Rubriky

Vyhledávání v článcích
Co hledáte ?



Provozuje:
icok


ikonka partnera
ikonka partnera
Dnes má svátek Filip je neděle 26.05.2024



Novinky





Magazín eKamarád vás vítá
Přinášíme vám zpravodajství ze světa dětí a mládeže. Chcete se i vy podělit s ostatními o své zkušenosti či nějak pobavit naše dětské čtenáře? Není nic jednoduššího. Přidejte se do naší kamarádské rodiny a napište nám na email redakce8(Z)ekamarad.cz
(Místo (Z) napište @).

Můj pomocník počítač

Jaké jsou mé zkušenosti s počítačem a posléze Internetem? Jak jsem hledal svého dnes největšího pomocníka?

     S počítačem jsem se setkal relativně pozdě. Proč relativně? Protože patřím ke generaci, která se v dětství s počítačem mohla těžko setkat. To bych leda musel jet někam do USA nebo jinam na Západ, kam se ale v té době dostat nebylo tak snadné.
     Poprvé jsem se setkal s počítačem v roce 1980 na vysoké škole. Nastoupil jsme do 1. ročníku Českého vysokého učení technického na Elektrotechnickou fakultu. No vlastně je otázka, zda jsem se s počítačem v té době opravdu setkal. Na škole byl velký sálový počítač Tesla, ke kterému nás přímo nepustili. Naše komunikace byla pomocí dálnopisů, na kterých jsme si vyděrovali pásku, kterou jsem vhodili do speciální schránky. Za pár dní jsme pak ve svém regálu našli výpis z počítače. Byly-li tam chyby, šli jsme je opět opravit do děrovny a tak dále dokola, až bylo vše dobře. Pravdou ale je, že při exkurzi nám ten počítač ukázali i opravdu z blízka, takže jsem si na něj mohl i sáhnout.
     Moje začátky tedy byly v 1. ročníku v předmětu Počítače a programování, kdy jsme se učili programovací jazyk Fortran. Byla to moje první zkouška, na kterou jsem šel s otázkou "Za kolik?" místo s otázkou "Udělám nebo neudělám?" Také to byla moje první jednička. Zkoušeli nás asistenti, kteří vše brali ryze prakticky, takže asistent se mnou probral písemnku, kterou tvořily dva programy. Vybral si asi tři chyby, které tam našel, na které vždycky ukázal. Tím jsem si chybu uvědomil a opravil ji a tak si řekl o index a napsal mi jedničku. Má to svoji logiku, vpodstatě suploval počítač, který by mě takhle postupně při spuštění chybně napsaného programu, na chyby upozorňoval. Kdo programuje, ví, že se tomu říká ladění programu, a že málokterý složitější program funguje napoprvé bez chyb.
     V dalších ročnících na vysoké škole jsme počítač používali už méně, spíše v předmětech Teoreie obvodů. Vždy to probíhaklo stejně - děrovna - kastlík - výpis. Protože jsem měl studium ze zdravotních důvodů přerušení a tak se mi trochu protáhlo, došlo k tomu, že když jsem dělal diplomku, samozřejmě jsem si vybral takovou, která byla na počítači, byly už na škole PC a já na to koukal dost vyjeveně. Dostal jsem pokyny, jak to obsluhovat a podle nich jsem tedy vše zvládl. Tehdy ještě na většině počítačů nebyl hardisk a tak jsem zasouval dvě diskety - jednu se systémem a jednu s daty.
     Po škole jsem to dva roky zkoušel ve školství. Protože jsem už pár let vedl dětský turistický oddíl, zkusil jsem učit na základce. Učil jsem Technické práce (pracovní výchova - dílny), což byl předmět, který mě moc nezaujal, protože mě spíš seděly teoretické předměty (třeba fyzika či matematika, které jsem půl roku učil při přerušení studia). Tady jsem se opět dostal k počítači, ale nebylo to PC, ale osmibitové počítače PMD, na kterých jsem tu vedl kroužek. Tak jsem se tak trochu naučil i Basic, což mi nedělalo problémy, protože Fortran je složitější a podobnost tu byla velká.
     Další rok jsem učil na učilišti automechaniků elektrotechniku. Ani to nebylo to pravé, ale přesto mám na tento rok pěkné vzpomínky. Šlo totiž o rok 1989 a probíhala právě sametová revoluce. Byl jsme u zdroje a věděl jsem všechny zajímavé informace.
     O rok později jsem pracoval už jako programátor v malém výpočetním středisku v Obuvi, kde jsme byli dva -můj šéf a já. Tady jsem se jako samouk naučil DOS. Měl jsem k dispozici počítač Commodore XT s 20 MB hardiskem, můj šéf měl počítač o třídu lepší PC AT 286 s harddiskem 40 MB. Za mými zády v naší kanceláři byl velký počítač, na který chodili z mzdového oddělení dělat mzdy a který používal ještě velké diskety. To my s šéfem už dělali na "malých" (tehdy 5,25). Ještě menší 3,5 palcové diskety k nám dorazily asi po půl roce.
     V Obuvi jsem též absolvoval školení FoxPro a tak jsem se naučil další programovací jazyk, v kterém programuju do dnes. I v Obuvi docházelo ke změnám. Původně jsem nastupoval do Obuvi - Středočeský kraj a sídlili jsme ve Vítězné ulici v Praze. Po čase v rámci úspor jsme byli sloučeni s Obuví Praha. Tehdejší šéf Obuvi Praha odešel a zůstala pouze jeho kolegyně. Naše výpočetní středisko se tedy rozrostlo a měli jsme i dvě působiště. Já zůstal ve Vítězné, nová kolegyně seděla v Jindřišské a šéf střídavě přejížděl, kde bylo třeba. Čas ale nazrál a i já se stěhoval do Jindřišské. Šéf si našel lepší místo, neboť tušil konce výpočetního střediska a tak jsem se stal šéfem já. Výpočetní středisko se opět zmenšovalo a po čase odešla i kolegyně a zůstal jsem ve výpočetnám středisku sám. I já jsem po čase odešel, protože výpočetní středisko bylo už nevytížené. Udělal jsem si živnostenský list a pro Obuv dělám dodnes na živnostenský list to, co potřebují.
