Rubriky

Vyhledávání v článcích
Co hledáte ?



Provozuje:
icok


ikonka partnera
ikonka partnera
Dnes má svátek Viola je sobota 25.05.2019



Novinky





Magazín eKamarád vás vítá
Přinášíme vám zpravodajství ze světa dětí a mládeže. Chcete se i vy podělit s ostatními o své zkušenosti či nějak pobavit naše dětské čtenáře? Není nic jednoduššího. Přidejte se do naší kamarádské rodiny a napište nám na email redakce8(Z)ekamarad.cz
(Místo (Z) napište @).

Děti a výchova ke vztahům a k budoucímu rodinnému životu

Dostáváme se k diskusi kolem toho, jak děti vychovávat k diferenciaci různých vztahů, včetně přípravy k budoucímu rodinnému životu. Sem tedy spadá i sexuální výchova, která je také součástí výchovy.

     Patnácté téma našeho diskusního stolu je poměrně rozsáhlé. Zahrnuje sexuální výchovu, která je ožehavým tématem? Kdo by se o ni měl postarat? Škola nebo rodina? Co vše by měla zahrnovat a hlavně, kdy by se s ní mělo začít? Od ní se pak bude vyvíjet i diferenciace vztahů - kamarádství, přátelství, láska,… Úvodní slovo má opět Marťas.

     Začnu sexuální výchovou, o které už byla řeč v prvním diskusním stolu, který probíhal v květnu a v červnu před prázdninami v minulém školním roce. Řeč byla o hlavních složkách výchovy a tak je otázka, která z nich by měla být pověřena sexuální výchovou. Myslím si, že by se o ni měli postarat nejdříve rodiče a později ve vyšších ročnících škola.

     S ohledem na velké množství informací o sexualitě, si myslím, že je třeba, aby rodiče začali s těmito problémy seznamovat děti dříve, než tomu bylo třeba před dvaceti a více lety. Ne, že by děti začínaly dříve vést sexuální život, ale myslím, že je lepší, když se dozvědí některé informace od rodičů, než třeba od starších kamarádů.

     Můj táta to vyřešil tak, že už v mém ranném věku zkoušel, kdy mě toto téma bude zajímat a pak mě s ním postupně seznamoval. Ze začátku viděl, že mě to nezajímá, že mám spíš plnou hlavu toho, jít hrát fotbal nebo jezdit na kole. Později si všiml, že se sice tvářím nedůvěřivě (měl jsem patrně jistý ostych a zábrany dát najevo rodičům, že mě to zajímá), ale že mě to zajímá. Sám si už průběh moc nepamatuji, ale byl jsem asi v druhé třídě, když jsem právě zabral a tak táta začal poznenáhlu vysvětlovat, získal si moji důvěru a dozvěděl jsem se první informace. Samozřejmě jsem nevěděl ještě všechno, ale už jsem aspoň nevěřil na čápa.

     Když už jsem poznal, že se o tom s tátou můžu bavit, že je to věc sice intimní, ale ne zakázaná, tak jsem se pak později už ptal táty sám. Takže jsem se dozvěděl všechny základní věci dřív od táty než od kamarádů. Myslím si, že to je dobře.

     Dost věcí jsem se ale dozvěděl i na Internetu. S tátou jsme třeba nemluvili nikdy o menšinových sexuálních orientacích, takže moje představy o nich byly zkreslené. Třeba homosexuály jsem pochopil až po přečtení povídky od Jeníka Pohádka. Před třemi roky jsem si na Xku (tehdy ještě Xchatu) založil disksuní fórum Jsou pedofilové na Internetu nebezpeční? Koncem května se mi tam několik pedofilů (Host_224 a Jancis) ozvalo a svěřilo se se svými problémy a tak jsem poznal, že to vůbec není tak jednoduché, jak se říká. Když jsem pak viděl i internetové stránky některých z nich, tak jsem zjistil, že jejich osudy jsou poměrně podobné s osudy v Pohádce. Většina z nich byla v pubertě ze své sexuální orientace zděšena a pokusila se o sebevraždu.

     O menšinových sexuálních orientacích by se tedy děti měly zavčas dozvědět ze dvou důvodů. Předně, aby byli připraveni na to, pokud zjistí, že takovou orientaci mají sami a aby se s tím dokázali sami vyrovnat a nedocházelo k tomu, že se pokouší o sebevraždu. O těch, kterým se povedla, totiž ani nevíme.

