Rubriky

Vyhledávání v článcích
Co hledáte ?



Provozuje:
icok


ikonka partnera
ikonka partnera
Dnes má svátek Jitka je neděle 05.12.2021



Novinky





Magazín eKamarád vás vítá
Přinášíme vám zpravodajství ze světa dětí a mládeže. Chcete se i vy podělit s ostatními o své zkušenosti či nějak pobavit naše dětské čtenáře? Není nic jednoduššího. Přidejte se do naší kamarádské rodiny a napište nám na email redakce8(Z)ekamarad.cz
(Místo (Z) napište @).

Jaká by měla být spolupráce informačních toků v neziskovém sektoru?

O spolupráci informačních toků se mluví a píše neustále, vždy ale pouze v hodně obecné rovině? Pokusil jsem se nad problémem zamyslet konkrétně. Je to opravdu tak jednoduché nebo to má svá úskalí? Jsme schopni tato úskalí překonat?

     Spolupráce informačních toků je stále aktuální téma. Aktuální proto, že stále jsou sdružení dětí a mládeže, o kterých se málo ví a stejně málo se ví o některých akcích. Stále je slyšet, že tiskových agentur na Internetu je hodně, že stále přibývají, ale nespolupracují.

     Naše tisková agentura vznikla zhruba před rokem. Vznikla z potřeby informovat o našich akcích, protože o nich se ví opravdu málo a některé z nich končí tím, že se neuskuteční, protože nikdo nepřijde. Zhruba po roce činnosti jsme vybudovali nynější podobu TAMeKu, která je v on line systému v provozu od začátku listopadu a otevřela se všem.

     Proč jsme přistoupili k tomuto kroku? Protože ostatní internetové tiskové agentury mi nepřipadají otevřené. Většina z nich dělá to, co jsme dělali na začátku, tj. že posílá výhradně své tiskové zprávy. Pak se ale nemůžeme divit, že chce-li někdo propagovat svoji činnost a to nejenom na Internetu, ale i v profesionálních médiích (ČTK, televize, rozhlas, noviny,…), že si udělá svoji tiskovou agenturu nebo si aspoň sám rozesílá tiskové zprávy.

     Jak si představuji otevřenou tiskovou agenturu? Tak, že v ní mají šanci všechny tiskové zprávy, které do ní budou zaslány, pokud jsou k téma. Samozřejmě, je-li naše tisková agentura zaměřena na děti a mládež, nemá tu šanci tisková zpráva, která je zcela z jiné oblasti a z této cílové skupiny by oslovila pouze zanedbatelné procento nebo vůbec nikoho. Na druhé straně ale může přijít tisková zpráva, která je třeba na méně zajímavé téma a je hůře zpracovaná. Co s ní?

     Renomovaná tisková agentura může tuto tiskovou zprávu odmítnout s několikerým odůvodněním. Například, že má špatnou úroveň, či je napsána nezajímavě a nebo, že to vlastně ani není tisková zpráva. Jak vlastně by měla vypadat tisková zpráva? Čím se liší od článku? Tuhle otázku jsem jednou přes ICQ položil Petru Molkovi - Bestovi, který jako jeden ze zakladatelů Sdružení amatérských novinářů s tím určitě nějaké zkušenosti mít bude. Ptal jsem se proto, že mi bylo krátce před tím řečeno, že naše tiskové zprávy nejsou tiskovými zprávami.

     Po krátké komunikaci jsme se s Bestem shodli v tom, že pojem tisková zpráva je širším pojmem a je otázka, kdo jej jak vnímá. Obecně lze ale za tiskovou zprávu považovat i článek, který je volně dále šiřitelný. Tak nějak ji tedy vnímám i já. To co posíláme jako tiskové zprávy, jsou informace, u kterých jsem srozumněn s tím, že je kdokoliv volně přebere a to buď v plném nebo částečném znění, že z nich bude citovat či že si z nich sestaví úplně samostatný článek.

     Vrátím se ale k problému. Jak tedy udělat spolupráci mezi dvěma partnery, kteří jsou si takto nerovni. Jeden už umí, druhý se teprve učí. Zase jsou dvě řešení. Jedno z nich je, ho odmítnout, s tím ať se nejdříve naučí psát pořádné tiskové zprávy a pak ať přijde a druhé řešení je, mu pomoct. Nemyslím tím pomoct tak, že v plném znění převezmu jeho nepovedenou tiskovou zprávu, ale prostě ji upravit a pak poslat dál. Je to současně pomoc metodická, protož jak známo, autoři si po sobě čtou to, co jim někdo vydal. Tak i autor této tiskové zprávy má možnost porovnat svoji nepovedenou verzi s tou verzí na úrovni a poučit se z chyb, které tam udělal. Ale samozřejmě, stojí to nějakou práci navíc. Myslím ale, že tato práce je efektivně využitá, protože je právě ve prospěch spolupráce informačních toků.

