Rubriky

Vyhledávání v článcích
Co hledáte ?



Provozuje:
icok


ikonka partnera
ikonka partnera
Dnes má svátek Darja je pátek 10.04.2020



Novinky





Magazín eKamarád vás vítá
Přinášíme vám zpravodajství ze světa dětí a mládeže. Chcete se i vy podělit s ostatními o své zkušenosti či nějak pobavit naše dětské čtenáře? Není nic jednoduššího. Přidejte se do naší kamarádské rodiny a napište nám na email redakce8(Z)ekamarad.cz
(Místo (Z) napište @).

Negativní jevy mezi dětmi a mládeží

Náš diskusní stůl opět pokročil k dalšímu téma. Dnešní téma je velmi aktuální a navazuje na téma předchozí, pouze se poněkud rozšíří sortiment negativních jevů, diskutovaných v minulém téma.

     Mezi negativní jevy mezi dětmi a mládeží můžeme zařadit kouření, alkohol, drogy, ale i obecně kriminalitu. Tu ale zatím necháme stranou, protože bude obsahem příštího diskusního téma. Věnujme se tedy zatím pouze kouření, alkoholu a drogám. Co k tomu poví Marťas?

     Kouření i alkohol jsem už vyzkoušel, drogy naštěstí ne. Kouření jsem zkoušel někdy od třetí třídy z frajeřiny. Byl to vliv party. Nešlukoval jsem a ani mi to moc nechutnalo, takže jsem kouřil jenom před klukama. Vydrželo mi to do doby, než jsme se vymanil z party, přečetl si Mstitele a založil si vlastní klub. Problém je v tom, že někomu to může zachutnat, že je to návykové. Někdo to pak vnímá jako frajeřinu celkovou. To je ale vliv výchovy. Já si třeba dával pozor, aby mě neviděl kouřit nikdo dospělý.

     S alkoholem to u mě bylo obdobné, jako s kouřením. Většina alkoholu mě nechutnala a tak jsem to pil taky jenom z frajeřiny. I tady je ale problém, pokud to někomu zachutná a že je to návykové.

    O třetím problému, kterým jsou drogy toho moc nevím a rozhodně je nechci zkoušet. U nich je totiž návykovost daleko větší. Proti kouření a alkoholu vám pomůže to, pokud vám to nechutná, ale proti drogám to nepomáhá.

     Myslím si, že v hodně případech je příčinou nuda. Tady je tedy asi nejsilnější složkou zájmová činnost. Samozřejmě nelze ale podceňovat ani informovanost, kterou by měla zařídit škola. Důležité jsou i citové vazby v rodině, protože některé dítě může hledat v droze náhražku rodiny.

     "Negativní jevy, to je vděčné téma na diskusi", začíná Mlsoun. "K tomu, aby dítě cokoli dělalo, musí mít určitý motiv. A nejenom dítě, ten motiv má vždycky i dospělý. Je tedy otázka, co motivuje děti a mládež k negativním jevům.

     Proč děti kouří? Proto, že vidí kouřit dospělé kolem sebe. Kouří jejich vzory, kouří filmová hrdinové, kouří třeba i rodiče či oblíbený učitel. Kouří starší kamarádi v partě. Děti mají sklony napodobovat. Kouření jim připadá jako frajeřina, jako znak toho, že jsou dospělejší, důležitější. Proto mnohdy kouří i tehdy, když jim to nechutná.

     S alkoholem je to stejné, jako s kouřením. Navíc jej někteří rodiče ještě více tolerují. Zatím, co kouřit dítěti nedovolí, připít si půlkou skleničky na Silvestra dovolí třeba už dvanáctiletému potomkovi. Výchovně to může být samozřejmě dvousečné. Jsou děti, které to ocení a zavazuje je to k tomu, bez vědomí rodičů sami nepít. Naopak jsou ale děti, kterým to zachutná, toto malé množství jim nestačí a pijí pak i bez vědomí rodičů.

     Drogy jsou nejhorším problémem. Jak zmínil Marťas, nejhůře se jim odvyká a většina lidí to svojí vůlí nezvládne. Rovněž i následky drog jsou mnohem horší než u kouření a zpravidla i než pití alkoholu.

     Marťas správně konstatoval, že většinou je příčina těchto negativních jevů nuda. O tom ale také již byla řeč. Záleží na konkrétním dítěti, kolik volného času je schopno si samo zvládnout a zorganizovat. Má-li ho málo, je nervově přetížené, má-li ho moc, vznikají pak právě tyto problémy."

