Čtenářský příběh - 18. část

Minule kluci objevili nečekaně cestu do kostela U kostlivců. Když si kostel prohlédli, našli tu podivnou šachtu. Že by další cesta do kostela?

     Kluci chvíli přemýšleli a pak se rozhodli, že šachtu prozkoumají hned. Ostatně měli s sebou vše potřebné, tedy baterky, lano a i šperháky, kdyby byly potřeba. Nejprve lezl dolů Martin, za ním Pavel, potom Mirek a nakonec Honza. Slezli asi deset metrů a dostali se do chodby. Vedla na obě strany. Jedna se mírně svažovala dolů, druhá šla naopak mírně do kopce. Rozhodli se jít směrem nahoru.

     Chodbou se dalo jít poměrně pohodlně, vysoká byla asi dva metry a stejně tak široká. Stále mírně stoupala. Kluci měli baterky a tak si svítili pod nohy, aby o něco nezakopli. Občas na zemi nějaká ta nerovnost byla.

     Došli na křižovatku. Chodby zde pokračovaly třemi směry. Kudy dál? Rozdělit se? Ne, to by byl nesmysl. Martina napadlo, že měl možná někdo zůstat nahoře. Co když je to past? Co když odsud nenajdou žádnou cestu ven a budou se muset vrátit do kostela a někdo jim tam zatím zatarasí přístup?

     Martin dlouho nepřemýšlel a navrhl, aby šli rovně. Kluci byli pro. Ušli asi dvě stě metrů a po pravé i levé straně se začaly objevovat plechové dveře. Zastavili se u prvních a zkusili je otevřít. Povedlo se to. Vedly do sklepa. Dostali se mezi sklepní kóje, ale sklep byl zamčený. Nechtělo se jim pokoušet tyhle dveře v domě, kde někdo bydlí, šperhákem a tak se raději vrátili. Zkusili další dveře, ale se stejným výsledkem.

     Popošli tedy o kus dál. Chodba tu končila. A tak zkusili poslední plechové dveře. Pokud to nevyjde, tak se asi vrátí do kostela, protože je už tlačil čas. Opět tu byly sklepní kóje, ale vypadalo to tu opuštěnější. Asi sem nikdo nechodí. I dveře od sklepa byly otevřené. Byly v dost dezolátním stavu. Octli se na chodbě domu. Před sebou měli chatrné dveře na dvorek. Martin ještě rychle proklouzl vyzkoumat hlavní chodbu, kterou se dostal k hlavním domovním dveřím. Ty byly zaklaplé na kouli. Ven by se jimi tedy dostali, ale zpátky už ne.

     Kluci zvolili cestu přes dvorek. Byl to vnitřní dvorek, který nevedl na ulici, ale do dalších dvorků. To ale klukům nevadilo, protože měli klíče od branek. Otevřeli si branku a prošli do druhého dvorku. Tenhle dům už vypadal obydlenější, i když dvorek byl touhle dobou prázdný. Vyšli vraty do ulice a brzo se zorientovali, kde jsou. Byli asi o pět ulic dál od kostela U kostlivců. Vedla sem taková úzká ulička, kterou by zvenku těžko našli, která vedla přímo z ulice Dominikánské.

     "Paráda", řekl Martin. "Takže sem známe dvě cesty."

     "To je super, na to, že jsem sem ráno ještě neznali ani jednu", řekl Honza.

     "A kterou myslíte, že chodí víc lidí?", ptal se Pavel.

     "Tak to my půjdeme touhle", navrhl Mirek a ostatní mlčky přikývli.

     Plni dojmů opouštěli Katovnu. Zastavili se ještě u Mirka a plánovali, co dál. Do rady zbývá ještě několik dní. Mají zatím zkoumat další chodba, které dnes minuli?

     A: Jít zkoumat další chodby hned zítra

     D: Nezkoumat a jít až na Radu.