Rubriky

Vyhledávání v článcích
Co hledáte ?



Provozuje:
icok


ikonka partnera
ikonka partnera
Dnes má svátek Renáta je neděle 13.10.2024



Novinky





Magazín eKamarád vás vítá
Přinášíme vám zpravodajství ze světa dětí a mládeže. Chcete se i vy podělit s ostatními o své zkušenosti či nějak pobavit naše dětské čtenáře? Není nic jednoduššího. Přidejte se do naší kamarádské rodiny a napište nám na email redakce8(Z)ekamarad.cz
(Místo (Z) napište @).

Ohlédnutí za minulostí - 1. část

Jak jsme před časem slíbili, vracíme se k ohlédnutí za jednenáctiletou činností Sdružení klubů správných kamarádů ČR, které v těchto dnech definitivně ukončuje svoji činnost. Vezmeme to hodně důkladně a tak se dnes zamyslíme nad tím, proč vlastně SKSK ČR vzniklo, co dalo impluls k jeho vzniku a prostě, co bylo před jeho vznikem.

     Máme-li zrekapitulovat minulost Sdružení klubů správných kamarádů ČR, jeho úspěchy i neúspěchy a vyvodit z toho nějaká poučení, je třeba to vzít úplně od začátku a začít tím, proč vlastně SKSK ČR před jedenácti lety vzniklo. Co mu předcházelo?

     Hlavním iniciátorem založení SKSK ČR byl Míla Fuček, který se také po jeho založením stal prvním náčelníkem (tehdy Prezidentem SKSK ČR). Spolu s ním u zrodu stáli Honza Lepič, Irena Kolářová (nyní Zadáková), Pavel Šmaha a Vašek Fabián.

     Míla začínal pracovat s dětmi v Pionýrské organizaci v roce 1981 po ukončení prvního semestru na vysoké škole na 121. pionýrské skupině při ZŠ Jižní v Praze 4 na Spořilově, kde tenkrát bydlel. Jeho koníčkem byl v té době pinkponk, přes který se seznámil s mladším bratrem svého spolužáka Mirka Přibyla Petrem. S tím se také dohodli založit oddíl zaměřený na stolní tenis, což byl v té době průkopnický krok, protože v té době byla většina oddílů tvořena vždy dětmi z jedné třídy. Míla se stal vedoucím, Petr jeho instruktorem. Oddíl se pojmenoval Létající míček. Petra však přestala tato práce bavit a tak v oddílu Míla osiřel. S pomocí vedoucí skupiny Ilony Sajverové ale vše zvládal, o prázdninách absolvoval i svůj první tábor v Havlíčkově Borové. Byl to opravdu jeho první tábor, a to jak v roli vedoucího, tak vůbec, protože jako dítě na žádném táboře nebyl.

     Během prvního roku získal Míla nového instruktora Karla Pešatu, který do oddílu chodil a po té, co vyšel ze základní školy, v něm zůstal jako instruktor. Začalo se blýskat na lepší časy. Vedoucí skupiny přidělila do oddílu ještě dalšího instruktora Miloše a ten si přivedl kamaráda Luďka. Když dělali před prázdninami pro děti první vícedenní výlet do podhájí do Horšovského Týna, jel s nimi ještě další Mílův kamarád z pinkponku Honza Lepič. Na několik dní pak vypomáhal Mílův spolužák z vysoké školy Zdeněk, který bydlel v nedalekých Domažlicích.

     Protože měl oddíl dobré zázemí vedoucích, ale poměrně málo dětí, byl mu ke sloučení přidělen oddíl Kuřata, který přišel o vedoucí. Tak vznikl oddíl Létající kuřata. Následoval další dobrý rok v silné sestavě, zakončený dalším výletem, tentokrát na Máchovo jezero. Pak ale začali instruktoři, kteří už dorůstali do věku vedoucích, odcházet jeden za druhým na vojnu a Míla zůstal během půl roku v oddílu sám, sice s novými mladými instruktory, ale ti mu moc nepomáhali, spíše naopak.

