Z kroniky Tuláků - 52. část

Společně s Tuláky a jejich kronikou dnes postoupíme do období května 1991, který byl na víkendové akce obzvláště bohatý.

Oddílové střelecké závody - 1. 5. 1991

     Tu najednou přichází David v doprovodu Míly. Míla nese něco, čemu se dá říkat vzduchovka. David zase stojan na terče. Terče byly papírové. Správně postavené terče. Střílíme. První Pavel, druhý já a nakonec David. Tři nástřelné rány a k tomu deset "vostrejch".

     Filip

     Zcela pochopitelně jsme využili o den delšího víkendu a udělali jsme výlet. Protože výlet dopisuji do kroniky dodatečně po více jak roce, nevím už přesně, kdo zde byl. Se mnou tu byli Ruďásek a Kamzík, který si s sebou vzal svého příbuzného Omana. Jinak si pamatuju, že tu byl Franta, Zajíc, patrně Rejpal, Golem, Časomíra (David), Ingoust (Filip), Kvakoš a možná ještě někdo, snad bratři Černí.

     Měli jsme půjčené vysílačky z Klubu českých turistů. Ty jsme si vzali v sobotu na výlet. Já se svým oddílem jsme šel vpředu s jednou vysílačkou a kamzík s Ruďáskem a zbytkem, včetně Franty, kterého tam přelanařil, šli vzadu s druhou vysílačkou.

     naše první zastávka byl Valdštejn. Tam jsme se sešli. Pak jsme pokračovali na Hrubou skálu. Tady jsme se občerstvili v restauraci a Kamzík a spolů. nás dohnali. Pokračovali jsme dál na Trosky. Kamzík se brzo ozval vysílačkou, že dál už nemůžou, že jdou na vlak. Ruďásek na Troskách ještě nebyl a chtěl je vidět, tak jsme řekl Kamzíkovi, ať po něm pošle vysílačku. Jim totiž stejně k ničemu nebude, protože už teď jsem byli na hranici slyšitelnosti.

     Ruďásek nás dohnal před prudkým kopcem před Troskami. Dál jsme šli společně. Trosky byly zase více zrekonstruované. Po jejich prohlídce jsme sešli do Ktové na vlak a vrátili se do Turnova.

     V neděli jsme se šli podívat na Hrubý Rohozec. Kamzík zatím dělal oběd. Po něm jsme se vydali na vlak, kterým jsme se vrátili do Prahy.

     Konečně jsme dojeli do Petrovic a vyrazili jsme na trať. Ta byla pěkná a zajímavá. Nebylo tu mnoho pochodníků. Asi je to tím, že tato trať je náročnější než votická pětadvacítka, protože má značně větší převýšení.

     Já s Jakubem jsme šli poněkud napřed, Ruďásek s Ingoustem šli za námi. my na ně vždycky počkali. Punkty byly špatně načasované a tak jsem jeden z nich stihli s Jakubem jen tak tak. Ruďásek s Ingoustem, na které jsme tam počkali, už razítko nedostali.

     Vzhledem k mým příčně plochým nohám jsem byl velmi rád, že šel Ruďásek s pomalejším Ingoustem, protože mě při příliš pomalé chůzi hrozně bolí nohy v chodidlech, podobně, jako když dlouho stojím na místě.