Jak působí média na naše děti?

V našem diskusním stolu o výchově jsme se dostali až k jedenáctému tématu, v kterém budeme probírat výchovný vliv médií na naše děti a mládež. Je negativní nebo pozitivní? Měly by vychovávat i média a nebo ne?

     Dostali jsme se k poměrně odbornému a asi i zapeklitému téma. Co si o tom myslí Marťas, který má média jako druhý koníček, protože rád publikuje na Internetu?

     Média lze asi těžko označit jako složku výchovy, ale jejich vliv na děti a mládež je velký. Hlavním posláním médií je informovat. Měly by při tom ale dodržovat určitou etiku, aby nepůsobily negativně na děti a mládež.

     Diskusi otvírá Oldřich Suchoradský a říká: "Těžko hovořit v oblasti působení médií o nějaké výchově. Pokud použijeme, tak jako Marťas, slovo vliv, pak jsme blíže pravdě. A nemyslím jen na výchovu dětí, ale jde mi o celou populaci. Tisk, televizi a rozhlas dnes a denně určují veřejné mínění. O čem se píše, kdo je vidět v televizi, je ten správný a je in… Dokládám to příkladem ředitele NOVY Vladimíra Železného, který byl zvolen jako jediný z kandidátů senátorem už v 1. kole. Přitom je představitelem kultury a chování, který je pro naši společnost málo příkladný. Vždyť je trestně stíhaný pro různé podvody a zpronevěry a se stal idolem pro většinu lidí. A to jenom proto, že má mimořádnou možnost každý týden pravidelně promlouvat k národu a krmit ho svými představami o světě a jeho uspořádání, i když to skrývá za plnění role ředitele televize. Mimochodem, objektivně je třeba přiznat, že tuto práci dělá výborně a na úrovni.

     Lze vůbec nějak děti ochránit před vlivem médií? Zakázat? Nečíst? Nedívat se? To není dobrá cesta, děti by si stejně našly cesty, jak se k nim dostat. Třeba potají, bez vědomí rodičů. Absence informací by je před kamarády znemožnila. Nemohly by se účastnit vášnivých debat o svých velkých hrdinech, neznaly by pravidla chytrých triků, které mají ostatní děti okoukané z virtuálních příběhů. Přesto si myslím, že by rodič měl uplatnit svoji autoritu a omezit spektrum toho, co jejich dítě sleduje. Zvláště tehdy, když zájem přeroste v nezdravou vášeň. Také komentář k shlédnutému pořadu pomůže korigovat nekritický přístup dítěte ke sledované “pohádce”. I když tady jde hlavně ve starším věku dítěte o záležitost generační a náš komentář nemusí vždy námi očekávaný efekt. Někdy může být dokonce opačný.

     Zásadní věcí je, řešit příčinu a ne následky působení médií.V tom je role státu a jeho institucí nezastupitelná Tvorbou zákonů a odborného posouzení by měl být sledován obsah předávaných informací prostřednictvím médií. Existují přece přesné statistiky, kdo v které hodině sleduje televizní programy. A tomu přizpůsobit obsah vysílaných pořadů. Při nedodržení zásad by měl následovat tvrdý finanční posti. Od pokut, až po zrušení vysílacích práv té společnosti, která pravidla opakovaně porušuje. Kdyby se takový pořádek podařilo zavést, určitě by se něco vyřešilo. To co ovlivňuje a vychovává naše děti přece nemůže žádná společnost nechat živelnému vývoji. A magie zisku a většího balíku peněz za reklamu ze sledovaných programů výše nákladu časopisu a novin nemůže být kritériem kvality vysílaných pořadů a tiskovin. Samozřejmě, pokud nám nejde jen o peníze a alespoň trochu také o výchovu a kulturnost celého národa.

     Závěr není pro výchovu optimistický. Vlivu médií na děti se rozumně bránit nedá. Co se ale dá, vychovat v něm kritéria, kdy bude schopno samo posoudit, co je dobré a co ne. Naučit ho kritickému výběru pořadů, textů i poslechových skladeb. K tomu, aby to dokázalo, je třeba dlouhodobé úsilí a náš osobní příklad. Zakazujeme-li dětem sledování krváků či naopak sladkobolných seriálů na NOVĚ, nemůžeme svoji snahu záhy negovat tím, že si po odchodu dítěte do ložnice, stejný program v televizi nebo na videu pustíme."

