Rubriky

Vyhledávání v článcích
Co hledáte ?



Provozuje:
icok


ikonka partnera
ikonka partnera
Dnes má svátek Darina je středa 22.09.2021



Novinky





Magazín eKamarád vás vítá
Přinášíme vám zpravodajství ze světa dětí a mládeže. Chcete se i vy podělit s ostatními o své zkušenosti či nějak pobavit naše dětské čtenáře? Není nic jednoduššího. Přidejte se do naší kamarádské rodiny a napište nám na email redakce8(Z)ekamarad.cz
(Místo (Z) napište @).

Problém dětské prostituce

Náš Diskusní stůl na téma pedofilie se pomalu chýlí ke konci. Věnujeme se již spíše speciálnějším tématům, mezi které určitě patří i problém dětské prostituce.

     Co na úvod o prostituci, která je jistě závažným tématem, ale u nás naštěstí zatím ne extrémně rozšířeným jevem, říká Rosťa.

     Nucení dětí k prostituci nebo sexuálním aktivitám před objektivem je jistě závažný zločin, ať je dítě uneseno nebo do sexuálního otroctví prodáno vlastní rodinou žijící v nepředstavitelné chudobě (přestože se často ocitne v bohatším, krásnějším prostředí než doma, má více peněz, atd.). Je vystaveno často hrubému zacházení včetně soulože, která je pro holčičku asi většinou bolestivá, slovním urážkám, sexu často bez ochrany a tudíž pohlavním nemocem.

     Ale dítě někdy prostituuje dobrovolně. Má rádo peníze a někdy dokonce nemá tak nízký zájem o sex jak jsem psal v závěru minulého tématu, líbí se mu stejně jako dospělému. Peníze nemusí nutně chtít na výherní automaty či na drogy, prostě se chce vytáhnout třeba drahým oblečením, bohatou kolekcí CDček, počítačem… Při pouliční prostituci také často narazí na sadistu nebo na člověka odmítajícího ochranu, díky těmto jednorázovým kontaktům se v budoucnu bude chovat promiskuitně. Ale dětská prostituce je často organizovaná. Zájemce o sex s dítětem si dívku nebo chlapce najde prostřednictvím nějaké ilegální agentury, většinou přes rodiče. Bojí se pomsty otce dítěte a oné zločinecké organizace, takže většinou nehrozí, že dítěti ublíží. Přes počáteční odmítání děvčátka či chlapce, může vzniknout jakýsi vztah, který často přeroste ve vztah milostný. Nakonec je to tedy stejné jako vztah s pedofilem či jiným dospělým vzniklý na jiném základě. Stejně tak při sexuální turistice může vzniknout takovýto vztah v rámci jedné rodiny. Rodiče i dítě dostávají peníze, sex dítěti žádné trauma nepůsobí, zejména pokud jde o zákazníka pedofilního, který nemá zájem o soulož a respektuje mnou několikrát zmiňovaná pravidla sexu s dítětem. Dítě a dospělý se mají rádi, nic vyloženě špatného se neděje, až na možné ohrožení mravní výchovy děvčátka. Takových vztahů jsou na světě zřejmě tisíce. Jak se na to dívat, zcela tolerovat to určitě nelze?

     Organizátory je třeba trestat více než zákazníky, přestože kde není poptávka (zájem), není ani nabídka. Ale kdyby tyto zločinné agentury neexistovaly, zájemce o dětský sex, který dnes nemusí být nutně pedofil (polovina pachatelů zneužití nejsou pedofilové), by měl většinou smůlu. A mnoho nepedofilních mužů se o dětskou prostituci zajímá jen proto, že existuje.

     K tomuto tématu by asi chtělo poznamenat, že případy prodávání dětí do sexuálního otroctví se týkají spíše zahraničí, protože u nás není taková bída, aby někomu hrozilo, že umře hladem. Spíš jde tedy o ony případy, kdy si chce někdo přilepšit. Mohou tedy vznikat podobné party, jako jsou třeba v některých lokalitách party kapesních zlodějů. pak jsou známé případy v pohraničí zaměřené na zahraniční klientelu.

