Jarní chmury

Jaro, zvlášť pak to letošní, přináší krásné úsměvy na tvářích dětí a mládeže. Na mé tváři paradoxně přináší chmury a to z několika důležitých důvodů. Předem upozorňuji, že sdružení, za které tento hlas posílám, je malé, ale ne bezvýznamné. Jeho hlas, který je možná spíše slyšet v souvislosti s akcemi a články, by neměl být brán na lehkou váhu.

     Chmura první = existence dvou střech sdružení dětí a mládeže, tedy ČRDM a Kruhu. V obou střechách je podstatný rozdíl v činnosti a prospěšnosti svým sdružením. Není to asi jen a jen pouze můj pocit, ale zdá se mi, že Kruh toho vytváří a táááákový kus méně a přitom dostal stejnou dotaci jako ČRDM. Podívám-li se na to opravdu dětskýma očima, "je to nějaká spravedlnost?"

     Chmura druhá = sloučení dvou střech Kruhu a ČRDM. Mohu s čistým svědomím prohlásit, že je pro nás nepřijatelné být členy střechy, ať už se jmenuje, jak se jmenuje, kde budou ve vedení lidé z Kruhu. ČRDM dělají lidé, kteří ji tvoří a jsou v jejím čele. Dělají to dobře a zanechávají za sebou dobrý kus práce. Stačilo mi pouze jedno vystoupení nějakého člověka z Kruhu, abych měl jasno. nelíbí se mi ani politická spjatost s některými stranami. To je v práci s dětmi a mládeží zcela nepatřičné.

     Chmura třetí = je zákon o dobrovolnictví. Tento zákon mi přinesl pouze to, že nemám nárok ani na to, abych jako dobrovolník měl automaticky placeno své zdravotní a sociální pojištění. Jako člen vlastní organizace, pro kterou pracuji téměř na plný úvazek si to nemůžu dovolit. A tak dál budu žebrat na pracovním úřadě o podporu jako krysa, která se vlastně ještě vnucuje s tím, aby ji někdo dal na žvanec. Naštěstí jsem narazil na dobré úředníky se srdcem (Pozn. téměř všichni členové vedení Malého prince jsou oficiálně nezaměstnaní....).

     Chmura čtvrtá = je budova na Senovážném náměstí. Stále jsme nuceni platit komerční nájem za naši nudli spolu s Letním domem, což je nehorázné od organizací, jako jsme my a samo sebou i od těch ostatních. Jen díky tomu, že nám ČRDM přispívá na naši kancelářičku a skryla nás pod svá křídla, jsme schopni tady na Senovážném existovat. Myslel jsem, že už se to vyřeší a dodnes se nic nevyřešilo. Je to ostuda a ostuda a nic jiného než ostuda.

     I přesto přezevšechno je jaro výbuchem optimismu a pohody, kterou rozdávají děti a mládež na našich akcích. A i když na nic nebudou peníze, politika zase udělá jenom jednu dětskou organizaci, zruší se všechny střechy, úředníci se zavřou do úřednických sejfů a barák na Senovážném spadne, vždycky budou děti a mládež, kteří s námi budou chtít něco podnikat.