     Co k tomu doplní pan Suchoradský? "Protože o největších “metlách” mladé generace (drogách, kouření a alkoholu) toho bylo a ještě bude v naší debatě řečeno hodně, chtěl bych se ve svém příspěvku věnovat dalším negativním projevům, které ze svého hlediska na svých žácích a mladých lidech vůbec pozoruji.

     Zdá se mi, že nám mladá generace celkově zhrubla. Projevuje se to v mnoha směrech. Tím nejvíce pozorovatelným je způsob vyjadřování a mluva mladých lidí. Dětem nepřipadá divné, když v běžné komunikaci používají bez zábran vulgární výrazy. Oslovují se příměry z říše zvířat i hmyzu (poslední dobou spíše ze slovníků prostitutek a pasáků). Co je horší, že se tento nešvar dostává i do komunikace s dospělými. Když jsem pátral po příčinách, napadl mě nejdříve vliv médií, kde je denně slyšet hrubostí na kila. Pak jsem se ale byl podívat na fotbalové utkání místního klubu a mezi diváky pozoroval a hlavně poslouchal, jak komentují dění na hřišti a jak oslovují hráče a rozhodčího otcové mých žáků. V duchu jsem se médiím omluvil, protože jejich slovník byl proti výkřikům slovutných otců slovníkem batolat. A bylo mi hned jasné, kdo je dětem největším vzorem. Žádní akční hrdinové, ale vlastní rodiče. V takové situaci nezbývá nic než rezignovat na veškeré výchovné snahy. Opravovat denně stokrát žáka, který tímto způsobem běžně komunikuje s rodiči, je činnost beznadějná.

     Kultura jazyka mladých neuvěřitelně upadla a je odrazem neúcty a necitlivosti ve vzájemných lidských vztazích, ale zároveň odráží vztah k  hodnotám vlastního národa, kam jazyk určitě patří. Je smutné, že slovo vlastenectví je mladým zcela nezajímavé a jeho obsah jim v podstatě neříká. Vyjadřují se pohrdlivě o všem, co je české, domácí, školní a rodinné. Vzory hledají hodně daleko, až někde za mořem, nebo dokonce v oblasti sci-fi. Osobnosti české historie, ať mrtvé či živé, neuznávají,. Oni je vlastně ani neznají, protože je nezajímají. Žijí dneškem, maximálně včerejškem a zítřkem. Co bylo v naší historii a jaká je naše budoucnost, je mimo jejich rozlišovací vidění. Stejně tak přistupují ke své vlastní budoucnosti. Lehkomyslně mění své plány a vyhledávají cestičky, jak dosáhnout úspěchu co nejrychleji a s co nejmenším úsilím. Jsou lhostejní k životu své obce, města, nezajímá je ani politika, ani kultura. Dokonce i sportovní vyžití je pro ně příležitostí, jak se vyřádit a odreagovat na úkor svého okolí.

     Na mladých mi dále silně vadí jejich nespolehlivost a malá vytrvalost. Sice se vrhají zpočátku do každé nabídnuté aktivity, ale nadšení rychle vyprchá a je vystřídáno lhostejností. Zřetelné je to zvlášť tehdy, když nabízená činnost vyžaduje určité úsilí, trvalejší sousedění a pracovní nasazení. Děti nedodržují sliby a dohodnuté termíny. Žák, který ve škole delší dobu pro nemoc chyběl a domluví si se mnou doučování na nějakou hodinu, na domluvu do rána zapomene. Já si na něj udělám čas, přijdu ve smluvenou hodinu, ale žák jednoduše nepřijde. Zaspal, zapomněl … Nějaká výmluva se vždycky najde. Jak s žáky dosáhnout dobrých výsledků například v činnosti zájmového oddílu, když jednou přijdou a dvakrát ne. To byl hlavní důvod, proč jsem po víc než 30leté činnosti s dětmi zanechal letos od září vedení šachového kroužku na škole.

     Jeden příklad za všechny: Při zájezdu na turnaj, přišlo ráno z 6 přihlášených hráčů jenom 5. Jeden nepřišel. Jak později zdůvodnil, byl odjezd moc brzy, nechtělo se mu vstávat a maminka ho nevzbudila. Ověřil jsem si v rodině, že to bylo skutečně tak. Máma, která v sobotu ráno měla vstát, syna probudit, připravit mu svačinu, ho raději nechala zaspat. To mě vzalo poslední zbytek chuti do činnosti mimo školu. Já si na cizí děti celodenní čas udělám a vlastní matka, která má syna pouze vzbudit a vypravit na cestu (pak může klidně jít spát dál) to není ochotna pro vlastní dítě udělat. Důsledkem nepřítomnosti jejího syna bylo poškození všech dětí, které na zájezd řádně odjely. Chyběl nám hráč do sestavy a z důvodu jeho nepřítomnosti se celé družstvo, oslabené a v menším počtu hráčů, propadlo v konečném pořadí mezi poslední. Taková situace se těm pořádným i jejich rodičům jen těžko vysvětluje a je pro vedoucího trestem a přestává mít jakýkoliv smysl.