     Když jsme zakládali naši agenturu, stáli jsme před rozhodnutím, kterou cestou jít. Jedna je, vybírat si atraktivní témata, organizace s atraktivní činností (myšleno z hlediska médií) a s těmi spolupracovat, navštěvovat je a psát o nich. To je nejlepší cesta k vytvoření kvalitní značky tiskové agentury, která bude mít zvuk v médiích, které od ní budou tiskové zprávy rády přebírat. Prostě vytvářet kontakty, být na akcích, které jsou vidět. A ty ostatní, které jsou také užitečné, ale méně atraktivní, prostě vypustit. Ty ať si poradí sami.

     A nebo je druhá cesta a tou je spolupráce nerovná, i s partnery začínajícími, kteří třeba pošlou nesouvislý text, který je třeba upravit. Cílem TAMeKu je třeba, aby do něj mohly poslat tiskovou zprávu i děti o akci, kterou se rozhodly samy uspořádat. Tato cesta je mnohem těžší a náročnější, zejména časově. V našem případě ještě o to, že jsme amatéři, kteří mají nadšení, ale zatím málo zkušeností a učí se. Je otázka, když my podáváme pomocnou ruku těm ještě méně zkušeným, zda se najde někdo zkušenější, aby podal pomocnou ruku i nám.

     Spolupráce, je-li nezištná a ve prospěch většího cíle, nemusí a podle mě ani nemůže být vždy rovná. Nabídne-li mi někdo výměnu ikonek na časopis, také mohu přemýšlet a zkoumat, jakou má čtenost a jakou čtenost mám a až pak se rozhodnout podle toho, jestli to bude pro mě přínosem. Je to ale nezištná spolupráce? Měnit si ikonky pouze se servery s větší čteností podle mě je spíše vychytralost, než spolupráce. Stejně tak, pokud si budou měnit ikonky pouze servery se srovnatelnou čteností, spolupráce nepřinese to, co by přinést měla. Spolupráce je o tom, že jednou pomohu já někomu slabšímu a podruhé zase někdo zkušenější pomůže mě.

     Nedávno jsme udělali chat autorů a provozovatelů stránek pro děti. Sešli jsme se v něm v hodně malém počtu, přesto si myslím, že pro nás zúčastněné, to přínosem bylo. Účast byla zhruba 10% vzhledem k poslaným pozvánkám. Samozřejmě někomu se nemusel zrovna daný čas hodit. Abych ale dokončil bilanci, tak musím říct, že zhruba 20% reagovalo na pozvánku a odpovědělo buď kladně, že se zúčastní, či se z chatu omluvilo. Obecně z toho lze usuzovat, že pouze 20% serverů má zájem o nějakou formu spolupráce. Co ostatních 80%? Tam mohou být velké profesionálně dělané servery, které si myslí, že spolupráce s těmi malými amatérskými je pod jejich úroveň. A nebo jim nevyhovoval čas chatu, který byl mimo jejich pracovní dobu? A nebo vnímají ostatní jako konkurenci? Pak by mě zajímalo, jaké mají nebo očekávají z těchto serverů zisky, uvažují-li o konkurenci.

     Spolupráce informačních toků nemůže podle mého názoru nikdy výrazně pokročit, pokud se aspoň část z lidí, kteří říkají, že spolupracovat chtějí, nezamyslí nad těmito problémy hlouběji. Určitě by stálo za to, udělat nějaké výměny zkušeností zaměření na informační toky. Kde by ti zkušení třeba vysvětlili těm začínajícím, jaké dělají chyby, jak vlastně má vypadat tisková zpráva (tuším, že na CVVZ to v anotaci některého ze seminářů, kterých jsem se účastnil, bylo, ale nepadlo tam o tom ani slovo), čeho se při ní vyvarovat, jak zpopularizovat zdánlivé všední téma a tak dále. V regionálním měřítku to je podle mě možno udělat formou osobního setkání v termínu dopředu prokonzultovaném, aby se v něm sešli ti, kdo mají zájem (aby na to měli čas). Ve větším měřítku je myslím lepší formou chat, který je sice neosobnější, ale řeší problémy s nákladným cestováním na dlouhé vzdálenosti.

     Naše tisková agentura je otevřena jakékoli spolupráci. Jsme ochotni jak pomáhat méně zkušenějším, tak přijímat rady a zkušenosti od těch zkušenějších, pokud budou ochotni se s námi o ně podělit. Zatím sbíráme zkušenosti sami, třeba v oblasti třídění a kategorizace tiskových zpráv, které se ukazuje důležitější, než jsme původně mysleli a možná jsme jej i trochu zpočátku podcenili. Držíme co nejširší spektrum tiskových zpráv, protože chceme mít i poměrně široké spektrum jejich odběratelů, tedy od dětských či mládežnických ezinů, které si vydávají samy děti a mládež, až po ČTK. O to důležitější je ovšem kategorizace tiskových zpráv a jejich filtr.