     Mlsoun se přidává do diskuse: "Myslím, že Marťas vliv médií dost dobře vystihl a pak Suchoradský jej stejně dobře doplnil. Protože všichni diskutující jsme na jedné lodi, asi se tato diskuse těžko rozpoutá v nějaké dramatičtější rovině. Je ale třeba zmínit i amatérské média, která mají sice menší vliv, ale dělají pravý opak, než ty velká. Samozřejmě nejvíce jich najdeme na Internetu počínaje tímto magazínem, přes další weby, jako třeba Bohoušek, který připomíná romantiku foglarovských klubů, či Adam, který zase spíše informuje starší mládež a lidi, kteří s dětmi pracují a několik dalších. Samozřejmě ne vždy vizitka amatérského webu je vizitkou jednoznačně pozitivní, v tomto slova smyslu. Poměrně špatné zkušenosti jsou třeba z Xpressem na Xku, což mi jistě potvrdí Marťas, ale i náš šéfredaktor, kteří tam přestali psát. Zajímavé a objektivní informace dále myslím přináší i Česká škola.

     Druhým vlivem je pak samozřejmě to, že dost sdružení dětí a mládeže neumí podávat o svých informacích aktivity. Mám-li být přesnější, řeknu spíše místo neumí podávat že jsou pohodlní podávat informace. Z tištěných novin jsou totiž poměrně vstřícné např. Večerník Praha, kde např. o prázdninách vycházel pravidelný seriál o prázdninových aktivitách. V globálu ale musím souhlasit s Marťasem, že noviny píší o sdružení dětí a mládeže mnohem častěji, když se stane nějaký průšvih. Ale aspoň v některých solidnějších médiích máme šanci si je aspoň částečně vychovat ku obrazu svému a když je budeme informovat o pozitivech, které se pro děti a mládež v jejich volném čase dělají, určitě něco z toho uveřejní."

     Nezbývá než souhlasit s Mlsounem. Některá média jsou vstřícnější více a některá méně, ale obecně je velký nedostatek informací. Média nejenom výchovně působí na děti a mládež, ale mají též možnost propagovat volnočasové aktivity, které na děti a mládež působit mají. A to je jejich další dimenze, kterou zde Mlsoun zcela správně zmínil.

     Majki k tomu stručně dodává: "Převažujícího negativního vlivu médií (především televizních) na mladou generaci si nelze nepovšimnout. Podobně jako p. Suchoradský zde vidím významnou úlohu rodičů, kteří by se měli zajímat o to, na co se jejich dítě dívá a pořady mu zčásti vybírat. Tuto odpovědnost nelze přehazovat na média, jako je třeba televize. Jejím hlavním cílem (obzvláště v případě komerčních TV typu Nova) je si VYDĚLAT! To jde samozřejmě často do rozporu s tím, co promítají, protože právě filmy a pořady, které mladou generace negativně ovlivňují, bývají těmi trháky, které přitáhnou mnoho diváků. Sotva která média si dávají za cíl výchovu dětí a mládeže. Asi by se zde dala použít Klausova věta: “O peníze jde až v první řadě…”.

       I přesto, že hlavní odpovědnost je na rodičích, má význam vytvářet na média zdravý “tlak”, aby dodržovaly určitá pravidla a rovněž i na ty kdo média šíří (např. stánkaři by neměly vystavovat pornografické časopisy, apod.)".

     Do diskuse se ještě zapojuje pan Suchoradský, který konstatuje: "K negativnímu působení médií na děti dodávám k poznámce několika diskutujících, že média málo píší o volno časových aktivitách mládeže. Nemá smysl kritizovat média, když si musíme přiznat, že pro popularizaci své práce s dětmi děláme v prvé řadě málo my sami – vedoucí oddílů a kroužků, vychovatelé i učitelé. Je pochopitelné, že novináři vyjedou na reportáž tam, kde čekají nějakou senzaci, nebo alespoň vzrušující téma. Tím určitě není naše běžná zájmová činnost s dětmi, s výjimkou excesů, o kterých bylo psáno. Pak nám nezbývá nic jiného, než se o propagaci své práce postarat sami. Redakce shánějí kontakty - spolupracovníky a dopisovatele. Nechal jsem se před více než 30 lety také přesvědčit a stal dopisovatelem různých novin a časopisů. Nebylo to zpočátku lehké a musel jsem se hodně naučit. Ale většina redakcí je vstřícná a redaktoři ochotní poradit a pomoci, kde si nevíte rady.

