Budujeme novou klubovnu

Budujeme novou klubovnu, no spíš maxiklubovnu. Kluboven tam bude několik a dost velkých. Je to obrovský sklep, který bude sloužit nejenom našemu klubu Ochránci, ale i dětem z okolí.

     Začalo to na podzim a docela neočekávaně. Jeden tátův kamarád, který je naším sousedem, mi nabídl k využití velký sklep jejich domu. Nejdřív to ani na nabídku nevypadalo. S klukama jsme tam měli akci venku na ulici. Chvíli jsme pouštěli draky, chvíli jsme jezdili na kolech, skateboardech a kolečkových bruslích a chvíli jsme si různě hráli. Sešlo se nás trochu víc a tak jsme dělali asi i trochu brajgl, protože pár kluků mělo s sebou i poplašňáky. Nic špatného jsem ale nedělali, ani jsme ic nerozbili, ani jsme nikomu neublížili. Jen jsme byli trochu hlučnější.
     Když to skončilo, tak jsem potkal našeho souseda Františka. Trochu si zanadával, co to bylo za brajgl. Bylo ale vidět, že to zas tak moc vážně nemyslí. Když ho někdo naštvě, tak se dokáže pěkně rozčílit. Teď to bylo tak napůl. To se mě občas stává, pořádně se na mě ještě nikdy nenaštval, ale takhle částečně občas jo. Já se vždycky zatvářím trochu provinile, ale jinak se hájím, že si nějak a někde hrát musíme. Většinou to dopadne dobře, občas někdy dostanu jednu nebo dvě symbolické rukou na zadek, z čehož si moc nedělám a vše je zase vpořádku.
     Dnes jsem to tipoval tak na pět na zadek, protože ten brajgl byl docela slušný. Nasvědčovalo tomu i to, že si mě František pozval k němu domů. Takže jich bude možná víc než pět a budou trochu větší, když se to neodehraje na ulici. Byl jsem ale překvapený. František sice nadával, ale při tom měl na tváři úsměv. Nakonec řekl, že nás je asi moc, a že naše klubovna u nás ve sklepě je hodně malá, a že se tam nevejdeme. Že prostě potřebujeme větší klubovnu.
     Řekl jsem, že větší klubovnu bych bral. Občas se sejdou i kluci a holky, kteří nejsou v klubu a chybí nám i tělocvična. František mě zavedl do sklepa jejich velkého domu. Řekl mi, že celý sklep je volný, ať si tam vyberu. On, že ho využívat nebude. Má to samostatný vchod a můžeme k tomu mít i velký kus zahrady. Řekl jsem, že to je super. Je tam asi 30 různě velkých místností, dokonce část sklepu má ještě jedno patro, které je zapuštěné více dolů.
     František původně myslel, že si vyberu nějakých pět místností, kde si zřídíme klubovnu, ale já měl zájem o celý sklep. Už jsem viděl, jak tam uděláme spoustu klubovem, tělocvičnu, třeba i malou ubytovnu, no prostě takový větší dětský klub na způsobu domu dětí.
     "Ty bys to chtěl celý?", zeptal se mě František.
     Přikývl jsem.
     "No proč ne, myslím, že jseš dost podnikavej, abys to uměl využít. Jseš největší rošťák z naší ulice, tak udělám kozla zahradníkem. Můžete si tu z toho udělat spousty kluboven, tělocvičnu, prostě co vás napadne. Ale ty mi za to budeš zodpovídat, že tu nebudou žádné průšvihy, jasný?"
     "Jasně, splehněte se," řekl jsem a pak jsem ještě chvíli děkoval. Měl jsem obrovskou radost. František, který byl rád, že mám tak velkou radost, mi ještě slíbil podporu a pomoc v tom, že nám může zadarmo sehnat nábytek a zedníka a instalatéra na nějaké úpravy. Musel jsem mu slíbit, že do stavebních úprav se nepustíme sami, aby nedošlo k nějakému úrazu. To jsem slíbil a to dodržíme. Budeme bourat nějaké příčky, až budeme dělat tělocvičnu. Sami to ale dělat nebudeme, když budeme mít zedníka, který tomu rozumí. Taková cihla na noze není nic příjemného.
