Rošťák versus grázl

Tyto dva pojmy připadají někomu možná jako úplně totožné. Ostatně oficiální definice těchto pojmů neexistuje, takže je to spíše věc názoru a diskuse. Ale peřce jenom se jistý rozdíl ve významu vycítit dá.

      Slova rošťák a grázl můžete vnímat jako rovnocená synonyma, tedy slova vyjadřující tentýž význam. Pokud je budeme vnímat, jako slova, která vyjadřují dítě, která vás právě zlobí, pak to asi bude pravda. Jenže ono není zlobení jako zlobení.

     Zkusme si obě slova nahlas vyslovit. Grázl zní pěkně tvrdě. Dělá to v něm to R. Slova s R mají jistou vlastnost, že při jejich vyslovení se některým lidem uleví, odreágují se. Pokud vás naštve dítě, asi na něj nebudete volat ty rošťáku, ale ty grázle. Zní to prostě tvrději a hanlivěji.

     Ve slově rošťák najdeme dvě písmena s háčkem, jde tedy o slovo, které zní velice měkce. Jako nadávka se prostě nehodí, jeho vyslovením si neulevíte.

     Jak vnímám význam těchto slov já? Rošťák je pro mě živější dítě, které zlobí spíše z přebytku energie. Je to dítě citlivé, které nechce zlobením ubližovat, chce se bavit, nenudit se. Rošťák má i určitou úroveň, takže se občas nad jeho zlobením i pousmějeme, protože má určitou míru vtipu. Dost často to jsou veselí smíšci. Pokud své zlobení přeženou a nechtěně ublíží, samotné je to mrzí. Většinou jsou i stateční, mají svoji hrdost a jsou ochotni nést důsledky toho, co provedli.

     Grázl je pro mě dítě, jehož zlobení je podstatně tvrdší a agresivnější. Do jeho repertoáru může patřit i šikana, vandalismus a za jeho chováním bývá většinou úmysl. Grázlové bývají většinou zbabělí, což je znakem lidí, kteří mají sklony k šikaně. Grázlové jsou tedy schopni i podrazu.

     Samozřejmě děti nelze čistě škatulkovat, takže bude spousta dětí, které nepůjde zařadit do žádné z těchto kategorií, někteří se mohou částečně prolínat, někteří mohou splňovat jen některé z uvedených vlastností. Jak známo nic není zcela černé nebo zcela bílé, stejně tak není nikdo úplně dobrý a nikdo úplně zlý.

     Co mě vlastně přimělo k tomuto zamyšlení? Na minulém turnusu příměstských internetových táborů jsem měl dva kluky, které nebudu jmenovat. Oba by ale bylo možno zařadit právě do těchto dvou kategorií. Onen rošťák byl opravdu charakterově velice dobrý kluk, který byl schopen poctivě nést důsledky toho, co provedl. Jeho slabou stránkou byla slabší vůle. ta se projevovala zejména tím, že když se kamarádil s oním grázlem, snažil se mu imponovat a dělal věci, které by jinak patrně nedělal. Díky tomu se v některých okamžicích sám dostával do role grázla, nebo se o to spíše snažil. Dokázal se nechat inspirovat i k vlastním špatným aktivitám, kterými dokázal strhnout i další bezproblémové kluky. Naproti tomu si dokázal tuto chybu přiznat a uznat, že jeho chování bylo špatné.

     Druhý kluk, který je v kategorii grázlů, to má v životě asi těžké. Jeho problémem budou asi komplexy, které se snaží si vynahradit machrováním, frajeřením, šikanováním slabších a siláckými řečmi, které kritizují úplně vše, co je kolem něho. I u něj by se našly kladné vlastnosti, třeba pomoc mladšímu bratranci, která by se spíše čekala od jeho staršího bratrance, který byl bratrem tohoto mladšího bratrance. Jeho šikana byla dost častá a pro mladší kluky jistě nepříjemná, i když také měla jisté hranice. byla ale špatným příkladem pro onoho rošťáka, který jí také několikrát podlehl a připojil se k ní.

     Pokud bych srovnal obzor zájmů obou kluků, pak i ten jednoznačně vyzníval ve prospěch rošťáka. Aspoň dle toho, co o sobě oba napsali na svých internetových stránkách, které vytvořili. Stejně to bylo i s přístupem k některým činnostem, které jsme dělali.

     Vnímáte taky ten rozdíl mezi těmito dvěma pojmy? I rošťák může jít na nervy, pokud např. máte špatnou náladu nebo nějaký problém a máte méně trpělivosti a nebo člověku, který je spíše pedantsky nebo hodně autoritativně založený. Záleží na tom, jak kdo děti vnímá. Já mám na rošťáky, tak jak jsem je popsal, trochu slabost. V době, kdy jsem rok a půl učil na základní škole, tak jsem se musel někdy hodně ovládat, abych se některým lumpárničkám rošťáků neusmíval a dokázal je s vážnou tváří napomenout, protože přece jenom do školy takové chování nepatřilo.