Z kroniky Tuláků – 2. část

Opět nahlédněme do kroniky oddílu Tuláci. Tentokrát načneme školní rok 1985 – 86, což bude první úplný školní rok tohoto oddílu. Jaký byl začátek tohoto roku?

     Jaká byla první úvodní schůzka po prázdninách se z kroniky nedočteme, protože schůzky zde nejsou zapisovány všechny, ale pouze ty zajímavější, něčím vyjímečné. Většina schůzek si je totiž na první pohled podobná jako vejce vejci a taky by se těžko sháněl někdo, kdo by je zapisoval. Se zápisy do kroniky totiž bývají vždycky problémy. A jak jste si jistě všimli minule, v tomto oddílu se členové oddílu v zápisech střídají. Nezapisuje tedy pouze kronikář.

     Dnes jsme byli hrát pink-ponk. Šli jsme na chodbu u šaten. Byli jsme tam slabou hodinu. Hráli jsme ve dvojicích, které byly složeny takto:

     D. Stejskal a D. Beneš,
     R. Beneš a E. Polášková,
     D. Beneš a R. Beneš,
     D. Stejskal a R. Beneš,
     D. Beneš a E. Polášková

Stav vypadal takto:

     1. D. Stejskal
     2. D. Beneš
     3. E. Polášková
     4. R. Beneš

Roman Beneš

     Na dnešní schůzku jsme měli sraz ve třičtvrtě na tři u zdi. Když jsme se všichni sešli, odebrali jsme se na školní hřiště. Tam jsme poslouchali potřebné instrukce a dostali jsme přihlášky, které jsme měli vyplnit a odevzdat. Když všichni odevzdali přihlášky, rozdělili jsme se na dvě mužstva a hráli jsme fotbal.

Radek Vošoust

     Sešli jsme se před školou u obrazové zdi. Sešel se nás rekordní počet deset. Šli jsme na autobusovou zastávku na Sádce, kde jsme asi čekali hodinu na autobus č. 203. V autobusu jsme se potkali s Mílovým kamarádem s oddílem. Od autobusu jsme utíkali na nádraží, abychom stihli vlak. Naštěstí vlak měl zpoždění. Tak jsme si koupili jízdenky ve vlaku.

     Protože Mílův kamarád měl v oddílu osmáky, kteří šli dál, museli jsme se rozdělit. Potom jsme šli určenou trasou a opět jsme měli na očích ten druhý oddíl. Prošli jsme kolem několika vyhlídek. U jednoho altánku jsme se zastavili a hráli jsme různé hry. U tohoto altánku jsme se opět sešli s Mirkovým oddílem.

     Míla nám připravil bojovku, jenže osmáci nám ji nechtěně zkazili. Protože jsme byli v časové tísni, Míla ji zjednodušil. U altánku jsme také hráli naši oblíbenou hru MIRIŠI. Některé děti tu hru kazily, nepochopily, že hra je hra a nakonec to vzdaly a všichni byli zklamaní.

     V druhé části výletu vyvrcholily nesváry mezi Magdou, Gábinou a Martinem. Roman každého provokoval a velice se divil, když si to ostatní nenechali líbit. Po kopanci Magdy do holenní kosti jsme málem Romana nesli, ale ani potom si nedal říct. Před odjezdem vlaku jsme měli čas, tak jsme si prohlédli přístaviště. Při zpáteční cestě Roman opět řádil. Přijeli jsme až za tmy. Všichni byli rádi.

Dušan B.

     Na dnešní schůzku jsme se sešli jako pokaždé u barevné zdi u naší školy. Potom jsme se odebrali na hřiště, kde jsme hráli hru s tenisovým míčkem. Míček jsme házeli o zeď a různými způsoby chytali. Když se nám míček ztratil, tak jsme kopali větším míčem do brány, po odrazu opět kopal další. Dobře jsme se vydováděli a šli jsme domů.