     Aby naše zpráva v novinách vyšla, nestačí ji jen napsat a odeslat. Je možné, že přijde do redakce nevhodně. Třeba v den, kdy mají jiné aktuálnější zprávy. Nebo naše informace nevyhovuje svým rozsahem a způsobem zpracování. Než dojde k dohodě a potřebným úpravám, její obsah zastará a čtenáři si ji nepřečtou. Proto je lepší navázat osobní kontakt s redakcí. Nabídnout jim témata zprávy. Domluvit se s příslušným redaktorem na rozsahu a formě zprávy, datu jejího zaslání. Nebo zda má být doplněna fotografiemi. Taková předběžná domluva nám zajistí, že naše námaha na zpracování článku není vynaložena nadarmo. A je zároveň zárukou trvalejší spolupráce mezi naší organizací a reakcí, kam chceme zprávy opakovaně zasílat. Efekt takové spolupráce je oboustranný. Redakce má své informace a my svoji propagaci, bez které se někdy neobejdeme a zvláště pro děti a jejich rodiče je velkou motivací.

     O čem se píše, to je dobré a následování hodné. Taková už je mentalita dnešní doby. Jaká bude spolupráce a jak dlouho potrvá to samozřejmě závisí na lidech, se kterými spolupracujeme. I mě se stalo, že dobrý kontakt s  redakcí skončil s výměnou redaktora a nástupem nového. Budovat takové vztahy je záležitost dlouhodobá, ale také poplatná osobním sympatiím a antipatiím."

     Do diskuse se znovu zapojuje Mlsoun: "Připadá mi smutné, když média vydělávají za každou cenu co nejvíc a tomu podřizují vše, jak zmiňuje Majki. Připadá mi ta, jako by už byla tato společnost degradovaná natolik, že už neuznává jiné hodnoty, než peníze. Samozřejmě je mi jasné, že soukromá média, zejména soukromé televize, ale i rádia, nevynechají populistické pořady pro masy, díky kterým vydělávají hodně peněz, ale vše má samozřejmě své meze. To, že se tržně chová klasický podnikatel, není tak vidět, jako, že se takto chová komerční televize a používá k tomu forem ve stylu účel světí prostředky. Příkladem může být to, že film nezačíná ve stanovenou dobu, která je napsána v programu, ale v tuto dobo teprve začíná blok reklam, který je před filmem. Myslet si, že to nepůsobí výchovně na děti, je naivní. A pak se tedy nemůžeme např. divit jejich nedochvilnost.

     Další negativní vlivy jsou třeba v tom, že většina televizních hrdinů kouří. I když se sice jedná o zákazu reklamy na cigarety, co jiného je kouřící hrdina, než reklama na cigarety. Pouze je rozdíl v tom, že je to skrytá reklama.

     Co je platné, že jsou odvysílány nevhodné programy ve večerních až nočních hodinách, když mnozí rodiče na ně stejně nechají své děti dívat. Mimo toho, že dítě shlédne scénky, které jsou pro něj nevhodné, je ještě druhý den ve škole nevyspalé a takovéto ponocování na něj nepůsobí dobře ani zdravotně, zejména psychicky. Vždyť je známo, že spánek do půlnoci je nejhodnotnější.

     Problém komerčních televizí je tedy mnohem širší, protože takto negativně ovlivňují i dospělou populaci. To pak prohlubuje konzumní myšlení této společnosti, která se stává povrchnější a méně citlivou. Peníze tak nabývají převahu nad duševními hodnotami. Vzhledem k tomu, že televize by měla být reprezentantem kultury, je otázkou, zda je dobré kulturu komercionalizovat."