Je nás spousta, ale stále málo…(Celostátní velká výměna zkušeností 2002)

Ohlušující zvuk leteckých motorů, světla přistávacích ramp a úklony, tření zad, objímání, opírání čela o čelo, spojování rukou - řada mezipřistání v mnoha zemích světa a tradiční vítání hostů. Právě tímto rituálem slavnostně odstartovala CVVZ 2002, která se ve dnech 8. – 10. listopadu 2002 uskutečnila v hlavním městě.

     Praha se stala osmým místem každoročních neformálních setkání vedoucích dětských kolektivů a pracovníků středisek volného času. Hlavní město hostilo téměř tisícovku domácích i zahraničních delegátů poprvé v novodobé historii této akce. Celostátní velká výměna zkušeností (CVVZ) - jak se setkání jmenuje - se oficiálně koná od roku 1992. Historie však sahá mnohem dál, do ilegálních srazů konaných už před listopadem 1989.

     "CVVZ je největším fórem všech, kteří ve volném čase pracují s dětmi a mládeží," říká Pavel Hofrichter koordinátor celé akce. "V přípravném štábu byli zastoupeni lidé z nejrůznějších organizací, např. z Pionýra, Junáka, ČSOP, YMCA, NICEM, DTA, ČTU," pokračuje Pavel Hofrichter. Smyslem celostátní výměny zkušeností je poznávání nejrůznějších forem a metod práce s dětmi a mládeží napříč organizacemi, věkovými i zájmovými skupinami, regiony i státy. CVVZ je místem inspirace i konfrontace názorů a zkušeností desítek malých i velkých organizací, spolků a klubů. Setkání se pravidelně zúčastňují jak vedoucí přímo z praxe, tedy oddílů, kroužků, klubů, tak pracovníci ústředí našich největších dětských a mládežnických organizací. V průběhu novodobé historie si CVVZ získala respekt ministerstva školství mládeže a tělovýchovy i profesionálních pracovníků s dětmi a mládeží. "Je to praktické naplnění vize jednoho ze zakladatelů těchto setkání Jana Šimáně-Galéna o přátelství rozrůzněných," dodává Hofrichter.

     Do Prahy si letos přijelo vyměnit zkušenosti 904 účastníků, 94 lektorů a o hladký běh se staralo 49 členů štábu. Mnozí byli účastníky, lektory i pracovníky štábu v jedné osobě. Nejstarší účastnici (tedy nepočítaje v to jednoho ze zakladatelů a propagátorů myšlenky výměn zkušeností mezi sdruženími, Jana Šimáně – Galéna) bylo 68 let, nejmladšímu návštěvníkovi 15 let. Nejpočetnější zastoupení měli hosté z Brna (137), následovala Praha (65), Bratislava (23), Ostrava (23), České Budějovice (15).

     Třídy ZŠ K Milíčovu se díky obrovskému pochopení vedení školy na tři dny proměnily v dílny, noclehárny, ale třeba také v čajovnu, hernu, internetovou kavárnu či mraveniště. Ze školních chodeb se díky přičinlivosti pilných mravenečků – dobrovolných pomocníků ve žlutých tričkách, staly krásné ulice a náměstí (Náchodská, Třebíčská, Mostecká, Internetová, Snová, Čajová, Pražská, Moravské, Slezské nebo také Slovenské náměstí). Ještě úctyhodnější úsilí vynaložili “mravenečkové” ve chvíli, kdy celou školu uváděli do původní podoby.

     Více než stovka základních programů je minulostí. Semináře, dílny a diskusní fóra (ekologie, ekonomika, lanové aktivity, indiáni, pravěk, psychologie, rukodělná činnost, hry, tábory …) doplnily desítky dalších aktivit: burzy táborového vybavení, promítání dokumentárních snímků, prezentace organizací, prodej odborné literatury. Sobotní večer patřil slavnostnímu zakončení. Poselství účastníkům tlumočil jeden ze zakladatelů myšlenky těchto setkání – Jan Šimáně – Galén. Zdůraznil nutnost přidat v úsilí, zaměřit se nejen na kvalitu, ale i na kvantitu činnosti, snažit se působit ještě více a lépe. A hlavně nezapomenout na budoucnost a vychovat si další nadšence a dobrovolníky z těch mladších, nechat jim trochu volnosti a vést je k tomu, aby organizace, sdružení, kluby a oddíly jen tak neopustili. Každý účastník závěrečného ceremoniálu dostal duhovou kuličku. Tou hlasoval o místě konání CVVZ 2004. Nejvíce kuliček – hlasů získaly České Budějovice (pro tentokrát neuspěla Ostrava, Třebíč a Přerov). Když účastníci CVVZ odjížděli v neděli dopoledne domů, věděli, že pokud se nepotkají dřív, tak se s většinou uvidí za rok Brně, a za dva v Českých Budějovicích. A věděli po těch dnech plných zážitků, nových poznatků a dojmů ještě něco hodně důležitého: že nejsou sami, je jich spousta, i když stále málo...