     A zase jsme u kritiky rodičů. Vím, nejsou takoví zdaleka všichni, ale je jich rok od roku A přitom právě oni často učitele a vedoucí zájmových oddílů poučují, co by měli a jak dělat. Ale pro vlastní děti nejsou ochotni obětovat ani zlomek ze svého času, pohodlí. O nějaké finanční podpoře už vůbec nehovořím. A již poněkolikáté v této naší diskusi musím zdůraznit, že výchovu mladých je třeba začít od výchovy dospělých, kteří na ně mají bezprostřední vliv. Většina současných rodičů nevedou své děti k zodpovědnosti, k fyzické práci, k dodržování denního režimu a určitého životního rytmu, odpovídajícímu věku dítěte. Děti těchto rodičů se běžně dívají i v průběhu týdne na televizní programy dlouho přes půlnoc. Druhý den jsou ve škole roztěkaní, nemohou se soustředit. Nebo třeba ve školní lavici usínají. Jak těmto rodičům radit, když si poradit nedají a radu dokonce berou jako nevhodné zasahování do rodičovských práv a snižování vlastní autority! A když pro ně ve škole zorganizujeme besedu, která jim má pomoci s výchovnými problémy na téma, které si sami vybrali a přijede jim pomoci odborník, který věnuje celé odpoledne ze svého vzácného času, prostě nepřijdou. Nemají čas, nebo je to nezajímá! Zajímají je jen pěkné známky dětí. Nechtějí žádné potíže, a proto jim vyhovují učitelé, kteří na nich a jejich dětech toho moc nechtějí. Nemají požadavky na kontrolu dětem zadaných domácích úkolů, nepíší poznámky do “žákovské”, které by museli řešit. A co škola jejich děti naučí, jak je vychovává – to je zajímá nejméně ze všeho.

     Ale už dost nářků a kritiky. Trochu jsem se rozohnil a nechal se unést emocemi! Jako pedagog, se musím vyjadřovat vyváženě. Proto musím v této chvíli říci, že většina rodičů je dobrých. Snaží se spolu s učiteli hledat společný jazyk a záleží jim na dobrém vývoji dětí. Také děti nejsou ve své většině tak špatné. Proto teď napíši několik argumentů, které vyznívají ve prospěch většiny našich žáků, ale i jejich rodičů. Dnešní žáci jsou proti těm, které jsme učili před 15-20 léty, v jednání samostatnější, sebevědomější. Mají velké znalosti a jsou mimořádně schopné v ovládání a používání moderních technických vymožeností. V této oblasti si umí sami poradit a jsou mimořádně učenliví. Mají smysl pro spravedlnost, pro obhajobu vlastních práv a výhod (své povinnosti už tolik nehlídají), ale i práv a výhod svých spolužáků. Mají pěkný vztah k přírodě, zvířatům, životnímu prostředí vůbec. Jsou-li motivováni, jsou iniciativní, soupeřiví, za každou činnost vyžadují odměnu, nebo alespoň pochvalu. Nejsou ochotni udělat nic moc navíc. A když, tak se ptají co za to, jaké za to budou mít výhody.

     Shrneme-li záběr pohledu na současné mladé lidi, dostáváme obraz schopných a nadaných a hrdých bytostí, které jsou vzdělané, dobře oblečené, mají všeobecný rozhled a mnoho dovedností, které jim dávají záruku, že se jednou stanou úspěšnými lidmi, s mnoha možnostmi životního uplatnění. K tomu, aby se jim to opravdu podařilo, jim chybí v prvé řadě dostatek volních vlastností, dlouhodobá životní motivace a někdy i znalost a uplatňování zásad správného chování a jednání. Je na nás, kteří mladou generaci vedeme, jejich nedostatky tlumit a naopak posilovat vše dobré, co je v jejich nitru skryto."

     Míša má názor takovýto: "Myslím, že negativním jevem je i pohodlnost a povrchnost části dětí. Raději sedí doma u televize nebo u počítače. Souvisí to s tím, co tu zatím bylo řečeno. Je to pohodlnější, než jet někam na výlet a muset brzo vstávat, je to pohodlnější než číst knížku. Další děti se pak cítí velice brzy dospělí a tak nechtějí dělat nic, co dělají ostatní děti, aby nevypadali jako děti, ale nedělají ani nic, co dělají dospělí, protože to zase ještě neumí. Dělají z činnosti tedy pouze ty, které umí a jsou pro ně nejjednodušší a to jsou bohužel právě ty špatné - kouření a pití alkoholu."