Tomáš Mandík

     V popsané hře s míčkem jste možná poznali hru, která se jmenuje Školka s míčkem. Hráli jsme ji jako bodovanou soutěž. Hra má několik tříd, kterými účastníci postupují. V té první se například hází a opět chytá míček o zeď desetkrát. Kdo to splní bez chyby, postoupí do druhé třídy, která je obtížnější, protože se míček sice hází a chytá pouze devětkrát, ale jenom jednou rukou (praváci pravou, leváci levou). Obtížnost tříd samozřejmě stoupá a hodů ubývá. Kdo udělá ve třídě chybu, třídu opakuje. Při tom se všichni střídají v házení.

     V neděli 20. října jsme se vypravili na jednodenní výlet do Kamenného Přívozu. Ráno byla mlha a nikomu se nechtělo z postele, přesto jsme ke škole přišli všichni včas. Od školy jsme odcházeli v 7 hodin. Na nádraží do Krče jsme jeli autobusem č. 203. Do odjezdu vlaku jsme hráli hry, aby nám čas rychleji uběhl.

     Cesta vlakem byla zpestřena jízdou sedmi tunely. I ve vlaku jsme hráli hry a tak jsme se do nich zabrali, že jsme přejeli naši plánovanou cílovou stanici Kamenný Přívoz a vystoupili jsme až v Krhanicích. Po výstupu z vlaku jsme se zorientovali podle mapy a vydali se na pochod.

     Okolí Sázavy je překrásné a měli jsme co pozorovat. Cesta nám rychle ubývala, protože jsme si při ní vyprávěli. Udělali jsme si přestávky na svačinu a oběd. Odpoledne jsme došli do Kamenného přívozu. Odtud jsme jeli zpět do Prahy. Ve vlaku bylo veselo, vlak byl plný výletníků. Domů jsme se vrátili v půl osmé večer unavení a spokojení. Výlet se nám moc líbil, i když se nás sešlo málo, protože je období chřipek a členové oddílu jsou nemocní.

Mirek Polanecký

     Dne 23. října 1985 v odpoledních hodinách se v jídelně naší základní školy uskutečnilo slavnostní shromáždění pionýrů 232. pionýrské skupiny. Předsedové oddílových rad podali hlášení vedoucímu skupinové rady Mirkovi Jelínkovi a program shromáždění byl zahájen.

     Pověření zástupci z řad funkcionářů skupinové rady přednesli hodnotící zprávu o činnosti pionýrské skupiny ve školním roce 1984/85. Zpráva ukázala, že aktivita pionýrů naši skupiny byla pestrá, zajímavá a přitažlivá, a že přinesla řadu dobrých výsledků v rozvoji zájmové činnosti pionýrů, zejména ve sportovní oblasti, ale též v politickovýchovné a veřejně prospěšné práci. Výsledky by však byly mnohem lepší, kdyby se skupina nepotýkala s nedostatkem pionýrských vedoucích. Do soustavné práce by se mohli zapojit všichni pionýři a jiskry a další zatím neorganizované děti.

      Nejlepší jednotlivci byli za vynikající výsledky své práce v pionýrské organizaci vyznamenáni odznaky a nejlepší oddíly obdržely věcné odměny. Jednomyslně jsme schválili plán práce na r. 1985/86. Důraz jsme položili na zkvalitnění práce každého jednotlivce. Své nejaktivnější zástupce jsme zvolili do nové skupinové rady. Naše rokování bylo dobrým startem a radostným vykročením do další práce.

     Promítáním filmů, u kterých jsme se srdečně pobavili, jsme zakončili naše SKUPINOVÉ VOLEBNÍ SHROMÁŽDĚNÍ.

Petr Megela

     No uznejte, že je to originální zápis. Taky jste si při něm trochu zavzpomínali. Akorát by mě zajímalo, jestli to měl tak odposlouchané z rádia, či zda se zápisem do kroniky pomáhala maminka či tatínek. A nebo, že by si ty fráze tak dobře zapamatoval?