Z kroniky Tuláků - 48. část

Jak dopadl zimní tábor o jarních prázdninách v roce 1991? To se z kroniky Tuláků dočtete právě dnes.

     Sobota 10. 3.

     Dnes dopoledne byla na programu cesta za Bororo. Ti, jenž na Zemi doletěli a po té přistáli, se měli zúčastnit nového dobrodružství. Na konci této cesty, plné zkoušek a nebezpečí, je čekala závěrečná bitva s eskymáky. Když eskymáky přemohli a našli tajuplný kámen Bororo, vrátili se na ubytovnu. Tam na ně už čekal Vlk a když mu předali Bororo, prohlásil tyto dvě družstva za vítězné posádky.

     Po tomto odpoledni se mělo připravit odpoledne program na zábavný večer. Kyždý z pokojů měl mít připravený nejméně tři ukázky. Mohlo jít o písničky, scénky i zábavné hry.Nejvíce potlesku sklidila tradiční Vlkova scénka "frajer z města Prešova".

     Po tomto zábavném večeru rozdal Vlk odměny za celotáborovou hru a přečetl závěrečné poselství. Potom jsme si poslechli jednu nahrávku z palubního deníku. Byla vedena velmi směšným tónem. Při výrazech jako "tlustý robotek s jednou elektronkou navíc" a podobně se celá ubytovna málem usmála. Potom jsme si šli lehnout. Kamzík nás chtěl překvapit a proto hrál pomalu do jedenácti všechny sovětské a komunistické písničky, které znal. Po jedenácté mu naštěstí došla ta jedna elektronka navíc a k naší velké radosti už nehrál.

      Golem

     Neděle 11. 3

     Dnes ráno nás vzbudil Kamzík pomocí Internacionály. Během vstávání se chtěl také pokusit o lambádu, ale ta mu bohudík nešla. Byl touto věcí tak zasmušený, že bohudík už nehrál.

     Po obvyklé hygieně a snídani byl na pořadu úklid. Uklízeli jsme asi do deseti a potom jsme se shromáždili před budovou. Když bylo všechno zkontrolováno a předáno, vydali jsme se na nádraží. Šli jsme poněkud jinou cestou a proto jsme tam došli až za dvě hodiny. Na nádraží jsme čekali další hodinu na vlak a pak už jsme jeli domů.

     Rozchod byl podle toho, kdo měl kde napsáno. Celkem se mi tento vícedenní výlet líbil, proto se těším na další jarní prázdniny.

     Golem