     Moje další cesta byla věrná FoxPro. Přešel jsem do MEDOXu, kde jsem se načil obsluhovat síť Lantastik. Pak jsem programoval ještě ve FoxPro u jednoho soukromníka. V dalším místě jsem se pokoušel proniknout do tajů Pascalu. Nakonec jsem se ale vrátil k FoxPro a osamostatnil se. Pracoval jsem doma jako osoba samostatně výdělečně činná a tento stav trvá dodnes. Pouze pracuju hodně pro neziskový sektor a tak většinou za symbolické ceny a mnohdy i úplně zadarmo. Když potřebuje sdružení, které jsem sám založil, a v kterém vede dětský oddíl, naprogramovat porgram a nemá na něj peníze, tak co by pro něj člověk neudělal.
     Objevil se Internet, ale ze začátku bylo vše drahé. Nejenom telefonní připojení, ale i poskytnutí připojení. Národní infromační centrum mládeže ale začalo bezplatně připojovat dětská sdružení přes svůj server Adam. Hned jsem si ho tedy nechal zřídit a začal jsem tvořit stránky. Úplně první jsem měl na Mujwebu, odkud jsem posléze odešel, protože pro neziskové organizace byla velmi dobrá nabídka bezplatného webhostingu od Czechie. Zde jsem tedy umístil stránky našeho Sdružení klubů správných kamarádů ČR, dále pak úplně první stránky Nadace Kamarádi s jejichž základem titulní stránky mi pomáhal kamarád Petr Molka - Best. Pak vznikla stránka Informačního centra oddílů a klubů, která je také na Czechii. Na Czechii jsem umístil i stránky našeho pinkponkového klubu TTC Praha. Jediné stránky, které zůstaly zatím na Mujwebu jsou stránky TJ oddílů rekreačních sportů Praha.
     Adam začal poskytovat také webhosting pro dětská sdružení.. Tak vznikl Rozcestník stránek ICOK a další stránky SKSK ČR. Vyzkoušel jsem i Freeweb, kde jsou stránky Informačního centra dětí a mládeže. Samozřejmě jsem zkoušel i Samuela, ale toho jsem opustil, protože mi vždycky stránky po určité době smazali s odůvodněním, že je nikdo (ani já) nenavštívil. To samozřejmě nebyla pravda, o čemž svědčilo i počítadlo. Tam byly původně též moje stránky, které se ale nakonec přestěhovaly na Hyperlink. Na něj se stěhovaly i další mnou vytvořené stránky, které byly před tím na Adamu. Patří sem zejména Dětské seznamka, Virtuální oddíl informatiky, ale i magazín eKamarád, jehož jsem šéfredaktorem i webmasterem současně. K úplnému výčtu mých aktivit na Internetu zbývá ještě zmínit, že jsem webmasterem stránek Fanklubu Majáků, a že na Internetu je i můj romám Mstitelé. Ještě to není všechno, protože další stránky, které jsou na Adamu, jsou pro 1. středisko Bratrstvo a pro 2. středisko Tuláci a patří k nim i jejich společná stránka. Na stránkách Bratrstva najdete i moji nejnavštěvovanější stránku, kterou jsem vytvořil a spravuju pro Marťase.
     Na Interenetu ale jenom nedělám www stránky. Napsal jsem také dva články na Živě a píšu i do České školy. V současné době dělám šéfredaktora WebMagu a pravidelně dopisuji i do Speed Expressu. Šéfredaktora dělám i papírovému časopisu Kamarád, který vydává SKSK ČR, jehož poslední čísla ale mají už i svoji internetovskou podobu, kterou jsem umístil na Webzdarma.
     Mojí nejnovější aktivitou je budování internetstudia pro děti v Praze. Už jsme na něj dostali přidělený prostor ve Viktorinově ulici, kamarád, který obchoduje s repasovanými počítači mě ho slíbil sponzorsky vybavit, další kamarád mě slíbil vše nakonfigurovat a naučit mě to ovládat. Když nenastanou žádné komplikace, mělo by se vše rozběhnout od 1. listopadu. O otevření tohoto internetstudia ale bude určitě ještě informováni.
     V současné době je pro mě Internet každodenní pomocník. Bez Internetu ani počítače bych se už jen těžko obešel, protože jsou to pomocníci, kteří ušetří hodně času a toho mám v poslední době stále méně.

  • Autor: Fuček Miloslav
  • Datum publikace: 01.10.2000
  • Článek zařazen do: Zkušenosti
  • Počet komentářů ke článku: 0 přidat komentář
  • Článek si přečetlo 3419 čtenářů

    Sdílet na Facebooku

© Stránka vygenerována za 0.0035 sec. | Aktuálně máme v databázi 8271 článků
práva na články náleži jejich autorům, provozovatel magazínu nenese žádnou zodpovědnost za škody způsobené prohlížením těchto stránek.
Magazín provozuje ICOK (administrátor Miloslav Fuček)
http://icok.icok.cz | http://wwww.mfsoft.cz

Bazény na míru | Bennewitzovo kvarteto | Lady XL Fashion | Optika v Praze | Světové brýle.cz | Inspiro ERP systém | Bezpečnostní poradce | Fass-Hasicí technika | Dukla - Atletika | Dukla Praha