     Mlsoun ani Marťas toto téma zatím nekomentují a tak Rosťa pokračuje: Osobně si myslím, že kromě tvrdých trestů by se proti dětské prostituci a dětské pornografii mělo bojovat i jinými metodami. Pomocí chudým zemím (spíše ale přímo rodinám, než vládám, které peníze mohou zneužít například na nákup zbraní). Celkovou možností lidí, a tudíž i dětí, vydělat si více peněz, než dnes, aby nikdo nemusel sahat k ilegálním aktivitám. To by se ovšem nesměly vyhazovat miliardy například na zbrojení, politici a majitelé firem by museli více myslet na lidi než na své kapsy, musely by se výrazně snížit daně ze mzdy. Pedofilové by, jak jsem již několikrát psal, měli mít větší možnosti navazovat vztahy s dětmi a děti by měly být výchovně připravovány na sex (stejně jako na odmítání toho, co nechtějí, co se jim nelíbí a co pro ně není vhodné), aby jim už neubližoval a aby pedofilové nemuseli na ulici vyhledávat jednorázové sexuální kontakty s dětmi nebo aby děti k sexu nemuseli přemlouvat pomocí peněz či jiných darů.

     V rámci tohoto tématu jsme zmínili i dětskou pornografii. K ní jsou nesprávně přiřazovány i akty dětí nebo fotografie z nudistických pláží. Na tyto podle mého neškodné fotografie se nyní zaměřím. Ne však z hlediska možných negativních (či naopak pozitivních) výchovných a psychických dopadů samotného pózování, ale z hlediska vydělaných peněz.

     Myslím, že tyto fotografie většinou nevznikají nucením. Dítě se buď nechá přemluvit nebo pózuje samo od sebe (záleží i na věku, mladší děti se nestydí). Ale co ty peníze? Nemyslím, že vydělané peníze by dítě zkazily. Spíše je naučí vážit si hodnot, ví že je těžké získat je a tudíž pak ani po rodičích tolik nechce, aby mu neustále něco kupovali, když ví, že jich mají málo. Tyto fotografie nejsou tolik na očích, o akty dětí se zajímá minimum lidí. To spíše reklamní fotografie či vystupování dětí ve filmech, může kazit, protože dítě se stane známým, často dokonce slavným a tato sláva mu stoupne do hlavy. Takto vydělané sumy jsou vyšší, i když je samozřejmě oficiálně dostanou rodiče, kteří za ně dětem něco koupí, i to znamená vyšší výchovné riziko. Takže z hlediska výchovného dopadu peněz je závažnější například účast na dětských soutěžích o královnu krásy, které jsou ostatně dost kritizované.

     Co si o tom myslí Mlsoun? “Připadá mi naivní téze o snižování daní ze mzdy. Z daní se samozřejmě financují i zbytečnosti, ale na druhé straně věci zcela nezbytné jako zdravotnictví, školství, kultura, volný čas dětí a mládeže, sport a mnoho a mnoho dalšího. Záleží jen na síle ekonomiky toho kterého státu, zda si může dovolit daně snižovat. V našem případě snížení daní znamená snížení příjmu do státního rozpočtu a protože příjmy by se měly rovnat výdajům, znamená to i následné snižování výdajů.

     Brát peníze třeba ze sociální oblasti, může právě naopak vést některé lidi k opravdové finanční nouzi a bídě, která by je mohla přinutit jako v zahraničí, prodávat vlastní děti do sexuálního otroctví jak bylo zmíněno v úvodu. Chceme-li se tedy zmiňovat o ekonomických aspektech, mělo by to mýt reálný a podložený základ a neměly by to být pouhé naivní, ničím nepodložené fantazie.

     Jistě, že existuje charita, která umožní, že bohatší země mohou financovat a podporovat chudší. To dělá např. PHARE z prostředků Evropské unie, u nás např. prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. Protože však usilujeme sami o vstup do EU, bude to znamenat omezení těchto finančních toků, které bude EU směřovat do rozvojových zemí. Při tom ale u nás např. neziskový sektor, který je právě v těchto oblastech tolik potřebný, je na tom finančně velice špatně.

     Marťas se vyjadřuje k možnosti dětí vydělat si peníze: Nemyslím si, že mladé herce či zpěváky nebo jiné umělce by musely vydělané peníze zkazit. Jsou určitě zaslouženější než to, když někdo pouze zapózuje nahý před foťákem. Je známo, že takoví dětští herci mnohdy při natáčení i zakusí nějaké ty nepříjemnosti, např, studenou vodu pod pumpou (např. Tomáš Holý) nebo scénky v blátě (ve filmu Král sokolů). Dětský herec se navíc musí naučit roli nazpaměť, nemůže ji před kamerou číst. Sice se při natáčení třeba uleje ze školy, ale pak ho čeká dohánění.

