Rozjímání s Josefem Zezulkou II

Pokračujeme v našem mezisvátečním rozjímání nad lidským světem a životem a vším, co s tím souvisí. V období povánočním jsme přece jenom trochu více sklidněni a tak si najdeme více času sami na sebe.

     Jaký tedy bude závěr z toho, co jsme si doposud s panem Zezulkou povídali? Asi by to chtělo nějaké stručné resumé na závěr. Jak to tedy shrnout?

     Nakonec musím znovu zopakovat to nejdůležitější: Všichni lidé jsme si rovni. Jsme jenom rozměrem svého vývoje položeni do jiného času. Ten, kdo nyní prodělává počáteční životy lidské řady, ten bude jednou na nejvyšším stupni. Ten, který je dnes na nejvyšším vývojovém stupni a má ty největší duchovní kvality, ten byl kdysi na nejnižším stupni. Jsme jen vedle sebe různě vývojově položeni, a protože čas je jen v našem pojmu, ale podstatně neexistuje, jsme si všichni rovni. Ale nejenom my lidé mezi sebou, ale všechny bytosti, ať se jedná o mouchu, červa, ptáka, opici nebo člověka. Ležíme vývojově jenom v jiném časovém úseku, takže v průběhu času se od sebe lišíme jen tím, čemu se říká inteligence. Cena bytí je ale stejná. Až člověk pochopí, že zabije-li kteréhokoliv tvora, je to jako by zabil člověka, pak bude na světe jinak a daleko lépe a rychleji se půjde ve vývoji i jemu. Je to tak těžké pochopit?

     Jsme si všichni rovni. A proto jak chápe člověk do větších hloubek, jak poznává sama sebe jako nedílnou součást jednoho celku, pak poznává sebe, obrazně řečeno, jako jednu buňku jednoho těla.

     Kdo by ničil některé buňky svého těla jen proto, že jsou to jen buňky, kdežto on je člověk?

     To byl tedy úvod a teď je čas na otázky. Ty byli knižně zpracovány ještě za života Jana Zezulky a proto do nich nahlédneme.

     Vývojově vyspělý člověk nejen že se může rodit do vývojově nižších lidských osudovostí, ale velmi často se do nich rodit musí. Ale vývojově nižší bytost se nikdy nemůže rodit do vyšších osudovostí, než takových, které jsou těsně následné v jejich vývoji. Dolů je možno a často nutno sestoupit, ale nahoru je možno se jenom vyvinout - vypracovat.

     Jinak je to ale se sestupem do nižšího zvířecího druhu. Velmi mnoho lidí a v dnešní době je jich bohužel většina, se do životů nižších živočichů rodit musí, aby odčinili, co proti nim učinili svým nedomyšlený, a nízkým postojem a aby vnitřně pochopili jejich rovnou cenu se sebou.

     Protože jako lidé jsou složitějšími bytostmi než ti nižší tvorové, nemohou se do jejich osudů rodit cele jako lidé, ale jenom s takovou svojí bytostnou poměrnou částí, která odpovídá vývojové kvalitě i kvantitě toho tvora. Když si prožijí jejich životy, vracejí se zrozením zpět přímo do člověka. Neprodělají celou vývojovou cestu od nejnižšího tvora k člověku. Taková zrození nejsou vývojovým sestupem, ale pouze vyjímečným odbočením za účelem pochopení a odčinění viny.

     Co znamená, když se mluví o velké duchovní ochraně, kterou mají někteří lidé?

     Jsou to již prastaré poznatky, moudrost starých náboženských kultur, které mluví o duchovní ochraně lidských jedinců přes vysílaným myšlenkovým zlem přímo fyzicky proveditelným. Dále mluví většina náboženských kultur o zákoně odrazu, a pokud mají hlubší vědění, které bývá vyhraženo jen některým jedincům (tzv. hermetickou nauku), nikdy tam nechybí širší učení o odražením činu nebo myšlence. Co to znamená a jak toto naprosto zákonité životné dění máme chápat?