     Na některých akcích Mílovi pomohl další spolužák z vysoké školy Mirek. To se ale schylovalo k soumraku oddílu a už to nepomohlo. Oddíl se rozpadl, Míla asi po měsíční přestávce, přešel na 232. PS na Chodov. Tam si založil nový oddíl, opět s instruktorem, který se tentokrát jmenoval Mirek. Ale i jeho po dvou týdnech práce přestala bavit, podobně jako kdysi Petra. I tentokrát pomohl vedoucí skupiny Mirek Jelínek.

     Míla založil nový oddíl, který se jmenoval Brontosuarus a po čase se přejmenoval na Tuláky. Do jeho kroniky nyní nahlížíme každou neděli. Oddíl vedl sám. Po čase začal spolupracovat s vedoucím modelářského oddílu Standou, s kterým měli několik společných akcí. Ten však musel asi po roce od této spolupráce práce s dětmi zanechat.

     Míla na této skupině získával zkušenosti a záhy pracoval i v jejím vedení, kde se postupně staral op oblast sportu a posléze turistiky. Pracoval i se skupinovou radou. Když se vrátil z vojny Honza Lepič, začal mu pomáhat v oddílu a brzy si založil sám svůj oddíl Rychlé šípy a krátce na to se také dostal k práci ve vedení skupiny.

     Honza stál při tom, když Míla zakládal i základní organizaci Svazarmu, k čemuž ho inspirovalo to, že na 121. PS ji měli. Získali tak k dispozici zajímavý inventář, zejména vzduchovky.

     Když se rozhodli uspořádat tábor, přibyla do jejich party Irena Kašová, která dělala na táboře hospodářku a vzala si tam s sebou svůj oddíl Komety. Hlavního vedoucího dělal Míla a jeli do Havlíčkovy Borové, odkud míla již zkušenosti měl ze svého úplně prvního tábora na 121. PS. V té době ještě Honza neměl Rychlé šípy a tak vedl Mílův oddíl Brontosaurus, protože Míla jako vedoucí tábora oddíl nevedl. Tábor byl zaměřen sportovně, hlavně na stolní tenis.

     Mílu táhla i turistika a tak záhy založil odbor turistiky při TJ Jižní Město - Chodov, kam jej následoval Honza Lepič s Rychlými šípy a Irena kašová s Kometami. V té době dělali dost společných akcí. Braly na výlety i Komety, protože Irena byla vytížena pracovně a rodinou a tak se většinou o víkendech na výlety nedostala.

     Tento stav zůstal až do sametové revoluce v roce 1989. Po té se začala skupina rozpadat, zejména pod vlivem odchodu placené vedoucí skupiny Nadi. V tomto období přišla do Mílova oddílu (tehdy už Tuláků) jako členaka Irena Kolářová, která zde posléze zůstala jako instruktorka a v téže funkci jela i na několik táborů.

     Po sametové revoluci se Míla zapojil do obnovování Klubu českých turistů a založil vlastní odbor s právní subjektivitou. Ten se později sloučil s základní organizací Svazarmu, který se transformoval a tato ZO přešla pod Asociaci víceúčelových sportů. Nakonec se jako právní subjekt sloučila s klubem českých turistů a později z nich vznikla TJ ORS.

     Míla se se svým oddílem přihlásil k Junákům a udělal velmi úspěšný nábor. Vedl v té době dva oddíly, v pondělí původní, jako smíšený se čtyřmi družinami, z nichž dvě byly chlapecké a dvě dívčí a další oddíl založil na středu, který byl čistě chlapecký s dvěmi družinami skautů a dvěmi družinami vlčat. Každý z těchto oddílů měl po náboru zhruba 70 členů, ale celkový počet se záhy stabilizoval na 50 až 70 členech v obou oddílech dohromady. takže na výlety v té době jezdili v počtu 30 až 50 dětí. V té době už naštěstí aktivně pomáhala Irena jako instruktorka, např. při výletě na Bertramku, ale i další vedoucí. Problém ale byl oddíly registrovat, protože dětí bylo moc, či spíše bylo málo vedoucích na tak velký počet dětí. A než Míla sehnal další vedoucí z řad vedoucích, bylo pozdě a oddíl se začal rozpadat. Začaly odcházet děti, které čekaly, že záhy složí slib, což nemohly, protože oddíl nebyl registrován.