     Druhým důvodem je, že by měly děti opravdu vědět, jací pedofilové, ale i homosexuálové jsou, neměly by mít zbytečné předsudky, které je mohou zbytečně traumatizovat. Ve vztahu k pedofilům by jistě měli být opatrní, ale je zbytečné, aby z nich měli panickou hrůzu. Měli by se spíš dozvědět, jak s nimi jednat a jak odhadnout, zda jsou nebezpeční či ne, vyvarovat se věci, které by je mohly vyprovokovat k nějaké sexuální aktivitě atd. Měly by tedy být seznamovány i s jejich psychikou. Je mi jasné, že to není jednoduché, ale myslím, že by to hodně pomohlo i v oblasti bezpečnosti.

     Pro pozdější rodinnou výchovu by měly být děti vychovávány, že prvořadý by měl být cit, potom až erotika a pak až sexuální život. Protože tak to je potom i v životě. Dva lidi by se měli do sebe zamilovat, protože pokud jim půjde jenom o erotiku, tak stačí, aby jeden z nich našel partnera, který ho bude sexuálně více přitahovat a prvního partnera opustí. Na takovémhle vztahu tedy nejde založit rodinu.

      Já mám třeba holku Pavlínu, s kterou jsme začali zhruba ve dvanácti letech kamarádstvím, které přešlo v přátelství a nyní už oba víme, že z toho je a bude hlubší vztah, který nejspíše skončí společnou rodinou. Na tu ale máme ještě času dost, protože nám nic neuteče.

     Mlsoun si o tomto problému myslí, že "Sexuální výchova by měla spadat do rodiny a s její započetí u dítěte by mělo být individuelní. Myslím, že ideální způsob je, jak to dělal Marťasův táta. V okamžiku, kdy se o tyto problémy dítě začne zajímat, je mnohem lepší, dozví-li se o nich od rodičů, než od kamarádů. V tom s Marťasem plně souhlasím.

     Jaká by tady měla být role školy? Patrně taková, aby zaskakovala za rodinu, kde to rodina nezvládla. Je faktem, že každý rodič to nedokáže dítěti vysvětlit, možná by nebylo špatné uspořádat pro tyto záležitosti pro rodiče různé poradny, aby věděly, jak na to. Je ale otázka, kolik z rodičů, by se tam šlo radit.

     Myslím si, že rodič dokáže tento problém dítěti vysvětlit dobře z toho hlediska, že má k dítěti citově blíže. Škola má zase tu výhodu, že si může pozvat odborníka. Je zde ale ten problém, že různé děti dospívají různě rychle a tak v době, kdy tato sexuální výchova ve škole probíhá, o věcech vyspělejší děti již vědí. Jistě, děvčata dospívají rychleji než kluci, ale ani všichni kluci nedospívají po této stránce stejně rychle.

      Rovněž souhlasím s tím, že obsah sexuální výchovy by měl být širší, aby se děti dozvěděly i o menšinových sexuálních orientacích, protože o nich mají velmi malou šanci se objektivně něco dozvědět. Názory na tyto skupiny lidí jsou vesměs velice zkreslené a i mnoho dospělých je o této problematice velmi málo a nesprávně informováno."

     Jako další se připojuje do diskuse pan Oldřich Suchoradský: " Téma popsané v názvu jde trochu mimo debatu, která se k tématu asi povede. Nakonec i úvodní úvaha Marťane je téměř celá věnovaná sexuální výchově a nevěnuje se tomu, co chápu jako výchovu k rodičovství. Bohužel je to obecný názor: Výchova k rodičovství = sexuální výchova. Celé téma se tím dostává do jiné roviny. Je skutečností, že hovoří-li se dnes o vztazích v rodině, vztazích mezi manžely, mezi dětmi a rodiči, sklouzávají debaty do oblasti sexu, nebo různých abnormalit v sexuálním chování členů rodiny. Příkladem je mimořádný ohlas seriálů článků o pedofilech a to nejen v eKamarádu, ale ve všech médiích.

