Válka v Iráku

Válka v Iráku, stejně jako každá jiná válka, souvisí s dětmi a mládeží a proto nadešel čas, že se toto téma objevuje i v našem magazínu. Informací je v tuto chvíli již relativně dostatek, i když mnohdy jsou protichůdné. Proto se pokusíme se nad problémem nestranně zamyslet.

     Názory na válku v Iráku jsou dosti protichůdné. Podle výzkumů je většina lidí proti. Třeba v Americe se názory postupně mění. Na začátku války byla většina Američanů proti válce a svého prezidenta nepodporovala. Podle posledních zpráv má podporu asi 70% Američanů.

     Každá válka je beze sporu smutnou věcí, protože při ní umírají lidé a to jak vojáci, kteří tam mnohdy musí jít třeba i proti své vůli, tak civilisté. Lidská společnost dělí války na spravedlivé a nespravedlivé, útočné a obranné. Každé toto rozdělení je ale subjektivní a všechny tyto války mají společný rys - zabíjení.

     Naštěstí jsem žádnou světovou válku nezažil, ale z vyprávění i ze školy pamatuji něco o 2. světové válce, kdy Hitler uzavíral různé pakty o neútočení, které mu pomohly se vyzbrojit. Uzavírání těchto paktů bylo odsuzováno. Ale proč? Vždyť ti, kdo je uzavírali, nechtěli válku a mysleli si, že jí tím zabrání. Nabízí se paralela, jak je to nyní v případě Iráku.

     Když Irák prohrál válku, která byla po jeho napadení Kuvajtu, zůstal Sadám Husajn u moci a nerespektoval nařízení, které se týkaly jeho odzbrojení. Některé ze zakázaných raket ničil nyní až na poslední chvíli před válkou, po té, co je objevili inspektoři. Při tom Sadám Husajn oficielně prohlašoval, že nemá chemické zbraně ani zbraně hromadného ničení. Inspektoři je skutečně nenašli.

     Když začala válka a spojenecká vojska stojí před Bagdádem, najednou Irák vyhrožuje použitím chemických zbraní? Kde je vezme, když žádné nemá? Stihl je znovu za tak krátkou dobu vyrobit? A nebo byly prohlášení o tom, že je nemá, nepravdivé a měl je pouze dobře schované?

     Když Bil Ládin zorganizoval teroristický útok na USA, Irák odmítal, že se na něm podílel. Nyní, když vyhrožuje teroristickými útoky Londýnu, se ovšem k těmto metodám hlásí. Pro něj to tedy jsou legitimní prostředky války.

     Při válce umírají nevinní civilisté. Dle zpráv však vše nasvědčuje tomu, že spojenci se snaží vést válku šetrně, aby civilních obětí bylo co nejméně. Občas ovšem nějaká raketa zabloudí a zasáhne i civilní obyvatelstvo. Oproti tomu teroristické útoky mají poslání zcela obrácené. Ve zničených budovách v USA byli hlavně civilisté a možná náhodně zbloudilí nějací vojáci, kteří ale nebyli ve válečném stavu. Řekněme že si tam mohli někteří vojáci ve svém volnu něco nakupovat.

     Irákská armáda ovšem sama se snaží co nejvíce znemožnit spojeneckým vojskům, aby civilisty ušetřili. Tím, že některé akce provádí v přestrojení za civilisty, znemožňuje spojeneckým vojskům rozpoznat, kdo jsou opravdoví civilisté a kdo vojáci.

     Další zajímavá a dosti kuriozní zpráva říká o tom, že Iráčané sami vypálili několik raket, které byly chybně nasměrované a dopadly zpátky na Bagdád. Je otázka, kam tyto rakety spadly? Možná to byly právě ony, které způsobily oběti na civilních obyvatelích.

     Vraťme se ale k podstatě problému. Většina těchto informací je zprostředkovaná. Přesto však mohou být podnětem k zamyšlení. Zkusme si položit pár otázek. Vypadá to, že Irák chemické zbraně má a patrně i vyvíjí zbraně hromadného ničení. Co by se stalo v době, kdy by Irák měl zbraně hromadného ničení? Nezaútočil by znovu na Kuvajt? A spokojil by se pak jenom s Kuvajtem? Nepřišla by na řadu svatá válka proti všem neislámským zemím? Protože proč by jinak Irák tyto zbraně vyvíjel?

     Když budeme dávat vše do dalších souvislostí, tak buď v tom můžeme vidět několik samostatných válek - jedna na osvobození Kuvajtu, druhá kvůli likvidaci teroristů pod vedením Bil Ládina a třetí ta současná. Také je to ale možno vidět jako jednu válku a jednotlivé bitvy, mezi kterými nastalo delší příměří. Ať to vezmeme jakkoliv, pak ve dvou případech útočil Irák a nyní v tom posledním zahájily bitvu spojenecká vojska. Samozřejmě o té druhé válce lze polemizovat, kdo ji začal. Pokud ale Sadám Husajn legitimně přiznává jako prostředek války sebevražedný teroristický útok, pak začala právě tímto útokem.

     Další otázkou je, zda je možno tyto záležitosti řešit mírovou cestou? Lze přimět Sadáma Husajna, aby respektoval jakékoliv diplomatické dohody? Samozřejmě by to bylo nejlepší řešení, vše vyřešit mírovou cestou. Jenže k tomu přece v minulosti vedly i pakty o neútočení s Hitlerovým Německem. A jak to dopadlo?

     Válka je sice špatná věc. Rozhodně nejsem jejím příznivcem. Ale jde se jí vyhnout vždy a za všech okolností?