Z kroniky Tuláků - 41. část

Školní rok 1989/90 v kronice Tuláků, do které pravidelně nahlížíme, končí. Jak přivítali Tuláci prázdniny?

Cyklistická jízda zručnosti - 18. 6. 1990

     Sešli jsme se před halou a čekali na našeho vedoucího Mílu. Když přišel, udělal docházku a všichni jsme odešli za halu. Někteří měli kola, protože z minulé schůzky jsme věděli, že nás čeká cyklistická jízda zručnosti.

     Postavili jsme trať, se kterou se každý důkladně seznámil. Trať se skládala ze slalomu, zatáčky, průjezdu dvěma kládami (koridoru), které byly blízko u sebe, zkoušky brzdění - a potom už byl cíl.

     Postupně jsme všichni projeli trať podle předem stanoveného pořadí. Většinou se nám dařilo. Po vyhlášení výsledků schůzka skončila a my se rozešli domů zase o něco šikovnější.

     David S.

Sešli jsme se na stanici metra Družby (dnes Opatov). Odtud jsme pokračovali na vlakové nádraží a jeli jsme vlakem až k Bechyni. Asi tři kilometry jsme šli pěšky a došli do kempu. Na klíčky jsme museli čekat až do večera, protože vedoucí byl ve městě. Menší se ubytovali v chatičkách a větší si šli postavit stan. Ti co se ubytovali, šli pomáhat stavět stany, a pak jsme společně dělali večeři. Po ní jsme zalezli do chatek a stanů a spali jsme.

     Druhý den ráno jsme na snídani viděli, že je tam hodně junáckých oddílů. Asi hodinu po snídani byl nástup a vyhlášení soutěže.

     Po obědě jsme zbourali stany, protože další noc už všichni měli spát v chatkách.

     V neděli ráno jsme se dozvěděli od holek, že nahoře v lese je spousta zralých borůvek. Vypravili jsme se tam také a trhali jsme do pusy. Když jsme se dosyta najedli, hráli jsme zase šiškovou válku. Po chvíli jsme uslyšeli svolávací signál, a tak jsme se museli vrátit do kempu na oběd.

     Po obědě nastalo velké balení a příprava na odjezd. Každý si připravil korunu, aby mohl zaplatit poplatek za převoz přes řeku. Na druhém břehu jsme pokračovali lesní cestou na louku a přes most dál k nádraží, kde se sešly všechny skupiny. Počkali jsme na vlak a jeli do Prahy. V Praze nás ještě čekala cesta autobusem a metrem. Rozloučili jsme se a odcházeli domů s hezkou vzpomínkou.

     David S.