Z kroniky Tuláků - 66. část

V dubnu a květnu začínají Tulákům vícedenní výlety. Nejinak tomu bylo i v roce 1992.

Přeštice      15. - 20. 4. 1992

     Velikonoce trávím se čtyřmi členy oddílu v Přešticích. vyrážíme ve čtyřech už ve středu odpoledne. Protože děti mají prázdniny, schůzka se nekoná a vyjeli jsme na delší víkend. Já jsme si vzal dva dny dovolené.

     Sraz máme přímo na nádraží. Jedu tam rovnou z práce, abych to stihnul. Na nádraží už čekají Golem, Ingoust a Fido. Jedeme do Plzně, kde přestupujeme na vlak směr Železná Ruda. V Přešticích vystupujeme a jdeme podle popisu cesty a ještě se ptáme.

     Chvíli jsme museli čekat na správce. Ten nás ubytoval v šatně. Máme svoje spací pytle a on nám zapůjčil žíněnky, na kterých spíme. Mimo to máme k dispozici kuchyňku s vařičem.

     Vybalili jsme se a každý se baví po svém. Poměrně brzo usínáme. Ve čtvrtek jdeme nakoupit a potom čekáme na Ondru, který přijede autobusem z Prahy. Ve středu hrál mistrák, hraje totiž fotbal, a tak nemohl jet s náma.

     Ondra přijel asi v deset. Zbytek dne už trávíme v Přešticích a hrajeme etapy. Střídáme je karetními hrami, chvílemi hrajeme Prší. V pátek děláme výlet na Šumavu. Začíná sněžit. Není to nic extra, sníh hned taje, ale upozorňuju, že Šumava je trochu výš, ať se pořádně oblečou. Ondra jde přesto v plátěnkách a na lehko. Vystupujeme z vlaku na Špičáku. Po žluté se vydáváme na Čertovo jezero. Všude je tu sníh, Ondra mrzne. Nese to statečně. Drží Bobříka mlčení.

     Došli jsme k Čertovu jezeru. Poprvé ho vidím v zimě. Je zamrzlé. Chvíli jsme se tu zdrželi a jdeme dál. Teď je to do kopce. Jdeme přes úpatí Špičáku. Cesta se lomí a jdeme zase dolů. Přicházíme k Černému jezeru, které je taky zamrzlé. Děláme krátkou přestávku na oběd a dál jdeme po silnici, po které jsme došli na Špičák. Tady je občerstvení a je to asi dva kilometry od nádraží. Vlakem se vracíme do Přeštic. Ondra Bobříka mlčení zkazil.

     V sobotu jdeme pěšky po červené přes Příchovice do Radkovic a dále na Skálu. Tam se zapisujeme do vrcholové knihy. Dále pokračujeme na Loupensko. Po zelené chceme jít do Lužan na vlak, ale zelená nikde není. Změnili značení. Jdeme po silnici a skutečně jsme si zbytků zeleného značení všimli.Z Lužan se vracíme vlakem do Přeštic.

     Golem si splnil Bobříka mlčení. Houfně se plní Bobřík hladu a mlčení. Vzhledem k velikonočnímu období vyhlašují jednotlivé wahaganské banky Velikonoční slavnosti. Začala s nima banka U Šmoulů, po ní je na řadě státní banka, potom banka center a nakonec Indiánská banka.

     Po návratu z výletu hrajeme zase etapu. Je už poslední a tak ji improvizovaně obměňuju.

     V neděli děláme poslední výlet. Po červené jdeme na Hájensko, pak po žluté do Předenic a po zelené do Dobřan. Z Dobřan se vracíme vlakem do Přeštic. Po cestě hledáme v lese pruty na Miriši. Všechno je suché. Po návratu hrajeme znova etapu, ale s úplně pozměněnou legendou. Na mnoha políčkách jsou různé vzkazy. Ty se ale budou číst až najednou po etapě. Golem má vzkaz, který mu umožňuje v neděli získat na poslední Velikonoční slavnosti celý bank wahaganů a plný pytlík zlatých valounů. Valouny pak prodává ve vlaku při cestě do Prahy.

     Po obědě zamykáme sokolovnu a já s Golemem neseme klíče do vrátnice hotelu Sport. Pak už jdeme na nádraží a vracíme se do Prahy. Bobříka hladu tady splnili všichni, mlčení pouze Golem. Poslední den chtěl Ondra kupovat stále cukr. Otravoval s tím tak dlouho, až dostal přezdívku Cukr.