      Závěrečné slovo k tomuto téma má Majki, který říká: Již Mlsoun i pan Suchoradský tu zmínili, že jedním z problémů jsou vzory dětí (filmoví herci, rodiče). Já bych je rozšířil ještě o některé populární zpěváky, “dýdžeje” a další. Samozřejmě jsou to jen lidé se svými přednostmi i chybami. Žel pro svou popularitu tyto negativní věci uvolňují na své přívržence.

     Nejvíce však v této otázce zmohou rodiče. Svým stylem výchovy mohou totiž výrazně ovlivnit i to, kdo se stane pro jejich děti vzorem. Bývají často pro děti měřítkem hodnot.. Obzvláště uvážíme-li, že hlavní věk, kdy je dítě nejvíce formovatelné a ovlivnitelné výchovou, je prvních 6 let života, kdy zpravidla tolik populárních oblíbenců ještě vůbec nemá!

  Jsem přesvědčen, že naprostá většina všech zmíněných negativních jevů je důsledkem “výchovy”. Je alarmující, kolik rodičů výchovu dětí doslova vypouští a nechá je formovat partou, sídlištěm, … namísto toho, aby s nimi trávili čas. Slovo většina jsem použil proto, že i dobře vychované dítě má právo se rozhodnout dělat špatné věci a jeho volbu rodič nemůže změnit, může ji pouze ovlivňovat výchovnými prostředky (odměny, tresty, společné diskuse, …).

     Problém tedy hledejme u dospělých. Tady se ovšem můžeme dostat do bludného kruhu. Někdo namítne, že mnozí dospělí také nezažili nějakou famózní výchovu a jeho rodiče také nebyli zrovna tím nejlepším vzorem (akorát to nebylo tak vyhraněné jako dnes). Na tomto chci ukázat, že i dospělí potřebují zažívat přijetí, lásku i porozumění od druhých, mít si kde popovídat i “vybrečet” a potřebují i někoho, kdo by si s nimi o těch věcech povídal a dával jim impulsy do života. Tyto věci se ovšem špatně hledají - mnohé vztahy dospělých s jinými dospělými bývají spíše povrchní, vyplakat se chodí někteří třeba k psychologovi, což také není to ono, nebo k někomu, kdo jim stejně moc v jejich problémech nepomůže. Možná to někomu přijde zvláštní, ale tady je ve společnosti prázdné místo, které může zaplnit zdravě fungující církev. Když myslím zdravou, tak nemyslím tu, o které má všeobecné povědomí veřejnost (tu, která se hádá o majetek, která dělá prázdné vnější obřady, které lidem do života nic nepřinesou, …), ale tu, o které čteme v bibli v Novém zákoně, jejíž přirozenou součástí jsou hluboké vztahy, vzájemná “vykazatelnost”, poddanost k autoritě a místo, kde mohou čerpat sílu pro život a přijetí.

     Díky tomu už jsem mohl vidět na vlastní oči tolik zásadních změn a obratů dospělých ve výchově, v přístupu k dětem aj., protože Bůh může (především skrze lidi) udělat v lidských životech daleko více než psychologie (kterou tímto v žádném případě nepohrdám), a to proto, že Bůh dokáže měnit “postoje” a “srdce” lidí a nezůstává to u vnějších věcí a projevů. To vše jsem uvedl jen náznakem, možná by se to hodilo spíše k jinému tématu."

     O církvi a hlavně náboženství zatím řeč nebyla, i když by se jistě do nějakého téma vešla. Přidáme ji tedy jako nové téma na závěr našeho diskusního cyklu, který se už pomalu blíží ke svému závěru. Za týden na toto téma navážeme a řeč bude o kriminalitě dětí.

  • Autor: Fuček Miloslav
  • Datum publikace: 19.03.2003
  • Článek zařazen do: Diskuze
  • Počet komentářů ke článku: 0 přidat komentář
  • Článek si přečetlo 3413 čtenářů

    Sdílet na Facebooku

© Stránka vygenerována za 0.0032 sec. | Aktuálně máme v databázi 8087 článků
práva na články náleži jejich autorům, provozovatel magazínu nenese žádnou zodpovědnost za škody způsobené prohlížením těchto stránek.
Magazín provozuje ICOK (administrátor Miloslav Fuček)
http://icok.icok.cz | http://wwww.mfsoft.cz

Bazény na míru | Bennewitzovo kvarteto | Lady XL Fashion | Optika v Praze | Světové brýle.cz | Inspiro ERP systém | Bezpečnostní poradce | Fass-Hasicí technika | Dukla - Atletika | Dukla Praha