SKSK ČR od vzniku do současnosti – 2. část

Minule jsme si představili lidi, kteří stáli při samotném vzniku SKSK ČR. Dnes si něco povíme o tom jak a proč SKSK ČR vzniklo.

     Sametová revoluce přinesla nové možnosti. Míla úspěšně založil Klub turistů Praha 4, který byl základním článkem Klubu českých turistů Praha. Nahradil odbor turistiky TJ Jižní Město – Chodov, z kterého jsme odešli. Míla začal snít o tom, mít i samostatné dětské sdružení, které by bylo podle jeho představ. Měl za sebou dost velké zkušenosti z několika různých dětských organizací. Prošel Pionýrem a to hned děvami pionýrskými skupinami. Jeho oddíl Tuláci byl registrovaný jako oddíl TOM (turistický oddíl mládeže) a získal i nějaké zkušenosti s Junákem.

     Mě se tento nápad zalíbil. Oběma se nám v každém z těchto sdružení něco líbilo a něco nelíbilo. Chtěli jsme tedy do nového sdružení přejmnout vše dobré a potlačit to, co se nám nelíbilo. V tomto směru mezi námi panovala velká shoda a tak jsme společně připravili model nového sdružení. Míla dal vše na papír v podobě stanov, které jsem pak hlavně já připomínkoval. Moc změn se ale nekonalo. Domluvili jsme termín ustavující valné hromady, na které jsem já nakonec ze zdravotních důvodů nebyl, ale vše proběhlo vpořádku i beze mě. Spolu s Mílou se zde sešli ještě Honza Lepič a Pavel Šmaha.

     Sdružení bylo založeno. Ustavující členové jsme byli čtyři dospělí. Míla sem registroval svůj skautský oddíl Tuláci a jeho družiny Bobři a Medvědi se staly 1. a 2. klubem. Čísla 3 a 4 patřily nám Bratrstvu. Registrovaly se tu naše družiny Tuláci a Poutníci. Číslo pět dostal Pavel Šmaha se svým oddílem Jestřábi a číslo šest patřilo opět Mílovi a dostal ho nově založený klub Zálesáci, který vznikl v Petrovicích a scházel se u Míly doma.

     Základ SKSK ČR byl položen. Bylo to tehdá čistě klučičí sdružení. Původní název byl Sdružení klubů správných kluků ČR. Doufali jsme, že děvčata, která prošla Mílovým oddílem pod vedením Ireny a Lucky založí Sdružení klubů správných holek ČR, které se stane naším sesterským sdružením a že záhy vznikne střešní organizace Sdružení klubů správných kamarádů ČR. Naplánováno to bylo pěkně, ale nic z toho se nenaplnilo, protože SKSH ČR nikdy nevzniklo.

     SKSK ČR se celkem slibně rozjelo. Vedle prezídia, z kterého se později stalo Náčelnictvo, zde byl ještě Parlament, z kterého se později stala Rada organizátorů. V Parlamentu byly šikovné děti, které se chtěly podílet na činnosti sdružení. Nejvíce jich bylo z Bratrstva, ale své aktivní zastoupení zde měli i Zálesáci. Zástupci z Bobrů, Medvědů a Jestřábů bohužel moc nepracovali a záhy odpadli.

     Prvním předsedou Parlamentu byl Miloš Ficek – Skřet z 6. KSK Zálesáci. Když pak ale po necelém roce ze Zálesáků odešel, nahradil ho ve funkci náš Pavel Čech – Praotec. Bohužel po odchodu Skřeta ze Zálesáků, začala činnost tohoto klubu upadat. Přesto přežil 1. a 2. KSK Bobry a Medvědy, kteří zanikli společně s oddílem Tuláci. Ten v Nuslích nesehnal mnoho nových členů a starší odrostli a odešli. Zálesáci je však přežili zhruba asi o půl roku.

     Střediska nebyl zpočátku povinné a kluby, které je neměly zřízeny spadaly přímo pod ústředí. My jsme si středisko Bratrstvo založili, protože kluci lpěli více na jménu Bratrstvo, než na jménech družin (klubů).

     Po necelém roce se o nás dozvěděli v Žatci a vznikl další klub Liščí stopa. Byl to první mimopražský klub, který se záhy pod vedením Pavla Kvapila – Delfína rozrůstal až se z něj stalo středisko s několika kluby.

