Ohlédnutí za minulostí - 1. část

Jak jsme před časem slíbili, vracíme se k ohlédnutí za jednenáctiletou činností Sdružení klubů správných kamarádů ČR, které v těchto dnech definitivně ukončuje svoji činnost. Vezmeme to hodně důkladně a tak se dnes zamyslíme nad tím, proč vlastně SKSK ČR vzniklo, co dalo impluls k jeho vzniku a prostě, co bylo před jeho vznikem.

     Máme-li zrekapitulovat minulost Sdružení klubů správných kamarádů ČR, jeho úspěchy i neúspěchy a vyvodit z toho nějaká poučení, je třeba to vzít úplně od začátku a začít tím, proč vlastně SKSK ČR před jedenácti lety vzniklo. Co mu předcházelo?

     Hlavním iniciátorem založení SKSK ČR byl Míla Fuček, který se také po jeho založením stal prvním náčelníkem (tehdy Prezidentem SKSK ČR). Spolu s ním u zrodu stáli Honza Lepič, Irena Kolářová (nyní Zadáková), Pavel Šmaha a Vašek Fabián.

     Míla začínal pracovat s dětmi v Pionýrské organizaci v roce 1981 po ukončení prvního semestru na vysoké škole na 121. pionýrské skupině při ZŠ Jižní v Praze 4 na Spořilově, kde tenkrát bydlel. Jeho koníčkem byl v té době pinkponk, přes který se seznámil s mladším bratrem svého spolužáka Mirka Přibyla Petrem. S tím se také dohodli založit oddíl zaměřený na stolní tenis, což byl v té době průkopnický krok, protože v té době byla většina oddílů tvořena vždy dětmi z jedné třídy. Míla se stal vedoucím, Petr jeho instruktorem. Oddíl se pojmenoval Létající míček. Petra však přestala tato práce bavit a tak v oddílu Míla osiřel. S pomocí vedoucí skupiny Ilony Sajverové ale vše zvládal, o prázdninách absolvoval i svůj první tábor v Havlíčkově Borové. Byl to opravdu jeho první tábor, a to jak v roli vedoucího, tak vůbec, protože jako dítě na žádném táboře nebyl.

     Během prvního roku získal Míla nového instruktora Karla Pešatu, který do oddílu chodil a po té, co vyšel ze základní školy, v něm zůstal jako instruktor. Začalo se blýskat na lepší časy. Vedoucí skupiny přidělila do oddílu ještě dalšího instruktora Miloše a ten si přivedl kamaráda Luďka. Když dělali před prázdninami pro děti první vícedenní výlet do podhájí do Horšovského Týna, jel s nimi ještě další Mílův kamarád z pinkponku Honza Lepič. Na několik dní pak vypomáhal Mílův spolužák z vysoké školy Zdeněk, který bydlel v nedalekých Domažlicích.

     Protože měl oddíl dobré zázemí vedoucích, ale poměrně málo dětí, byl mu ke sloučení přidělen oddíl Kuřata, který přišel o vedoucí. Tak vznikl oddíl Létající kuřata. Následoval další dobrý rok v silné sestavě, zakončený dalším výletem, tentokrát na Máchovo jezero. Pak ale začali instruktoři, kteří už dorůstali do věku vedoucích, odcházet jeden za druhým na vojnu a Míla zůstal během půl roku v oddílu sám, sice s novými mladými instruktory, ale ti mu moc nepomáhali, spíše naopak.

     Na některých akcích Mílovi pomohl další spolužák z vysoké školy Mirek. To se ale schylovalo k soumraku oddílu a už to nepomohlo. Oddíl se rozpadl, Míla asi po měsíční přestávce, přešel na 232. PS na Chodov. Tam si založil nový oddíl, opět s instruktorem, který se tentokrát jmenoval Mirek. Ale i jeho po dvou týdnech práce přestala bavit, podobně jako kdysi Petra. I tentokrát pomohl vedoucí skupiny Mirek Jelínek.

