Týden tábora našeho klubu Ontario

Minulý týden skončila soutěž pro dospělé a jak jsme slíbili, začínáme představovat jednotlivé soutěžní příspěvky. Tento se v literární kategorii umístil na 2. místě.

     Jsme takový zvláštní klub Sdružení klubů správných kamarádů ČR, který patří do 1. střediska Bratrstvo. Co je na nás zvláštního? Že jsem svým způsobem rodinný klub. Jsou zde dva mí synové Lukáš a Pepík a jejich bratranec, syn mého bratra, Michal. Vzhledem k tomu, že já se svým bratrem máme firmu, která se zabývá zahraničním obchodem, trávíme více času v zahraničí než v České republice. Proto je i činnost našeho klubu, kterému dělám patrona, specifická.

     Chvíle, kdy jsme s ostatními kluby střediska, jsou pro nás poměrně vzácné. Je to přeci jenom zpestření. Bohužel těch chvilek je tak málo, že nejsme ani zapojeni do Tulácko-bratrského víceboje. O to více jsme si ale vychutnávali letošního tábora na Šumavě. Kluci celé tři týdny, já aspoň týden, protože potom mě volaly opět povinnosti.

     Ten týden strávený s kluky na Šumavě, byl pro mě velmi pěkným zážitkem. Kluky jsem tam odvezl na začátku a musel jsem hned druhý den služebně pryč. Vrátil jsem se ale na závěrečný týden, kdy vrcholily všechny soutěže a celotáborová hra. Tábor vedl Lukáš, asistovali mu Mlsoun se Stopařem a vedli si vskutku skvěle. Program nepostrádal dramatičnost a napětí, který klub nakonec vyhraje.

     Ač tu byly děti velkých věkových rozdílů od budoucích prvňáků až po kluky už plnoleté, vše bylo zkloubeno tak, že zde měl každý své důležité a nezastupitelné místo. I kluci z našeho Ontaria byli nadšení a jenom si povzdechli, když tábor končil, že oni sami už z dětství vyrůstají. Lukášovi bylo letos už 18 let, Michalovi sedmnáct a jenom o rok mladší Pepík oslavil v prosinci šestnáctiny. Při našem stylu života zahraničních obchodníků nemáme ani šanci následovat Mlsouna s Lukášem, kteří v tomto věku začínali patronovat kluby mladších dětí.