     Po prázdninách byla dětí zhruba polovina. Co ale bylo horší, že všechny klubovny na Jižním Městě, kde tenkrát Mílův oddíl působil, rozdělil mezi Junáky a Pionýry. Mílův oddíl v té době nebyl registrován a tak byl turistickým oddílem. Proto se musel stěhovat na Novodvorskou, což je zhruba půl hodiny cesty autobusem. Takže následoval další razantní úbytek členů a s oddílem do nové klubovny šli jen ti nejvěrnější.

     Asi po půl roce se zde Míla seznámil se starším skautským činovníkem Milošem Kredbou, který obnovoval 40. středisko Vigilanti a tak Mílův oddíl konečně získal registraci. Zde se také seznámil s Pavlem Šmahou, který vedl druhý oddíl v tomto středisku.

     Z těchto zkušeností tedy vycházel Míla, když se rozhodl založit vlastní sdružení dětí a mládeže. Ve struktuře vyzdvihl vliv dětí na řízení, který poznal u Pionýrů ve skupinové radě a vytáhl jej až na úroveň ústředí. Honza lepič byl v té době již ženatý, příliš aktivně se sice neúčastnil žádných akcí, ale slíbil Mílovi pomoc a podporu a stanul při založení SKSK ČR v jeho přípravném výboru i prvním Prezídiu.

    Pavel Šmaha se taktéž účastnil ustavující valné hromady a byl členem přípravného výboru. Jeho klub Jestřábi byl jedním z ustavujících klubů SKSK ČR. S Mílou je svazovala zhruba roční společné práce, při které jeho i Mílův oddíl spolupracovali. Společně absolvovali, ještě i s Irenou Kolářovou, tábor o jarních prázdninách a společně byli i na několika výletech (např. v Krkonoších).

     Vašek Fabián, který byl posledním z ustavujících členů SKSK ČR, se znal s Mílou už z odboru turistiky TJ Jižní Město - Chodov. Bratrstva se ujal jako neorganizované party kluků, z kterých udělal turistický oddíl, který se pohyboval někde mezi oddílem a klubem. Role Vaška tak kolísala mezi vedoucím oddílu a patronem. Po odchodu Míly z TJ Jižní město - Chodov do vlastního klubu v rámci KČT, jej Bratrstvo následovalo.

     SKSK ČR vzniklo s myšlenkou, že potlačilo vše, co se jeho zakladatelům nelíbilo v organizacích, kterými prošli a vyzvedlo to, co se jim líbilo. Hlavním iniciátorem byl Míla, který prošel Pionýrem (dvěma různými skupinami), turistickým oddílem mládeže ve stádiu odboru turistiky ČSTV i ve stádiu Klubu českých turistů, dále pak Svazarmem a v neposlední řadě i Junákem. Z toho i vzešla tehdejší struktura SKSK ČR, která se pak dále vyvíjela.

© Stránka vygenerována za 0.0039 sec. | Aktuálně máme v databázi 8388 článků
práva na články náleži jejich autorům, provozovatel magazínu nenese žádnou zodpovědnost za škody způsobené prohlížením těchto stránek.
Magazín provozuje ICOK (administrátor Miloslav Fuček)
http://icok.icok.cz | http://wwww.mfsoft.cz

Bazény na míru | Bennewitzovo kvarteto | Lady XL Fashion | Optika v Praze | Světové brýle.cz | Inspiro ERP systém | Bezpečnostní poradce | Fass-Hasicí technika | Dukla - Atletika | Dukla Praha