     1) Celková osudovost, které říkám Tvůrčí dílo, je složité dění, položené do časové a prostorové dimenze. Sestává z jednotlivých osudů. Existuje bezčasově, ale my ho v čase procházíme a chápeme. Každý jednotlivý osud je hotový děj, do kterého se jedinec zrodí a svým postupným, časovým vnímáním ho prochází. Osud (osudový děj( má své další rozměry. Každá událost má svoji kvalitativní šíři. To znamená, že událost je ve stejném objemu nejlepší i nejhorší a s touto kvalitou stojí různě k naší osudové ose. Když procházíme (prožíváme) svůj daný osud, pak svými činy, myšlenkami. nebo celkovým životním postojem zvyšujeme nebo snižujeme osudovou osu a dané události prožíváme hůře nebo lépe.

     Tak, jako ovlivňujeme své osudové události sami, svojí vůlí a rozhodováním, tak mohou být ovlivněny též činěním jiného člověka nebo lidí - různých vlivů apod. Dobrý nebo zlý člověk působí na nás dle své síly myšlenkou, a tak působí na náš základní osudový děj nátlakem.

     2) Dále si musíme připomenout, že nejsou všichni lidé stejně vývojově vyspělí a vyzrálí. V mnoha lidských životech, které každý člověk absolvuje postupným převtělováním ze života do života (reinkarnací - umíráním a znovunazíráním do dalších nových životů), postupuje od prvotních lidských zrodů k dalším, stále vyšším. Každý jsme tedy na jiném lidském vývojovém stupni . Někdo ještě na prvopočátečním, jiný na vyšším až vysokém. naše základní vývojová kvalita je ještě více ovlivňována činy z našich předchozích životů, návyky a pouty s jinými zrozenci. Je zatížena nebo zlepšena vypěstovanými vlastnostmi. Pestrost je zde veliká. Více vyspělý člověk, který je zároveň více duchovně laděný k ideální rovnováze, který je více poznalý životní pravdy a toto poznání je u něho hluboké a pevné, ten také stojí pevněji ve svém daném osudu. To znamená, že jeho vlastní vnitřní vlivy, ani cizí vlivy z okolí, nepohnou tolik, nebo nepohnou vůbec s jeho osudovou osou. Nesníží ji tak, aby se mu osudové dění projevovalo v horší kvalitě.

     Tato jeho pevnost je již jedním z faktorů nebo prvků, ze kterých sestává jeho tzv. duchovní ochrana.

     3) Připomeňme si, co bylo řečeno o plazmatickém obalu (auře) těla každého jednotlivce:

     Kolem každého člověka, jiného tvora nebo rostliny, je plazmatický obal, který se mezi jednotlivými lidmi různí v kvalitě, v síle a v hustotě. Jeho kvalita je vyjádřením vlastností člověka. Kvalita se manifestuje barevným uspořádáním. Ovlivňuje ji vnitřní složení a životní postoj člověka, který byl vypěstován jeho minulými životy a dále jeho nynější současné myšlení a životní postoj. Je to tedy výraz podvědomí i současného vědomí s celým koplexem lidských vlastností.

     Hustotu určuje souhrn základních faktorů, kterými jsou mimo vnitřní kvalitu a sílu jedince hlavně součet jeho osudové důležitosti a síla používaná k jeho osudovému úkolu. Jak tomu rozumět?

     Tak jako jsou v těle některé buňky velmi důležité a jiné méně, buňky, které mají značné životní úkoly a jiné jsou jen podpůrné, tak je to i v dění Tvůrčího díla. Jsou osudy a zrody lidí, které jsou pro Tvůrčí dílo velmi důležité svým osudovým posláním. Které je třeba udržující nebo vytvářející charakteristiku osudových dob, vytvářejí osy kultur, nebo jsou osudově určení k vyšší duchovní práci - zkrátka kteří jsou nějak důležití pro celek. Na rozdíl od žitých osudovostí, které jsou pro žijícího člověka více osobní, jako např. vyrovnávání dluhů a pout mezi jednotlivci z minulých životů a tak podobně. Dále, a to je hlavní, na hustotě plazmatického obalu se podílí vývojová vyspělost v lidském druhu, to znamená počet a kvalita dřívějších prožitých lidských životů.

     Příště budeme opět pokračovat v otázce duchovní ochrany.