Přinášíme vám román na pokračování o partě kluků. Co všechno taková parta dokáže? Začtěte se do vyprávění hlavního hrdiny Martina.
Je pátek. Všichni jsme už duchem venku.
Prázdniny se pomalu blíží. O velké přestávce plánujeme
víkend. Asi před měsícem jsme si založili klub.
Náčelníkem je Milan, který je z nás nejstarší. Letos vyjde
a po prázdninách půjde do učiliště. Milanovou pravou rukou
je Mirek, který je sedmák. Mirek je tak trochu frajer, to ale
ostatně Milan taky. Milana doplňuje různými hrami, protože
Milan moc fantazie nemá. Zase ale umí organizovat.
V klubu jsme dále tři páťáci z naší třídy -
Pavel, Honza a já. Posledním členem je čtvrťák Kuba, to je
soused Pavla. Kuba je jen o tři měsíce mladší než Honza.
Náš klub vznikl už asi před půl rokem. Založil ho
Mirek a bylo tam ještě pár sedmáků, dva šesťáci, Milan a
ještě jeden deváťák. Ten ale velmi brzo odešel a odešli i
sedmáci. V klubu nakonec zůstal jen Milan s Mirkem a tak se
klub prakticky rozpadl. Potom zlákal Mirek do klubu Pavla a ten
hned přivedl Honzu, Kubu a mě.
Pavel se o klub zajímal už dřív, ale to ho Mirek
nechtěl, že je moc malý. Nejmladší brali šesťáky. Když
se jim to ale rozpadlo, tak jsme jim nakonec my páťáci a
čtvrťák Kuba byli dobrý. Pavel dělal sice ze začátku
drahoty, což je pochopitelné, když ho Mirek jednou odmítl.
Asi po měsíci se ale nechal zlákat. Hned po týdnu přivedl
Kubu a další týden pak Honzu a mě. Ve sklepě u Faltýnků
(tedy v domě, kde bydlí Milan) jsme složili klubovou přísahu
a sepsali zakládací listinu. Milan na stvrzení klubového
přátelství sehnal dýmku, kterou jsme vykouřili, jako
Indiáni kouří dýmku míru. Byl i přípitek. Nevím, co to
přesně bylo, ale silné to bylo dost.
Kuba navrhl, že by jsme měli klub nějak pojmenovat.
Na názvu jsme se ale zatím nedohodli. Milan navrhl Piráti,
Mirek Strážci a já Mstitelé. Ostatní návrhy neměli. Kuba
byl pro Strážce, Honza pro Mstitele a Pavel pro Piráty.
Dohodli jsme se, že v sobotu zkusíme podniknout
celodenní klubovou výpravu. Ta se moc nezdařila, protože
Honzu, Pavla ani Kubu nechtěli rodiče na celý den pustit bez
někoho staršího. Já jsem sice rodiče zvládl, ale dalo mi to
práci. Nakonec jsme teda vyrazili za město ve třech. Mě se
bez kluků z naší třídy moc nechtělo, ale co dělat, když
už mi to rodiče dovolili. Rozhodně jsem nemínil jim říct,
že se výprava ruší, protože ostatní kluky rodiče
nepustili.
Vyjeli jsme vlakem. Popojeli jsme pár zastávek. Na
nádraží jsme si dali pivo. Kluci si koupili ještě každý po
dvou láhvích. Mě to jedno stačilo a chvíli jsem se poněkud
motal. Mirek měl mapu a podle ní vybral cestu. Milan mu to
odsouhlasil. Dělal jsem sice, že se taky dívám, ale po tom
pivu mi bylo poněkud jedno, kudy půjdeme. Šli jsme lesem, kde
nebylo moc horko, takže se můj stav postupně lepšil.
Zastavili jsme se v malé jeskyňce, která byla u cesty. Chvíli
jsme řešili, jak to udělat, aby nás příště šlo víc.