     I ostatní dětští umělci musejí věnovat své profesi píli. Zpěvák či hudebník musí cvičit. I mladý sportovec musí trénovat. Jsou to tedy rozhodně perně vydělané peníze. A to, jestli se z takového dítěte stane náfuka či primadona, záleží na výchově jeho rodičů. Primadona se z něj klidně může stát až v dospělosti, když by se začal věnovat této profesi později. Nevidím tedy rozdíl v tom, být slavný jako dítě a nebo až jako dospělý.

     Rosťa dále pokračuje ve svých tezích: Peníze se vydělají prací. Otroctví dětí nebo i “obyčejná” dětská práce v některých zemích jsou podle mého zločinem. Ale co třeba pomoc rodičům? Někteří rodiče zastávají názor, že děti se celý den jen flákají a že kromě úkolů a učení nemají žádné povinnosti, zatímco oni celý den dřou v práci, takže odpoledne mají právo na odpočinek a domácí práce by měly vykonávat jen děti, až na ty, které nezvládnou. Já myslím, že dítě předškolního věku si sice zdánlivě jen hraje, ale i při té hře zkoumá a poznává svět okolo sebe, takže se neustále učí a vychovává. Při tom také vydá obrovské množství energie. Dítě školou povinné se také jen nefláká, učení, úkoly a mimoškolní sportovní či zájmové aktivity také zaberou mnoho času a úsilí. Takže i dítě má právo na odpočinek a volný čas. Naprosto v pořádku ale je, když jsou domácí práce rovnoměrně rozloženy mezi členy rodiny, a když rodič použije slůvko “prosím”. Když dítě nedělá to, čemu neodpovídají jeho psychické nebo fyzické schopnosti. Ne za každou práci by mělo dostat peníze, mělo by se totiž učit, že pomoc druhým je správná věc, a že by za ni nikdo neměl nic chtít. Také se naučí, že v životě bude mít nějaké povinnosti. Alespoň za část těchto prací by však peníze dostat mělo, protože by se také mělo učit, že lidská práce by měla být spravedlivě odměňována. Dítě často pomáhá zcela dobrovolně, chce být užitečné.

     S komerčním zneužíváním a dětskou prostitucí úzce souvisí jeden závažný jev, kterým je nepedofilní zneužívání. Pedofil jak jsme si již řekli, většinou vůbec nezneužívá, a když přeci jen, volí nejčastěji nejmírnější metody. Podle policejních statistik ke zneužívání nejčastěji dochází v rodinách. U blízkých příbuzných lze předpokládat, že dítě mají rádi jako pedofil, což je podle mého důvodem toho, že podle jiných statistik převládají mírné aktivity nad nucením a souloží. Ale co sexuální turisté, zákazníci dětské prostituce? Záleží jim na dětech nebo si chtějí jen užít? A co tyto lidi k zájmu o dětský sex vede? Četl jsem že emancipace sice přinesla rovné postavení žen, ale že to se některým mužům nelíbí, chtějí nadřazenost, proto vyhledávají dětské prostitutky. Pro mnoho dospělých je totiž dítě jaksi podřazená osoba, která musí poslouchat. Jiní v sexu hledají něco nového, neokoukaného, extrémy zvyšují vzrušení.

     Výchova není rozhodně tak jednoduché téma, aby se dala vměstnat do pár vět u tohoto téma. Budeme se jí po prázdninách věnovat podrobně v několika pokračováních Diskusního stolu. Myslím, že to bude podstatně obsažnější téma, než toto téma o pedofilii. Proto se k tomuto poslednímu problému vyjadřují Mlsoun i Marťas velice stručně.

     “Pomoc v domácnosti by měla být rozdělena hlavně dle možností”, myslí si Mlsoun. “Je-li otec rodiny manažer, chodí domů pozdě, ale nosí domů nadprůměrně velký plat, je jasné, že mu nezbývá tolik času na domácí práce. Čas, který věnuje rodině zákonitě užitečněji věnuje dětem, než tomu, aby třeba umýval či utíral nádobí. Rodiče dítě živí a to je povinno přiměřeně svému věku pomáhat s chodem domácnosti.

