Z kroniky Tuláků - 38. část

Před čtrnácti dny při výletu do Jihlavy slíbila Jarda, že Tuláci opět zaměstnají příslušníky VB. Kdo jste netrpěliví, co se stalo, dnes se dočkáte.

Turnov   28.4. - 1. 5. 1990

     28. dubna jsme se vydali na náš druhý vícedenní výlet, tentokráte do Turnova. Sraz byl jako vždy na Družbě (dnes Opatov) u stánku s květinami, odtud jsme jeli na Masarykovo nádraží. nasedli jsme do vlaku a jeli. Cestou jsme se dozvěděli, že budeme spát v tělocvičně. Když vlak konečně zastavil na nádraží v Turnově, všichni vystoupili plni očekávání.

     Do tělocvičny jsme dorazili před devátou hodinou. Rychle jsme si připravili lůžka z žíněnek a koberce. V půl desáté byla večerka. Nikomu se ale nechtělo spát, takže poslední usnuli až po půlnoci.

     19. dubna v neděli jsme měli po budíčku rozcvičku, po které následovala snídaně a odchod na výlet. Ten den nás čekal pochod okolo 14 km. Odjeli jsme z Turnova do Bakova. Odtud jsme šli pěšky do Mladé Boleslavi. Cestou jsme minuli několik památek. Na zastávkách jsme hráli hry.

     Z Mladé Boleslavi jsme odjeli v 15.40 do Turnova. Po příchodu šli někteří připravovat večeři, ostatní hráli hry. PO celkem dobré večeři se začaly konat přípravy ma noční bojovou hru, která byla na ten večer naplánována. Šlo se za hřbitov. Ten, kdo prošel hřbitovem sám, ten měl splněného bobříka odvahy, kdo šel ve dvojici, nemohl se splněním počítat.Spát se šlo po jedné hodině. Tentokrát všichni usnuli velmi brzy.

     30. dubna v pondělí nás čekala tůra okolo 22 km. Budíček byl v 5.30. Po snídani jsme šli opět na nádraží. tentokrát jsme odjížděli v 7.47 do Jičína. Z Jičína jsme se vadali na Trosky. Cestou se oddíl rozdělil na dvě skupiny. První šla s Mílou na Trosky a pak měla jít přes Skalní Městečko do Turnova. Druhá s instruktory šla k Troskám a pak se měla do Turnova vrátit vlakem. Vše dopadlo trochu jinak.

     Skupina s Mílou došla na Trosky (cestou minula vyhlídku pěveckého sboru a prošla Císařskou chodbou), ale odtud jela vlakem do Turnova (pro nedostatek času). Do tělocvičny dorazila okolo 17. hodiny. ke svému údivu však zjistili, že druhá skupina ještě nedorazila. naštěstí byl do tělocvičny ještě druhý vchod, který byl otevřený.

     Co dělala druhá skupina, nemůžu popsat přesně. Vše mám až z druhé ruky. Druhá skupina na vlak opravdu dorazila a nasedla na něj, ale vystoupila o stanici dřív, tedy před Jičínem. Protože však měla v Jičíně přestupovat, musela do Jičína dojít. Při příchodu na nádraží zjistili členové druhé skupiny, že vlak ujel a další jede až pozdě v noci. Aby neměl Míla strach, došel jeden z instruktorů na policii. Ta to okamžitě hlásila Mílovi.

     1. května: Počasí bylo přímo překrásné. Ráno po snídani jsme začali balit. Když už bylo vše hotové, mohli jsme vyrazit na výlet po kulturních památkách Turnova. Jelikož byl 1. máj, všude bylo plno stánků, hrála kapela a samozřejmě, že nechyběly ani mraky lidí. Konešně jsme dorazili k první památce. Bylo jí Muzeum Českého ráje Turnov. Bylo tu spousta zajímavých věcí. Mohli jsme si prohlédnout obraz "Pobití Sasíků pod Hrubou skálou" od Mikoláše Alše, V. Bartoňka, V. Janzu a K. V. Maška, sbírky drahokamů a polodrahokamů, ukázky starých tisků buditele Antonína Marka, lidový nábytek a kroje, čelenky a náhrdelníky z granátů nebo perel atd.

     Po zajímavé prohlídce jsme se vydali na zámek Hrubý Rohozec, kde jsme si mohli prohlédnout např. novogotickou jídelnu, zelený salón, modrý salón nebo zámeckou knihovnu s rodovou galerií Des Fourzů. Po té jsme se vrátili zpátky do tělocvičny. Kdo chtěl, měl možnost doplnit si nováčkovskou zkoušku, ostatní dobalovali své věci nebo šli připravovat oběd.

     Po obědě jsme začali vyklízet tělocvičnu. Pak jsme se vydali na nádraží Turnov, odkud jsme se vrátili zpět do Prahy na Masarykovo nádraží. Takový byl tedy výlet do Turnova. Tento zápis však zdaleka nezachytil všechny zážitky a vzpomínky, které si jeho účastníci odvezli.

     Veronika (Stopa č. 2)

     Sraz byl v sobotu v sedm hodina na stanici metra Primátora Vacka (dnes Roztyly). Když vedoucí rozdal razítka pořadatelům, šli jsme značit cestu červenými fáborky. Na různých místech zpočátku cesty rozestavil vedoucí pohádkové bytosti a na jiných i pořadatele.

     Když procházely malé děti, tak se bály, protože na cestě bycl duch. Každému jsme dávali bombóny.

     Petr K. (Stopa č. 2)