Vánoce, Vánoce, přicházejí

Přesně tak se jmenuje chat v Klubu ekamarádů na Xku, do kterého vás chceme pozvat a v kterém se budeme věnovat vánočním zvykům, jejich tradicím a nejenom tomu.

     Vánoce, Vánoce, přicházejí a s nimi zlé i dobré. Připomínají, že se blíží konec roku a že život rychle ubíhá – hlavně starším lidem. Připomínají, že bude nutné koupit dárky, asi nejlíp za peníze – to připomínají Vánoce hlavně dospělým a těm, co žijí od výplaty k výplatě. A že bude nutné koupit stromeček či alespoň pár snítek jehličí do vázy. A že bude frmol a pak snad trochu víc času i klidu – to se týká hlavně těch, kteří žijí ve městech.

     "Méně už Vánoce připomínají to, co by nejvíce měly – narození spasitele, Ježíše Krista. Snad některým skalním věřícím, kteří se o Vánocích vypraví do kostela. Já jsem chodil několik let mezi věřící, jejichž počet o Vánocích naopak poklesl. Přes rok nás bylo hodně, o Vánocích se mladí lidé rozjeli do svých domovů, do jiných měst. Bylo to obráceně než v jiných církvích, kde o Vánocích účast stoupala", konstatuje host našeho chatu Pavel Kábrt.

     Vánoce měly původně připomínat narození Krista, který se o Vánocích zřejmě nenarodil. V této roční době je i v Izraeli (v Betlémě) chladno, někdy sníh, a pastýři tam svoje stáda tou dobou už nepasou, zatímco při narození Krista pásli. Také chronologické výpočty nefandí Vánocům coby roční době Kristova narození. Vánoční svátky byly zavedeny až ve 4. století po narození Krista místo pohanské slavnosti zimního slunovratu. A protože lidé chtějí chléb a hry, skončilo to honbou za dobrým jídlem a radovánkami se zdáním jakési zbožnosti. Což by nebylo až tak zlé, kdyby se z toho všeho nevytratil i sám Ježíš a především vlastní smysl jeho příchodu na tento svět.

     Asi proto a ještě i z jiných důvodů – a to se moc mezi lidmi neví – některé křesťanské církve odmítají Vánoce slavit vůbec. Že jde vlastně o pohanské svátky a s Ježíšem Kristem to nemá nic společného. Katolická a většina evangelických církví sice Vánoce slaví, ale zdůrazňují, že hlavní křesťanský svátek jsou Velikonoce. To může znít nezasvěcenému člověku podivně, vždyť Vánoce připomínají Kristovo narození, zatímco Velikonoce jeho smrt. Proč by smrt měla být důvodem k oslavám, a ne spíše narození? To proto, že Ježíš se narodil hlavně proto, aby umřel (!) a vstal z mrtvých pro nás, hříšné lidi. Aby nás tak vykoupil od hříchu, neboli spasil. A toto z těch našich (českých) vánoc moc patrné není, to mi snad dáte za pravdu.

     Ano, někdo si pomyslí, že hlavní je přece láska, tolerance, snaha druhému udělat radost a nebýt jen sobec. A to přece o Vánocích lidé prokazují víc než jindy! Problém je v tom, že Kristus nepřišel na tento svět proto, aby ukazoval důležitost lásky a nesobeckého života – na to bychom asi přišli i bez něj, co říkáte? Opravdu si někdo myslí, že před Kristem lidé nevěděli o lásce a neusilovali o ni už dávno před ním? Kristus nepřišel proto, abychom se jednou za rok měli trochu víc rádi a dávali si dárky a tvářili se, že tím děláme radost Bohu. Opravdu, nemusel umírat, aby vojáci v době Vánoc zastavili palbu, zazpívali si Tichou noc a pak zas stříleli dál. To si ty bolesti mohl Ježíš ušetřit, nemyslíte? Opravdu, kvůli nějakému jednoročnímu zavzdychání nad vonící purpurou Kristus nepřišel a už vůbec nemusel umírat.