     František mi ještě ukázal, jakou část zahrady nám dá, a kde nám nechá udělat vrátka. Já se domluvím s tátou a možná budu mít vrátka i přímo z naší zahrady. Tak budu moct do klubovny, aniž bych musel jít ven na ulici. Ještě jsem si všechno prohlédl. Bude tam dost práce, ale to nevadí. Jedna část je v trochu lepším satvu, tam si kdysi prý někdo chtěl dělat kancelář, ale nakonec mu to nebylo dost dobré. Jsou tam dveře, kde jsou zámky na FAB vložky. Jinak jsou všude klasické dózické klíče. Někde jsou v zámcích, ale někde nejsou. Je tam ale bedna plná klíčů a tak jsem zkoušel, až jsem měl u všech dveří klíče. Ty jsem si pak popsal a dal na svazek, aby se nepoztrácely. Svazek je to celkem uctihodný. Pouze 4 místnosti mají zámek na FAB vložku a na tu je i vchod do sklepa, který je přímo ze zahrady. Tam je ještě i přídavný zámek.
     Ještě ten den jsem se tam vrátil s Honzou a Pavlou a plánovali jsem, co kde uděláme. Bude to Dům dětí, který bude nás všech dětí, co spolu kamarádíme, ale budou tam moc chodit všechny děti. Já jsem ředitelem, protože já za všechno zodpovídám Františkovi. Hned jsem si vybral kancelář, Pavla bude sídlit vedle a bude mojí sekretářkou. Honza bude mým náměstkem a má kancelář z druhé strany. Oba máme samostatný vchod do své kanceláře, i vchod přes sekretariát.
     Vybrali jsme několik menších místností, které spojíme a uděláme tam tělocvičnu. Několik místností je velkých akorát pro stůl stolního tenisu. Necháme jich šest, v případě potřeby jich půjde dalších šest postavit do tělocvičny. Teď půjde jenom o to sehnat 12 stolů na stolní tenis. V další místnosti bude mít klubovnu náš klub Ochránci a u ní máme i sklad. Bude tu i kuchyňka s lednicí a vařičem. Na téhle straně je i WC a umývárna se sprchou. Několik WC se ještě přidělá. Bude tu i fotokomora, klubovna na poslech hudby, počítačová učebna, kam snad zavedeme i Internet, další učebna pro Písmáka, který se už nemůže dočkat, až půjde do školy. Bude tu i modelářská dílna, elektro dílnička, o patro níž bude střelnice, kde se bude střílet ze vzduchovek, bude tam větší klubovna, kde budou moct být diskotéky, uděláme si tam i studio, kde si budeme nahrávat na magnetofon různé reportáže. Do několika místností dáme postele, aby tu mohli přespat i kamarádi, kteří přijedou z větší dálky. V další klubovně budeme časem promítat filmy. Táta mi možná půjčí videokameru, takže něco natočíme.
     Na zahradě bude hřiště, ale necháme tam i stromy. Je tu třešeň. Pro menší děti tu uděláme pískoviště. Naplánovali jsme tu i menší bazén. Jenom takový, kde se bude stačit. Největší hloubka tu bude 160 cm. Bude tu ale i běžecká dráha, místo pro skok daleký, hod krikeťákem nebo gumovým granátem. Bude tu i hřiště, na kterém budem v zimě dělat led a bruslit. Pak tu budou nějaké překážky pro skateboard a kolečkové brusle. Prostě tu půjde dělat úplně všechno.
     Teď na tom pilně pracujeme. Pomáhají nám dva zedníci, kteří dělají takové ty odborné a hlavně nebezpečné věci. Já už ale taky stavěl pod jejich dohledem zdeď a měl jsem ji rovnou. Naučili mě dělat s vodováhou. Už tu byl i instalatér a trochu nám upravil naše plány, kde dělat záchody a umyvadla.
     Děláme na tom teď každý den skoro celé odpoledne. Mimo to máme ještě naše meziklubové turnaje, takže mi teď na Internet zbývá hodně málo času. Až to bude hotové, tak si to na Internetu vynahradím. Už jsem jmenoval další lidi do vedení našeho Domu dětí. Je v něm Marek Břežanský, David Lorenc a Zorro. Ti jsou sice "přespolní", ale velice schopní a spolehliví. Zorro si vzal například na starost pořádkovou službu, protože sem budou chodit i o dost starší kluci.
      Děláme na tom už druhý týden a už jsme myslím udělali hodně práce. Hodně ji ale ještě zbývá. František je s námi spokojený. Až budu mít víc času, tak překreslím svůj náčrtek, nascanuju ho a napíšu další článek o tom, co je v naší práci nového. K tomu vám ho dám jako obrázek. Určitě vás budu pravidelně informovat, co je nového.