Babí léto ve Staňkově

Skončily prázdniny a začal nový školní rok a tak jsem se jel tento pátek opět podívat do Staňkova za dětmi z tamního dětského domova, z něhož s námi jelo na začátku pár kluků na týden na Šumavu.

     Jako obvykle jsem vyrazil ráno na vlak. Brněnským drakem jsme dojel do Plzně a odtamtud pak osobním vlakem do Staňkova. Tady mají teď bojové podmínky, protože tu jsou rozkopané nejenom ulice, ale i samotný dětský domov, který se připravuje na menší skupinky dětí. Bude jich sice méně na pokoji, ale teď v přechodném období spějí na zemi, protože většina pokojů je rozkopaných.

     Protože bylo opravdu letní počasí, vyrazila skupinka kluků ven na hřiště. Šel jsem tedy s nimi. Pár jich tu aktivně prohánělo míč, pár raději sedělo ve stínu na lavičce a hrálo hry na mobilech.

     Kdo si nehrál s mobilem, tak si povídal. Řeč byla např. o tom, co budou chtít některé děti dělat, až dodělají základní školu. Skoro to vypadalo, že většina má zájem se jít učit zedníkem. Snad jedině Jirku Becka láká spíš být zámečníkem.

     Čas se nachýlil a ač se nikomu nechtělo, muselo se jít zpátky do dětského domova na svačinu. Po ní šly ven děvčata. Kluci si dělali přípravu, což znamená napsaní úkolů do školy a zopakování toho, co se ve škole učili.

     Přiblížila se sedmnáctá hodina a tak jsem vyrazil na nádraží. Na soutěže sice tentokrát nezbyl čas, ale byla by škoda sedět někde na pokoji, ještě navíc v prachu, který zde dělali zedníci, když bylo venku tak krásně. Však za měsíc plánuji do Staňkova opět další cestu.

     Po cestě na vlak jsem ještě viděl Láďu Šobora, který s námi před pár lety jezdil na tábory. Kdyby se ke mně sám nehlásil, tak bych ho ale nepoznal.