Milan řekl, že zkusí přemluvit bráchu, jestli by s námi
nešel. Je mu devatenáct, takže by rodiče mohli mít větší
důvěru.
"Ostatně Jirka by s námi mohl jít jen naoko,
kdyby se mu nechtělo", řekl Mirek, s čímž Milan
souhlasil.
Mirek vytáhl vrhací šipky a strefovali jsme se do
stromu. Mě šlo všechno vedle. To bylo ještě po tom pivu.
Nejlepší byl Mirek. Milan se naštval a vzal si na házení
nůž. S nožem Mirka překonal. Já s sebou nůž neměl, tak
jsem si hodil jen jednou, když mi ho půjčil Mirek. Šlo to ale
vedle.
Milan otevřel pivo a napil se. Nabídl mi, jestli se
nechci napít, pak že mi půjde to házení líp. Mirek se tomu
zasmál, ale pak Milanovi řekl, ať mě nepřemlouvá, protože
mi to jedno pivo stačí a mohl bych se opít, byl by z toho
průšvih a příště by rodiče nepustili ani mě. Milan to
uznal a měl jsem od něj pokoj. Sice si ještě do mě rejpnul,
že nic nevydržím, ale já si v duchu myslel svoje. Chtěl bych
vidět jeho, kolik vypil piv v páté třídě.
Milan si na chvíli odskočil. Mirkovi připadalo, že
jsem nějaký naštvaný a tak mi říkal, abych si to tak
nebral, že Milan je trochu frajer. Řekl jsem mu, že to vím, a
že bych chtěl vidět, kolik piv Milan vypil před čtyřmi
roky. Mirek se tomu lišácky usmál a mě to trochu pozvedlo
náladu.
Milan se vrátil a ještě jsme chvíli klábosili. Pak jsme
pokračovali v cestě. Po chvíli jsme vyšli z lesa a začalo na
nás svítit sluníčko. To už Milan dopil pivo a odhodil láhev
do lesa. Byl teď nějaký veselejší. Mirek se taky trochu
napil, ale celé pivo nedopil. Došli jsme ke studánce. Tady
jsem se napil já. Omyl jsem si obličej, což mě osvěžilo a
při tom jsem se nenápadně napil. Mirek se taky opláchl, ale
nepil.
Šli jsme dál. Cesta šla do kopce a Milan pomalu
malátněl. Únava padla i na Mirka. Jediný já byl fit. Kopec
ale netrval dlouho a zase jsme zašli do lesa. Došli jsme na
místo, které se nám líbilo, kde jsme si sedli. Milan otevřel
poslední pivo a Mirek dopil svoje načaté. Půjčil jsem si od
Mirka vrhací šipky a ukázal jsem klukům, že nejsem žádné
béčko. Teď mi to už šlo.
Mirek naházel stejně jako já a nejhorší byl Milan.
V druhém hodu jsem Mirka ještě překonal. Milan zase začal s
nožem, ale jeho míry byly teď podstatně slabší. Mirek ho
dorovnal a já oba překonal. Milan měl vztek. Zkoušel to
znovu, ale bylo to čím dál horší. Měl jsem tisíc chutí mu
říct, aby se na to napil, že mu to pak půjde líp. Místo
toho ale Mirek nadšeně ocenil mé vítězství a navrhl, abych
se stal členem rady klubu. Podpořil to tím, že jsem si to
uměl doma zařídit tak, že mě pustili na celý den s klubem.
Milan sice ironicky nadhodil, že budu jako zástupce mladších
v radě starších, ale souhlasil. Tak jsem byl přijat za člena
rady starších.
