Dětský domov Smolina slavil 70 let

Jak vypadá taková oslava kulatého výročí dětského domova? To vám přiblíží lidé ze sdružení Malý princ, kteří právě pro tento (a nejenom tento) dětský domov pravidelně připravují zajímavé akce.

     V nočním vlaku z Prahy bylo teplo. V kupé s námi seděli ještě dva studenti, kteří jeli domů. “Kam jedete?,” zeptal se jeden. “Ále, na jednu oslavu,” povídám. “Takže si jedete zapařit...” “Jo, tak nějak,” říkám a těším se na ráno. Jedeme totiž s Davidem na oslavu sedmdesátých narozenin Dětského domova Smolina. A to už je důvod k pořádné “pařbě”. David je vyzbrojený digitálním foťákem, já mám zápisník a tužku. Morava svítá do slunečného dne. Jako by sluníčko chtělo slavit s dětmi ze Smoliny. Vystupujeme na nádraží ve Valašských Kloboukách. Telefonuji našemu sponzorovi Radkovi a on pro nás hned ochotně přijíždí. Sedíme chvíli v baru u kafe a čaje. Domlouváme akce o Silvestru a o prázdninách. Pak nás veze ke kulturnímu domu Kloboučan.

     Uvnitř už se všechno připravuje na dopolední program. Přesunujeme se na slavnostní vernisáž výstavy dětských prací do městského muzea. Jsme uvítáni spolu se starostou a dalšími hosty. Děti ze Smoliny předvádějí místní lidové tance, zpívají a recitují. “Standa Hložek už přijel,” šumí to mezi dětmi, když se objeví jeho maminka. Rychle přebíháme zpátky do kulturáku. Zdravíme se s dětmi a divíme se, kdo jak povyrostl a dospěl. V předsálí se promítá video ze života domova, které natočila převážně teta Sáblíková a pak ho dlouho kouzlila ve střižně. Sedáme si na místa v první řadě mezi V.I.P. Sedí tady mimo jiné paní senátorka za Zlínský kraj Alena Gajdůšková, představitelé školského úřadu, starosta a další osobnosti. V první řadě se cítíme tak nějak divně. Děti sedí za námi a program je určen přece hlavně jim.

     Na pódium vybíhá Standa Hložek a zpívá první ze svých hitů. Pak brilantně moderuje celé více než dvouhodinové pásmo skvělých písniček, tanců, básniček a scének. Program je nabitý malými a mladými breakdance, technem, roztleskávačkami, tanečními vlnami a lidovým uměním - s takovými krásnými dárky přijeli kamarádi z dětských domovů Bojkovice, Uherský Ostroh a Zlín - Lázy. Malí umělci se svižně střídají ve svých poutavých vystoupeních, čas od času se zaplněný sál zamumlá do podivného hučení a pak se zase rychle ztiší, když se na pódiu objeví něco, co zaujme i ty nejunuděnější teenagery. Kouzelná je malá Hanička, děti s psím tanečkem i Pátá od dětí ze Smoliny, se kterými vystupuje i paní učitelka. Nakonec vystupují Indiáni a dětský folklórní soubor Klobůčánek - malebná cimbálečka, hůsličky a tanečky kluků a holek z Valašska.

     Program akceleruje do nejnovější úpravy hitu nad všechny hity: Holky z naší školky. Standa ho upravil společně s polskými kamarády a Holky tam obsadily třetí místo v hitparádě. Ozývají se první techno rytmy, uc, uc, uc, divoké basy a rozjíždí se vrchol celého dopoledne, který spojuje kluky, holky, tety, učitele i důchodce. Sál poskočí, ruce se zvedají, nohy cukají. Standa zpívá Holky z naší školky senzační… a je to fakt super. David pobíhá s foťákem po sále a blejská fotky jednu za druhou. Ještě zbývá poděkovat paní ředitelce Mgr.Chalánkové a panu zástupci Mgr. Odehnalovi, že to všechno tak hezky připravili. Standa dostává od pana starosty slivovici a klobouk z Klobouk. Sál se odebírá na společný oběd - výborný bramborový salát s řízkem jako vrata, aby se posilnil na odpolední diskotéku Rádia Kiss Publikum s moderátorem Petrem Zakopalem.

     Jedeme do domova a prohlížíme si celou budovu. Smolinský dětský domov leží na překrásném místě uprostřed valašských kopců, obklopený lesy a poli. Už jsme tu několikrát byli, ale dnes je tu nezvyklé ticho a je možné si všechno pěkně prohlédnout. Paní ředitelka nám vypráví, co pro děti udělali a dělají. Malé skupinky mají svou koupelnu, kuchyňku, obývák. Vlastnit něco svého je pro tyto děti strašně důležité v prostředí, kde vás je v jedné budově přes třicet. Teprve potom si opravdu váží svých věcí a opatrují je. Starší kluci mají svoje “separé” na druhém konci domova, aby cítili, že jsou již tak nějak dospělí, a trochu se o sebe sami starali. Domov má hřiště, které se na zimu polévá, aby se dalo bruslit. Za hřištěm je i bazén s vyhřívanou vodou. Jedna místnost v domově je plná počítačů a děti o ně mají obrovský zájem. Domov se také zapojil do projektu “Make a connection” na podporu dětí a mladých lidí a jejich nápadů. Děti v projektu realizují společné akce s ostatními dětmi z Valašských Klobouků.

     Odpoledne nastává chvíle veliké “pařby”. Dýdžej rozjíždí sérii disko písniček a sál tancuje jako divý. Kluci a holky, puberťáci i malí capartové, vrtí zadky, dupou nohama, kroutí rukama a svíjí se do rychlé i pomalejší muziky plné síly a energie. Ušní bubínky rezonují pod návalem vibrací a připojují se i tety a strejdové, vlní se v moderních přívalech a všichni pijí poděbradku anebo ukusují bagetu. Někteří odvážlivci tancují hned vedle dýdžeje na podiu a vypadají jak nová taneční skupina.

     Později odpoledne se stmívá a když se dýdžej rozloučí, vybatolíme se ven za kulturák, kde pyrotechnici připravují ohňostroj. Musíme jít hodně daleko a já si říkám, proč je kolem nějakého ohnivého “prdítka” tolik rozruchu. A pak to začíná a všichni jsou opaření údivem a překvapením. Před našima očima se odehrává divoký tanec ohnivého nebeského reje. Rachejtle vylétávají nad Klobouky a šílené rány se rozprskávají v pestrobarevné gejzíry nádhery. Celé město se zastavuje jako solný sloup a hledí na oslňující divadlo na obloze. Odvolávám v duchu slovo “prdítko” a musím vydechnout úžasem nad pestrostí ohňostroje.

     V sobotu odpoledne odjíždíme plní bramborového salátu, řízků a jiných dobrot, ale hlavně přesvědčeni, že dětský domov opravdový domov sice nenahradí, ale pokud jsou tety a strejdové činorodí a mají svou práci a děti rádi, dokáží pro ně připravit spoustu skvělých zážitků a vůbec pro ně hodně udělat. Dětský domov Smolina je nádherným místem, kde myslím děti prožívají pohodové dětství. Díky všem za to. Od pracovníků domova až po sponzory.