     Honza stál při tom, když Míla zakládal i základní organizaci Svazarmu, k čemuž ho inspirovalo to, že na 121. PS ji měli. Získali tak k dispozici zajímavý inventář, zejména vzduchovky.

     Když se rozhodli uspořádat tábor, přibyla do jejich party Irena Kašová, která dělala na táboře hospodářku a vzala si tam s sebou svůj oddíl Komety. Hlavního vedoucího dělal Míla a jeli do Havlíčkovy Borové, odkud míla již zkušenosti měl ze svého úplně prvního tábora na 121. PS. V té době ještě Honza neměl Rychlé šípy a tak vedl Mílův oddíl Brontosaurus, protože Míla jako vedoucí tábora oddíl nevedl. Tábor byl zaměřen sportovně, hlavně na stolní tenis.

     Tento stav zůstal až do sametové revoluce v roce 1989. Po té se začala skupina rozpadat, zejména pod vlivem odchodu placené vedoucí skupiny Nadi. V tomto období přišla do Mílova oddílu (tehdy už Tuláků) jako členaka Irena Kolářová, která zde posléze zůstala jako instruktorka a v téže funkci jela i na několik táborů.

     Míla se se svým oddílem přihlásil k Junákům a udělal velmi úspěšný nábor. Vedl v té době dva oddíly, v pondělí původní, jako smíšený se čtyřmi družinami, z nichž dvě byly chlapecké a dvě dívčí a další oddíl založil na středu, který byl čistě chlapecký s dvěmi družinami skautů a dvěmi družinami vlčat. Každý z těchto oddílů měl po náboru zhruba 70 členů, ale celkový počet se záhy stabilizoval na 50 až 70 členech v obou oddílech dohromady. takže na výlety v té době jezdili v počtu 30 až 50 dětí. V té době už naštěstí aktivně pomáhala Irena jako instruktorka, např. při výletě na Bertramku, ale i další vedoucí. Problém ale byl oddíly registrovat, protože dětí bylo moc, či spíše bylo málo vedoucích na tak velký počet dětí. A než Míla sehnal další vedoucí z řad vedoucích, bylo pozdě a oddíl se začal rozpadat. Začaly odcházet děti, které čekaly, že záhy složí slib, což nemohly, protože oddíl nebyl registrován.

     Z těchto zkušeností tedy vycházel Míla, když se rozhodl založit vlastní sdružení dětí a mládeže. Ve struktuře vyzdvihl vliv dětí na řízení, který poznal u Pionýrů ve skupinové radě a vytáhl jej až na úroveň ústředí. Honza lepič byl v té době již ženatý, příliš aktivně se sice neúčastnil žádných akcí, ale slíbil Mílovi pomoc a podporu a stanul při založení SKSK ČR v jeho přípravném výboru i prvním Prezídiu.

     Vašek Fabián, který byl posledním z ustavujících členů SKSK ČR, se znal s Mílou už z odboru turistiky TJ Jižní Město - Chodov. Bratrstva se ujal jako neorganizované party kluků, z kterých udělal turistický oddíl, který se pohyboval někde mezi oddílem a klubem. Role Vaška tak kolísala mezi vedoucím oddílu a patronem. Po odchodu Míly z TJ Jižní město - Chodov do vlastního klubu v rámci KČT, jej Bratrstvo následovalo.

     SKSK ČR vzniklo s myšlenkou, že potlačilo vše, co se jeho zakladatelům nelíbilo v organizacích, kterými prošli a vyzvedlo to, co se jim líbilo. Hlavním iniciátorem byl Míla, který prošel Pionýrem (dvěma různými skupinami), turistickým oddílem mládeže ve stádiu odboru turistiky ČSTV i ve stádiu Klubu českých turistů, dále pak Svazarmem a v neposlední řadě i Junákem. Z toho i vzešla tehdejší struktura SKSK ČR, která se pak dále vyvíjela.