Z kroniky Tuláků - 43. část

Na podzim mají Tuláci další dva zajímavé výlety. Navštěvují hrady Karlštejn a Okoř.

Karlštejn 3. 11. 1990

     Sraz jsme měli ráno 3. 11. v 8.20 na stanici metra Opatov. Metrem jsme jeli na Florenc a tam jsme přestoupili na trasu B a jeli jsme až na Smíchovské nádraží. Zde jsem vystoupili a šli na vlak. Vlakem jsme jeli přes Řevnice, až jsme vystoupili jednu stanici před Karlštejnem. Odtud jsme šli pěšky po žluté značce až na Karlštejn. Ale my jsme najednou ztratili značku a šli jsme jinudy, ale včas jsme to zjistili a vrátili jsme se, kde jsem naposledy viděli značku a šli jsme už dobře.

     Ještě jsme vyšli menší kopec a už jsme viděli před sebou hrad Karlštejn, který byl v údolí. My jsme byli na krásné louce. Zde jsme s enaobědvali a potom jsme se ještě vyfotili a asi čtvr hodiny jsme hráli hru Miriši. Potom jsme sešli do údolí a začali jsme jít do kopce až na Karlštejn. Cestou jsme ještě měli malou přestávku na občerstvení.

     Když jsme došli na hrad, koupil Míla vstupenky a chvíli jsem čekali na prohlídku. Míla nás na hradbách vyfotil a konečně jsme šli dovnitř. Provázel nás starý průvodce a dozvěděli jsme se hodně zajímavých věcí. např. o králi Karlu IV. Při prohlídce jsme šli do věže hodně schodů.

     Když po půlhodině prohlídka skončila, šli jsme se ještě podívat na studnu. Šli jsme potom po červené značce, která se měla asi v polovině rozcházet a měli jsme jít po žluté. Po cestě jsme hráli hru podobnou slovnímu fotbalu.

     Ušli jsme asi 6 kilometrů. Když jsme přišli do Srbska, Míla si nás ještě vyfotil a jel nám vlak, kterým jsme se vrátili opět do Prahy na Smíchovské nádraží. Výlet se nám vydařil.

     Tonička

     Ráno jsme se sešli na stanici Opatov. Jeli jsme metrem a potom autobusem skoro až do Lidic. Prohlédli jsme si lidické muzeum a památník.

     Po prohlídce jsme se vydali na cestu na Okoř, kterou jsme si krátili hraním her. Také jsme spolu mluvili vysílačkou. Asi po pěti kilometrech jsme si udělali přestávku a nasvačili se. Po jídle jsme se vydali dál po poli, kde však bylo hodně bahna, takže jsme si ušpinili boty a museli jsme ji je každou chvíli otírat.

     Asi po třetím kilometru jsme vyšli na silnici a přišli na fotbalové hřiště, nad nímž se tyčila zřícenina Okoře. Bohužel tam bylo zavřeno a tak jsme se vrátili na hřiště.

     Později jsme se navečeřeli v jednom hostinci a odešli na autobusovou zastávku. za chvíli odjel autobus a odvezl nás do Prahy. Na Opatově jsme se rozešli domů s novým zážitkem.

     David S.