému novému vnímání Vánoc došlo loni, kdy 10. prosince máma umřela. Táta zůstal v domku na Spořilově sám. Vánoce se slavily u mě, protože místo mámy jsem převážně vařil sám. Ne ovšem sám, protože u nás strávila Vánoce sestřenice se svojí dcerou a ty se samozřejmě postaraly o bramborový salát, pomohly se smažením sýrů a podobně. Na Spořilov jezdili spát, což usnadnilo to, že sestřenice tu měla auto. V rodinné vilce se na noc vešli všichni pohodlně, včetně mého bratra a jeho družky, kteří také na Vánoce přijeli.

     Letos budou Vánoce zase u mě. Situace je zase trochu jiná. Táta je už přestěhovaný v novém bytě a bydlí 15 až 20 minut chůze ode mě. Tento článek samozřejmě píši před Vánocemi, tedy v době, kdy to vypadá, že sestřenice asi nepřijede, bratr opět přijede, ale nevíme přesně kdy. V podstatě to ale opět mnoho nezmění. Najdeme si na sebe čas, dárky to moc nevytrhneme. Pro mě to bude určitý odpočinek, i když o to větší frmol mě čeká potom.

     Přesto se na Vánoce opět těším. Sice jinak, než jako dítě, ale těším. Jsou to starosti s nákupem a úklidem. Ale ten úklid je stejně třeba. A ten nákup teď, když bydlím v centru, zase takový problém není. Horší by to bylo v Petrovicích, kde jsem bydlel před pár lety.

     Takže Vánoce postupně mění svoje dimenze. Jedna etapa bylo dětství, další etapa pak studentská léta, dále pak dospělost, kdy jsem bydlel s rodiči. Jiný rozměr už nabraly Vánoce po mém osamostatnění a přestěhování do Petrovic, kdy jsme deset let na Vánoce jezdil na Spořilov. Jiný rozměr mají nyní, kdy jsme přestěhován v Nuslích a trávil jsme jedny vánoce opět na Spořilově (to byly poslední Vánoce s mámou), jedny Vánoce u mě, kdy jsme pro změnu já hostil tátu a byli jsme ještě plni dojmů z mámina pohřbu, který byl den před Štědrým dnem a jiné letos. Teď už se asi příliš měnit nebudou, i když, kdo ví?

     Každý jistě prožívá Vánoce trochu jinak. Nejpodobnější jsou asi dojmy v dětství, kdy u dětí převažuje hlavně radost z dárků. S přibývajícím věkem se pak dojmy lidí různí. Ale to je dáno přibývajícími životními zkušenostmi a prožitky.

  • Autor: Fuček Miloslav
  • Datum publikace: 25.12.2003
  • Článek zařazen do: Názory
  • Počet komentářů ke článku: 0 přidat komentář
  • Článek si přečetlo 2615 čtenářů

    Sdílet na Facebooku

© Stránka vygenerována za 0.0032 sec. | Aktuálně máme v databázi 8132 článků
práva na články náleži jejich autorům, provozovatel magazínu nenese žádnou zodpovědnost za škody způsobené prohlížením těchto stránek.
Magazín provozuje ICOK (administrátor Miloslav Fuček)
http://icok.icok.cz | http://wwww.mfsoft.cz

Bazény na míru | Bennewitzovo kvarteto | Lady XL Fashion | Optika v Praze | Světové brýle.cz | Inspiro ERP systém | Bezpečnostní poradce | Fass-Hasicí technika | Dukla - Atletika | Dukla Praha