     Jako bychom se styděli, nebo nám nestálo za to hovořit o zdravých, normálních mezilidských vztazích. Nebo je pro senzacechtivé redaktory atraktivnější, aby se neustále přehrabovali v negativních projevech a abnormalitách, které jsou naštěstí zatím jenom okrajovým jevem v životě rodiny i společnosti. Je dost možné, že neustálým publikováním a medializováním takových jevů postupně dojde k tomu, že budou považovány za normální, dokonce módní. Konečně podobný vývoj je možné zaznamenat v názorech dětí na homosexuály, pedofily a jiné odchylky ve vývoji člověka. Kam až taková mánie vede vidíme na příkladech z USA, třeba z afér exprezidenta Clintona a stážistky Levinské. Nebo diskuse o sexuálním harašení na pracovištích, které zase živí různé aktivistky feministického hnutí. Postupně se tyto tendence stávají silným nástrojem v rukou lidí, kteří se chtějí za každou cenu uplatnit a zviditelnit. V každém případě z těchto případů profitují soudci a žurnalisté. Bohužel i u nás se už začínají tyto tendence prosazovat.

     Znám příklady svých kolegů (ale i kolegyň) učitelů, kteří byly žáky (častěji rodiči žáků) nařčení z pohlavního zneužívání. Protože se takové činy jen těžko dokazují, většina případů zůstala nedořešena a vina neprokázána. Přesto nařčený pedagog byl nadosmrti znemožněn a ve většině případů v práci s dětmi skončí. Cíle je však dosaženo, pomsta dokonána. Učitelské povolání se tak i z těchto důvodů stává velmi rizikovým povoláním.

     Dá se říci, že sexualita ovládá dnešní mladé lidi. Možná, že jsou to silná slova, ale dají se doložit reálnými poznatky, které denně vidím a slyším od žáků na naší poměrně malé škole. Už děti z 1. nebo 2. třídy toho o sexu vědí víc, než jsme my věděli v 7. nebo 8. třídě. Děvčata od 6. tříd výše vystupují jako světa znalé, zcela suverénně a sebevědomě. Chlapci se jim snaží vyrovnat chlapáckými řečmi a siláckými gesty. V takové situaci je otázka informovanosti dětí v oblasti sexu jen otázkou akademickou. Rodiče se svojí informací přicházejí většinou “s křížkem po funuse”. Děti toho z této oblasti vědí většinou víc než oni sami. Odkud mají informace? Samozřejmě od vrstevníků. Ale nejen od nich. Snadný přístup k médiím - televizi, videu, filmům a to v době kdy jsou ponechány bez dozoru dospělých. Mohu doložit na žácích 6. třídy, které vyučuji, že sledují televizní pořady dávno po 22 hodině a to s plným vědomím a svolením svých rodičů.

     Pro děti není problém dostat se k pornokazetám nejtvrdšího ražení a nemají morální ani technické zábrany, aby si je kdykoliv pustili i bez asistence rodičů. Pořádají, někdy bez vědomí jindy s tichým souhlasem rodičů, setkání spolužáků, kde jsou oblíbené vizuální, ale i praktické instruktáže sledovaných programů. To pokračuje od 13 let zcela legálními a rodiči tolerovanými návštěvami diskoték. Není se potom co divit, když na školní chodbě vídáme o přestávkách a zcela veřejně přitulené dvojice l3-letých milenců, kterým v polibcích a mazlení nevadí ani spolužáci, ani učitelé.

     Ještě k diskotékám. O tom, co se na nich děje nejen v sále, ale hlavně v přísálí a blízkém přírodním okolí si těžko dělat představy i v té nejbujnější fantazii. Je pochopitelné, že jakákoliv osvěta v oblasti sexu ze strany rodičů jde v takovém případě úplně mimo a je dětem proškoleným diskotékou leda k smíchu. Je smutné, že nikdo nevidí, že tady se vytvářejí a postupně prohlubují návyky ke konzumaci alkoholu, který je zde poskytován dětem zcela legálně. Je to sice trestné, ale jak je u nás zvykem, konzumace je tolerována za němé účasti pořadatelů z řad dospělých, kteří často z takových podniků a prodeje ekonomicky profitují. Stejně by se dalo psát o kouření, protože ten kdo na těchto zábavách nekouří a alespoň občas si “nešlehne” alespoň zkusmo drogu, je považován za duševně vyšinutého."

     Vracím se raději k tématu -  výchově k rodičovství. Jak jsem v úvodu napsal, je zužována na výchovu sexuální. V rodinná výchova není jenom o TOM. Je mnohem barvitější a mnohostranná. Jde třeba o respektování názorů druhého, zodpovědnost každého člena rodiny za její fungování. Zodpovědnost rodičů za výchovu dětí, ale současně ochota dětí podřizovat se zavedenému rodinnému řádu, při respektování individuálních potřeb a přání každého jejího člena. Obávám se, že právě v oblasti rodinné výchovy dochází v současnosti k největší devastaci morálky. Je neomluvitelné, když otec odchází od rodiny, protože si našel jinou, většinou mladší a atraktivnější partnerku. Uzavřením manželství přece na sebe vzal určitý závazek, morální povinnost. Jsou-li v rodině děti, je těžko omluvitelné, když takový slib svým odchodem a ze svého sobeckého zájmu, poruší.