Všiml jsem si, že Mirkovi dnes hodně záleželo na
tom, aby se mi v klubu i na dnešní výpravě líbilo. Úplně z
něj vyprchalo jeho frajerství. Bylo mu jasné, že ve mě je
velká budoucnost klubu. Kluci hodně dají na to, co jim o
dnešní výpravě řeknu. Kdybych jim řekl, že to byla nuda,
tak by se ani nesnažili na příští výpravu jet. Mirek byl
nervózní, kdykoliv si ze mě dělal Milan legraci, abych se
nenaštval a z klubu neodešel, protože se bál, že by se mnou
odešli i ostatní kluci. Dost jsem u něj získal i tím, že
jsem s nima dnes jel. Bylo mi jasné, že mě do rady navrhl
proto, aby mě ke klubu více připoutal.
Mirek sice je frajer, ale klub ho baví, dokáže pro
něj zorganizovat soutěže a hry. Někdy mi připadá, že by
byl Mirek daleko lepší náčelník než Milan, ale Mirek o to
ani neusiluje. Je takhle spokojený. Když mu na něčem
záleží, tak to dokáže u Milana prosadit. To ukázal, když
prosadil mě do rady.
Při těchto úvahách jsem se rozhodl, že Mirkovi
pomůžu. Skutečně jsem uvažoval o tom, na příští výpravu
nejet a možná i z klubu odejít. Teď jsem ale ocenil Mirka.
Když se Milan zase vzdálil, tak jsem to Mirkovi řekl na
rovinu. Byl trochu překvapen tím, že jsem ho prokoukl, ale
uklidnil jsem ho tím, že mu pomůžu a budu ho podporovat. Taky
jsem mu řekl, že mě jeho hry baví daleko víc než Milanovy.
Prostě jsme se v tu chvíli opravdu skamarádili. Mě už pak
vůbec nevadily Milanovy vtípky na moji adresu. Vždycky jsme se
na sebe s Mirkem podívali a jenom jsme se tomu v duchu smáli. Z
Mirka spadla nervozita, věděl teď na čem je.
Milan dopil pivo, zahodil láhev a zase jsme šli
kousek dál. Blížilo se poledne a tak jsme hledali vhodné
místo pro oheň. Na něm jsme si opekli lanšmíd. Milan si
povzdech, že už dopil pivo. Mirek mu dal svoje poslední. Dal
si z něj jen malý lok.
O kus dál jsem našel studánku, kde jsem se napil.
Řekl jsem o ní Mirkovi. Napil se taky. Chvíli jsme házeli
šipkami, tentokrát bez Milana. Mirek byl o něco lepší. Po
různých drobných hrách jsme pokračovali v cestě. Milan
dopil čtvrté pivo a bylo to na něm znát. Vyšli jsme ze
stínu lesa a šli jsme zase po slunné louce. To bylo něco pro
Milana a ještě nás čekal kopeček a netrvalo dlouho, Milan
vrhnul. Mirek už byl fit jako já. Měl jsem velkou chuť si do
Milana rejpnout, ale ovládl jsem se. Mirek mě potřebuje v
radě klubu a nemůžu si teda Milana proti sobě poštvat,
protože tím bych našemu klubovému záměru uškodil. Milan by
na mě měl vztek a nebyl by schopen přijmout žádný můj
návrh, i kdyby ho podporoval Mirek.
Ještě jsme se jednou zastavili. Pak už jsme došli
na nádraží a vlakem jsme se vrátili. Rodiče se mě hned
vyptávali, jak bylo na výpravě. Tvářil jsem se náramně
spokojeně. Popsal jsem cestu, co se dělo jsem zamlčel a naopak
jsem si dost vymýšlel. O klucích, které rodiče znají, jsem
popravdě řekl, že nejeli, ale vymyslel jsem si tam jiné, aby
to nevypadalo podezřele. Rodiče viděli, že jsem se vrátil
vpořádku, takže příště to bude snazší.
V neděli jsem mluvil o výpravě s klukama z naší
třídy. Řekl jsem jim, že jsem se stal členem rady. Trochu
záviděli. Jinak jsem barvitě popsal výpravu se vším všudy,
tentokrát skoro po pravdě. Ještě jsem si něco přimyslel
navíc. Kluci litovali, že nemohli jet.