     V tuto chvíli se tedy pracuje na oddělení tzv. komerčních tiskových zpráv, které přebíráme většinou z Pandory. Máme informace, že i tyto tiskové zprávy, sice komerční nabídky, ale takové, které osloví dnešní mládež, jsou pro některé z ezinů vydávaných náctiletými zajímavé. Je nám ale jasné, že třeba ČTK takováto tisková zpráva absolutně nezajímá. Proto se nyní pracuje na kategorizacích tiskových zpráv, které by umožňovaly jejich filtrování. Zatím plánujeme příznaky pro komerční tiskové zprávy, pro tiskové zprávy od jiných agentur (zde jde o případnou duplicitu tiskových zpráv) a pak tzv. polointerní tiskové zprávy, které se budou týkat menšího okruhu sdružení a nemá cenu je zasílat profesionálním médiím. Ve filtrech budou implicitně přednastaveny do pozice neposílat, a pouze, kdo o ně bude mít zájem, si je objedná. Další dva příznaky bych chtěl, aby zůstaly v rezervě pro pozdější využití, protože čas ukáže jistě další nutnost třídění, která mě nyní nenapadá.

     Obdobně plánujeme také časový filtr, který by umožnil zasílání zpráv od rozsahu 4x denně (což zatím nepřipadá v úvahu a jde spíše o výhled do budoucnosti) až po jednou týdně, což má třeba význam pro média s týdenní až měsíční periodicitou.

     Jsem přesvědčen, že podobně, jako se vyvíjí náš systém TAMeKu a jak sbíráme postupně horko těžko zkušenosti, bude se vyvíjet i spolupráce informačních toků, pokud nějaká nastane, v což doufám. Jde jenom o to si uvědomit, že značka kvality je sice hodně důležitá, ale přednost by měla mít Informace. Skloubit ale obě tyto podmínky vyžaduje čas a úsilí. Bez toho si ale efektivní spolupráci představit nedovedu. Vzhledem k tomu, kolik je v naší republice sdružení dětí a mládeže a kolik se denně či týdně koná akcí, měly by informačními toky protékat denně desítky tiskových zpráv. A to nejde bez rozsáhlé a komplexní spolupráce nikdy zvládnout. Komplexnost vidím tedy i v tom, pomoct ostatním, kteří jsou na nižší úrovni, aby se dostali na úroveň vyšší. Tedy komunikaci s autory tiskových zpráv.

     Autor tiskové zprávy, je-li vyjímečně odmítnuta, by měl vědět proč. Aspoň tak já vnímám tiskovou agenturu, která je zde pro své redaktory a dopisovatele (tedy ty, kteří dělají zajímavé akce) a dále pro média, které jsou schopny o nich informovat veřejnost. Tisková agentura, která se neřídí podle této zásady, není dle mého názoru otevřená, ale buď polootevřená (pro určitou uzavřenou skupinu) a nebo zcela uzavřená pouze sama pro sebe. Otevřená tisková agentura by si totiž měla své redaktory a dopisovatele vychovávat a pomáhat jim, aby jejich tiskové zprávy byly stále lepší.

     Podnětů k zamyšlení jsem asi přinesl hodně, ale myslím, že bez toho, aby si každý ujasnil své postoje k jednotlivým bodům, které jsem zde nastínil, nemohou ani začít kvalifikovaná jednání o efektivní spolupráci. Neproberou-li se totiž současně i detaily dané spolupráce, zůstane ona dohoda pouze nenaplněným gestem či slibem. A to by bylo myslím škoda.

  • Autor: Tisk. agent. mlad. eKamarád
  • Datum publikace: 26.11.2002
  • Článek zařazen do: Názory
  • Počet komentářů ke článku: 0 přidat komentář
  • Článek si přečetlo 2420 čtenářů

    Sdílet na Facebooku

© Stránka vygenerována za 0.0037 sec. | Aktuálně máme v databázi 8131 článků
práva na články náleži jejich autorům, provozovatel magazínu nenese žádnou zodpovědnost za škody způsobené prohlížením těchto stránek.
Magazín provozuje ICOK (administrátor Miloslav Fuček)
http://icok.icok.cz | http://wwww.mfsoft.cz

Bazény na míru | Bennewitzovo kvarteto | Lady XL Fashion | Optika v Praze | Světové brýle.cz | Inspiro ERP systém | Bezpečnostní poradce | Fass-Hasicí technika | Dukla - Atletika | Dukla Praha