     V druhém roce činnosti začalo SKSK ČR vydávat i časopis Kamarád. Liščí stopa si vydávala svůj střediskový časopis Táborák. Naše 1. středisko Bratrstvo nezůstalo pozadu a vydávali jsme Tuláckého Bratříčka.

     Míla založil také středisko Tuláci, které dostalo číslo dvě. Žatecká Liščí stopa měla číslo tři a další žatecké středisko Vlčata získalo číslo čtyři.

     S příchodem Žatce se chystala i první větší reforma SKSK ČR. Na ní se podílel zejména žatecký Medvěd, ale částečně i Galén. Galén, který se stal naším čestným členem, vymyslel nový název Sdružení klubů správných kamarádů ČR, který umožňoval i zachování stejné zkratky SKSK ČR. V té době jsme už věděli, že SKSH ČR nevznikne. Dívčích klubů bylo málo. Jeden jsem registrovali i pod SKSK ČR. Ten vznikl v Žatci a počítalo se s tím, že po vzniku SKSH ČR bude jeho základem. Klub ale po roce zase zanikl.

     Reforma SKSK ČR přinesla nové stanovy a s nimi nejenom změnu názvu sdružení. Prezídium se přejmenovalo na Náčelnictvo, Parlament na Radu organizátorů. Nyní bych mohl nastínit strukturu ústředí SKSK ČR. Nejvyšším statutárním orgánem je Náčelnictvo. To je zodpovědné valné hromadě, v současné době konferenci. Řídí tedy činnost SKSK ČR.

     Vedle Náčelnictva je ale ještě jedna linie. Tvoří ji Nejvyšší rada, která se skládá z Rady guvernérů a Rady organizátorů. Radu guvernérů tvoří vedoucí všech středisek, u větších středisek pak i jejich zástupci. Není to tedy volený orgán, ale orgán, do kterého střediska delegují své zástupce, automaticky své vedoucí a dle svého výběru pak další lidi podle velikosti střediska – na každých deset klubů jednoho člena.

     Rada organizátorů je volena po třetinách vždy jednou ročně. Volební období je tedy tříleté. Věk členů by měl být do 18 let. Rada organizátorů ze svého středu volí Náčelnického rádce, jehož funkční období je opět tříleté. Ten by ideálně měl být do 15 let, i když to není striktně stanoveno. Současným Náčelnickým rádcem je Míla Fulek – Zorro.

     V rámci SKSK ČR vznikla i škola pro vedoucí, která je v několika stupních. Ten nejvyšší tvoří ústřední škola. další stupeň je na oblastech, které jsou zatím nepovinné a svoji oblast má pouze Praha. Oblast usnadňuje práci ústředí. Je jeho prodlouženou rukou. Nejnižší stupně škol mohou vznikat při střediscích.

     Střediska vznikaly a zanikaly. Jako první zaniklo 4. středisko Vlčata, v současné době ale není ani 3. středisko. 2. St KSK Tuláci nezaniklo jenom díky tomu, že ho převzal i s číslem a názvem Lukáš Jeřábek. Do tohoto střediska postupně převzali s čísly i jmény také kluby 1. KSK Bobři, 2. KSK Medvědi a 6. KSK Zálesáci.

     Když Míla začal pod SKSK ČR svoji práci pro dětské domovy, o které se ale zmíním až později samostatně, vzniklo 6. St KSK Zálesáci. Míla se nemohl rozloučit s klubem Zálesáci, který měl shodou okolností v číselné řadě klubů také číslo šest a tak si založil stejnojmenné středisko.

     Středisko číslo 5 patřilo Martinovi Bouškovi, který zde měl několik svých klubů, ale také záhy zaniklo. Toto číslo získalo nedávno založení středisko Vlčice, které vede Zdeněk Choura. O tom bude ale také řeč až později.

     Dnes bych ještě chtěl zmínit smutnou událost v Bartsrtvu, která nás potkala zhruba před 7 lety, kdy tragicky zahynulo několik aktivních kluků z tohoto střediska. Ti jsou dnes registrováni v 3. KSK Tuláci in memorian. Tomuto klubu tedy už toto číslo zůstane navždy na jejich památku.

     Příště vám povím něco o spolupráci s dalšími sdruženími a organizacemi, které jsou dnes blízkým partnerem SKSK ČR. Dozvíte se i jak a proč vznikly.