Odpoledne u mě zvonil Mirek. Šli jsme si zahrát
pinkponk. Milan nám oznámil, že na příští klubovou
výpravu s námi pojede jeho brácha Jirka. Kluci jásali,
protože tím jejich šance vzrostly.
V pinkponku byl nejlepší Honza. Honza je velký
sportovec, hraje závodně fotbal a dobře umí i pinkponk. Měli
jsme k dispozici tři stoly, tak jsme hráli každý s každým
na dva vítězné sety. Honza neprohrál s nikým, Milan, Pavel a
já jsme si na něj uhráli set. Druhý skončil Pavel. Ten
prohrál akorát s Honzou a s Milanem a se mnou ztratil set.
Třetí skončil Milan, který prohrál s Honzou a Pavlem a s
Mirkem a se mnou ztratil set. Já jsem skončil čtvrtý, porazil
jsem 2:1 Mirka a 2:0 Kubu. Na Milana jsem si uhrál set a v
rozhodujícím setu jsem měl trochu smůlu. Bylo to poměrně
vyrovnané.
Následující týden se mi ve škole dařilo. Poněkud
jsem tomu pomohl. Týden proběhl bez jediné poznámky, což u
mě bývá dost vzácné a navrch bylo pár jedniček a dvojek.
Chtěl jsem po rodičích nůž. Táta byl rád, že mám
nějaký vážný zájem a koupil mi ho. Totéž se povedlo
Honzovi. Ten dostal starší nůž od táty. Šli jsme hned
trénovat házení, abysme se blýskli příští sobotu na
výpravě. Ta se nakonec přesunula na neděli, protože Honza
měl v sobotu zápas a Jirkovi to naštěstí bylo jedno.
Konečně jsme se dočkali a byla tu historická
neděle. Šli jsme v plném počtu. Přítomnost Jirky pomohla
hlavně Pavlovi a Kubovi. Honzu by tentokrát rodiče pustili i
bez Jirky. Nechali si ode mě vyprávět minulou výpravu a
usoudili, že se o sebe umíme v klubu postarat.
Jeli jsme opět vlakem, tentokrát o pár stanic dál.
Když jsme vystoupili, Milan s Mirkem si zase dali pivo. Já
tentokrát ne a ostatní kluci taky ne. Jirka pochopitelně ano.
Milan s Jirkou si koupili pivo s sebou, Mirek taky, ale jen jednu
láhev. V hospodě mi dal napít ze svého piva. Dal jsem si ale
jen tři loky.
Tentokrát jsme šli kolem řeky. Ta byla z druhé
strany lemována chatami. Na naší straně bylo chat méně.
Mirek připravil pár soutěží a her. Zase jsme házeli
šipkami, což se mi podařilo vyhrát. Lepší byl jedině
Jirka.
Milan, který skončil až třetí za Mirkem, zase
zorganizoval házení nožem. To Milan vyhrál, já byl druhý
společně s Mirkem. Honza byl třetí. Hráli jsme i slovní
fotbal, hru Na žouželení, ANO NE JO a Kompasové dřívko. S
touhle hrou jsem přišel já. Půjčil jsem si od táty buzolu.
Nejdříve jsme všichni určili sever, pak jsem vytáhl buzolu a
změřil jsem odchylky. Celkem jsme určovali na pěti místech.
Vyhrál Kuba s celkovou odchylkou 100 stupňů, já byl druhý s
150, třetí Pavel měl 160. Stejný výkon jako Pavel měl i
Jirka, který si zahrál s námi. Milan skončil až poslední,
Mirek byl předposlední, ten ale zkazil jeden pokus, kdy se
odchýlil o 170 stupňů. Ostatní pokusy měl pak velmi dobré,
ale to už mu nebylo nic platné.