     Kdo si alespoň jednou přečetl Nový zákon a trochu pochopil křesťanství ví, že Kristus přišel dát lidstvu jiný dar než připomínku, že láska a tolerance mezi lidmi je fajn věc. Smyslem Ježíšova narození a smrti byla trvalá změna lidského srdce, ne jen chvilkové rozněžnění se a dojemná nostalgie po lepším světě provázená pár dny laskavějšího jednání a chutného jídla, i když o velké laskavosti v přeplněných obchodech s nervózními lidmi asi ani moc mluvit nejde. Kristův význam spočívá v daru jeho života za životy naše, hříchem odsouzené k smrti. Kdo toto neprozkoumá včas a do hloubky, mine se základním smyslem Kristova narození a nic mu nepomohou rozzářené oči obdarovaných dětí a radost z vánoční pohody. Problém nás lidí je v tom, že místo zlata nám stačí pozlátko, místo Krista Vánoce a místo vlastního dobrého stromu jen ovoce vypěstované na cizím stromě. Nedivme se pak, že místo života musíme vystačit s živořením.

     O Vánocích děláme druhým radost, děti obětují svoje úspory, aby potěšily rodiče, jindy dospělí riskují, že nevyjdou s penězi, jen aby udělali radost dětem nebo svým milým. Také řada církví a charitativních organizací i sociálních pomocí hledá všechny možné finanční zdroje, aby udělali radost a pohodu lidem starým, opuštěným či v dětských domovech. Nic z toho nezavrhuji, nepohrdám tím, vysoko to cením. Pracuji u Armády spásy, která také o Vánocích pořádá sbírky pro lidi bez domova. Na různých místech rozestavíme trojnožky, na nich visí kotlík (kasička) s otvorem pro peníze, zpíváme a apelujeme na bohatší, aby se podělili s chudšími. Málokdo ví, že sbírky musí být povolené úřady, kotlíky jsou uzamčené a otevření probíhá na úřadě, kde se peníze přepočítají, zaevidují atd., atd. Žádný chaos.

     Několikrát jsem takto stával u takové kasičky a pozoroval, jací lidé vhazují peníze. Možná byste řekli, že lidé starší a asi nějak křesťansky orientovaní. Není tomu tak. Lidé starší také přispějí, ale byl jsem velmi mile překvapen až šokován, kolik mladých lidí, školních dětí a mládeže přišlo a vhodili jak drobné tak i papírové peníze. Byl jsem velmi mile překvapen a přiznám se, že to ani nedovedu nějak racionálně vysvětlit. Představte si skupinku dovádějící mládeže, která náhle přijde blíž k takové sbírce, ztichne a pak někteří z nich vhodí peníze – nebyli byste udiveni? Letos se hodně peněz (z jiných než vánočních sbírek) použilo na pomoc lidem postižených povodněmi, ale vánoční peníze jdou většinou na práci s lidmi bez domova, na pomoc matkám s dětmi bez domova či balíčky pro lidi sociálně slabé a podobné skupiny.

     Ježíš přišel, aby nám ukázal, že se dá žít trvale jinak, nejen o Vánocích. A aby nám k tomu dal sílu. Dobré ovoce je možné sklízet jen z dobrého stromu. Ježíš přišel, abychom byli dobrými stromy, s dobrým kořenem, zdravým kmenem a nakonec i tím chutným ovocem. Ovoce, to jsou ty naše skutky závislé na tom, jaký je ten náš strom života. Neměl by být uťatý, jako ten vánoční, ale napojený na Krista, na ten zdravý kořen. Naše povaha je však taková, že se často soustředíme víc na ovoce než na jeho zdroj. Koupíme si ovoce v obchodě, utrhneme z cizích stromů, ale sami jsme jak ten vánoční stromek, co za chvíli uschne a nic chutného nenese. A tento typ života nemá s živým Kristem skutečně nic moc společného a ani Vánoce, ty bez Krista, jej nenahradí, i kdybychom dostali milión dárků.

     Toto vše a mnohé další bude tématem chatu věnovaných Vánocím a všemu co s nimi souvisí. Řeč bude i o činnosti Armády spásy, v které Pavel Kábrt, který bude hostem našeho vánočního chatu, pracuje.

     Pokud vás tento úvod zaujal, pak si poznamenejte do svých diářů, že chat se koná v neděli 15. prosince (to je tradiční třetí neděle v měsíci) od 18 hodin a bude trvat zhruba hodinu. Klub ekamarádů je stálá místnost, kterou najdete na Xku v sekci Pokec a zábava. věřím, že vás chat jak dobře pobaví, tak přivede i k zamyšlení nad tím, co Vánoce vlastně znamenají.