     A ještě otřesnější je, že se dnes děje stejně i ze strany matek, které nechávají rodinu na holičkách a odcházejí za třeba mladším a finančně zabezpečenějším partnerem. Co to odsouzeníhodné u otce, je neomluvitelné u matky, která má přece v genech zapsánu starost a péči o vlastní děti. Pokud přestávají takové mechanismy fungovat, rodina skutečně ztrácí svůj smysl a výchovnou roli. Mnoho mladých to cítí a úřední sňatek s partnerem neuzavírá. Otevírají si tak vrátka k bezkonfliktnímu rozchodu? Pokud vzejdou z takového vztahu děti, myslí na ně oba partneři? Asi ano, protože dětí se v naší společnosti rodí stále méně. Ale pochybuji, že by tu byl motivem pocit zodpovědnosti k narozeným dětem.

     Výchova k rodičovství je dnes zcela na okraji zájmu společnosti a pokud se někdo o ni snaží, její výsledky jsou žalostné. Snad nejvíce by měl na vychovávané děti působit příklad samotných rodičů. Jak může působit, když rodinné vztahy a celá rodina je v tak vážné krizi?! Pohybujeme se tak v kruhu, ze kterého není jakoby nebylo úniku. Nebo zná někdo způsob, jak tento kruh rozetnout?

     Marťas vysvětluje: "Výchovu k rodičovství nějak ani nevnímám. U nás se o ní doma nikdy nemluvilo a ani nemluví a přesto si myslím, že jsem pro ni připraven dobře. Principy, které jmenoval pan Suchoradský vnímám jak samozřejmost a ani by mě nenapadlo, že by v mé budoucí rodině někdy něco mohlo fungovat jinak. Je to ale tím, že já jsem vychovávaný příkladem. U nás všechno funguje, jak by mělo. Každý má v rodině své místo, svá práva a své povinnosti. U rodičů jsou dost stabilní, u mě se postupně mění s věkem. Při rozhodování o některých věcech mě rodiče berou na poradu. Jsou to samozřejmě věci, které se týkají mě, tedy i třeba když se bavíme o dovolené. například svůj pokoj sem si zařizoval podle sebe, táta sice poradil, ale respektoval, když jsem to chtěl jinak.

     Jako samozřejmost ale beru, že mám-li svůj pokoj, že si v něm uklízím a že pomáhám rodičům, kteří se o mě starají. Ostatně mít pořádek ve svých věcech, má i jiné výhody. Umožňuje mi to mít větší soukromí. Nechápu děti, které si nechají své věci rovnat od rodičů.

     Co se týká nařčení učitele z obtěžování, tak to je smutné. Ale možná je to právě proto, že onen žák o tomto problému nic neví. Třeba je to právě proto, že se o těchto problémech mluví ve smyslu bulvárním, ale ne seriozně, jako se třeba věnoval minulý diskusní stůl v eKamarádovi pedofílii."

    I toto téma se již naplnilo a protože Marťas toho má na srdci ještě více a reagoval i Mlsoun, budeme pokračovat v diskusi kolem tohoto téma ještě za týden.

  • Autor: Fuček Miloslav
  • Datum publikace: 26.02.2003
  • Článek zařazen do: Diskuze
  • Počet komentářů ke článku: 0 přidat komentář
  • Článek si přečetlo 2716 čtenářů

    Sdílet na Facebooku

© Stránka vygenerována za 0.1221 sec. | Aktuálně máme v databázi 8042 článků
práva na články náleži jejich autorům, provozovatel magazínu nenese žádnou zodpovědnost za škody způsobené prohlížením těchto stránek.
Magazín provozuje ICOK (administrátor Miloslav Fuček)
http://icok.icok.cz | http://wwww.mfsoft.cz

Bazény na míru | Bennewitzovo kvarteto | Lady XL Fashion | Optika v Praze | Světové brýle.cz | Inspiro ERP systém | Bezpečnostní poradce | Fass-Hasicí technika | Dukla - Atletika | Dukla Praha