V poledne jsme si rozdělali oheň a uvařili jsme si
polévku a guláš z konzervy. Docela jsme si pochutnali. Pak
jsme znovu probírali název klubu. Jirka nám poradil, ať
hlasujeme písemně a každý ať všechny tři návrhy názvů
očísluje. To jsme teda udělali. Pak jsme sečetli pořadí a
vyhrál název s nejmenším součtem. Tím se stali Mstitelé.
Druzí Piráti měli 12 a třetí Strážci 14. Měl jsem radost,
že můj návrh vyhrál. Udělali jsme novou zakládací listinu
a o kus dál jsme ji zakopali. Jako schránka posloužila láhev
od piva.
Šli jsme dál a po cestě jsme si ještě zahráli boj
o pevnost. Milan byl s Pavlem a Kubou a Mirek s Honzou se mnou.
Po vyrovnaném boji jsme vyhráli. Dohodli jsme se, že na
příště si každý opatří šest papírových koulí,
protože šiškami to přece jen dost bolí a Mirek dostal do
obličeje.
Ještě jsme se jednou posadili u ohniště, kolem
kterého jsme šli. Rozdělali jsme si malý ohýnek. Milan s
Jirkou vytáhli cigarety. Mirek a já jsme přijali nabídku a
pak ji přijali i ostatní kluci mimo Honzy. Ten se nevyhnul
posměchu Milana. Vysvětlil nám, že by pak nestačil na
hřišti s dechem. Milan se na to jen ušklíbl. Dokouřili jsme
cigarety, nechali dohořet ohýnek a pokračovali jsme v cestě.
Šel jsem s Honzou chvíli vzadu a tak jsem mu řekl, ať si z
toho Milanova posměchu nic nedělá a vyprávěl jsem mu, jak to
bylo minule se mnou. Honza to vzal stejně jako já a rozhodl se,
že mi pomůže podporovat Mirka v jeho snahách na vytvoření a
udržení našeho klubu.
Ve vlaku se Jirka ptal, kdo navrhl název Mstitelé.
Když jsem řekl, že já, zeptal se, proč zrovna Mstitelé.
Tím mě trochu překvapil. O tom jsem zatím moc nepřemýšlel.
Tak vlastně začal vznikat statut klubu, který jsme začali
společně vymýšlet. Budeme mstít bezpráví a zradu, takže
budeme nepřáteli šprtíků a jiných žalobníčků,
nepřátelé srabů a zbabělců, kteří ubližují slabším.
Trestat budeme i zradu. Nad zrádci, zbabělci a žalobníčky
budeme vynášet klubový rozsudek, který pak provedeme.
Ve vlaku jsme se ještě dohodli, že si opatříme
zelené košile s nárameníky. Milan jako náčelník bude nosit
na náramenících červené proužky, Mirek jako zástupce
modré a já jako člen rady žluté. Rozhodli jsme se, že si
vymyslíme i znak, který si vyšijeme na levý rukáv košile.
Mirek se zeptal Jirky, jak se mu výprava líbila a
jestli s náma pojede příště zase. Jirka byl spokojený a
slíbil, že příště pojede. Mimo to nám řekl, že nám po
dnešku věří tolik, že by nás, kdyby nemohl, nechal jet i
samotné. Pro rodiče by jel pochopitelně s námi.
Sdílet na Facebooku
© Stránka vygenerována za 0.0033 sec. | Aktuálně máme v databázi 8400 článků
práva na články náleži jejich autorům, provozovatel magazínu nenese žádnou zodpovědnost za škody způsobené prohlížením těchto stránek.
Magazín provozuje ICOK (administrátor Miloslav Fuček)
http://icok.icok.cz | http://wwww.mfsoft.cz
Bazény na míru | Bennewitzovo kvarteto | Lady XL Fashion | Optika v Praze | Světové brýle.cz | Inspiro ERP systém | Bezpečnostní poradce | Fass-Hasicí technika | Dukla - Atletika | Dukla Praha