     Problém peněžitých odměn je téma na delší diskusi. Dítě by mělo dostávat pravidelné kapesné, díky němuž se naučí hospodařit s penězi. Byla by ale věc delší diskuse, která přesahuje toto téma, za co by ty peníze měly být. Dítě které nemá pravidelné kapesné se jen těžko naučípenězi hospodařit a uvědomovat si, jakou mají hodnotu.

     “Dítě, které má bohatší rodiče, má třeba více domácích povinností, ale má doma vyšší standart”, myslí si Marťas. “Rodiče, kteří mají vyšší platy, mají méně času na domácí povinnosti. Musí ale zajistit ty práce, které nejsou schopny zvládnout děti. Dnes se dají ale různé služby objednat a zaplatit. Dítě by si ale mělo uklízet svůj pokoj, své věci a přiměřeně pomáhat s úklidem společného, třeba vysát v obývacím pokoji, vynést koše či dojít na nákup. samozřejmě nesmí být přetěžováno. Vedle učení mu musí zbýt čas na odpočinek.

     Rozebírat více v tomto dílu výchovný aspekt dětské práce jako pomoci ve společné domácnosti nemá smysl. Po prázdninách na to bude prostoru dost. Navíc to v našich podmínkách nebývá spojeno s prostitucí, která u nás naštěstí není prvořadým problémem. Spíš bychom se asi měli zaměřit nad případy dospívajících slečen, které se chtějí parádit a jsou ochotny sáhnout k prostituci proto, aby měly na luxusní sexy oblečení či šminky, které jim nechtějí rodiče koupit buď z výchovných důvodů a nebo z důvodů, že na to prostě nemají. Nemají na to z důvodu, že by byli chudí, ale z důvodu, že to nepovažují za prioritu. Ze svých příjmů zajistí rodině bydlení, stravu a oblékání a kulturu na standardní úrovni, ale nezbývá jim už na tento nadstandard, který není nutný a byl by na úkor něčeho jiného, důležitějšího.

     Za zmínku stojí ještě i Marťasova připomínka k dětské práci. “Děti my měly mít možnost si určitými pracemi vydělat peníze. Setkal jsme se třeba s tím, když jsem nabízel své články pro Živě či Českou školu. Když zjistili, že mi není 15 let, byl problém s honorářem za článek. Zejména ve spojení s Internetem je tento problém aktuelní. Mnohé děti dokážou odvést na Internetu profesionální práci. Oficielně za ní ale nemohou dostat peníze, protože jim není 15 let a dětská práce je u nás zakázána. Nikoho nezajímá, že děti tato práce baví a jako práci ji ani nevnímají. Peníze, za tuto práci by ale pro ně byly vhodným a zaslouženým přilepšením k jejich kapesnému.

     Toto téma nechci příliš rozebírat, protože se mu budu samostatně věnovat po prázdninách v téma výchova, ale když už o tom je řeč, nedalo my, abych se o tom nezmínil. Děti jsou tak chráněni před prací, až je efekt obrácený a místo toho jsou naopak diskriminovány. Při tom já osobně bych si například peněz za napsaný článek vážil určitě víc, než peněz z kapesného.”

     Řekl bych, že Marťas má úplnou pravdu a že tématika, která sem patří jen okrajově, podobnost má. Chráníme děti před něčím, co si myslíme, že jim může uškodit, ale mnohdy to přeháníme a škodíme jim právě tím, že je naším ochraňováním omezujeme. Je tedy třeba dělat rozdíl mezi prací, která děti zneužívá a tou, která je vychovává, je jim přirozená, rozvíjí je, baví je a je pro ně zábavou.

     To, že práce děti vychovává, je nesporné. Všemu se musí dítě učit. Vždyť už i na základní škole mají děti pracovní výchovu. Jde jenom o to, stanovit správnou a přiměřenou míru této práce a správnou a přiměřenou míru a formu odměny za tuto práci. Rovněž je třeba brát v úvahu, že všechny práce nejsou pro děti vhodné.

     K problémům peněz a dětí se vrátíme ještě za týden.

  • Autor: Fuček Miloslav
  • Datum publikace: 12.06.2002
  • Článek zařazen do: Diskuze
  • Počet komentářů ke článku: 2
  • Článek si přečetlo 8123 čtenářů

    Sdílet na Facebooku

© Stránka vygenerována za 0.0034 sec. | Aktuálně máme v databázi 8131 článků
práva na články náleži jejich autorům, provozovatel magazínu nenese žádnou zodpovědnost za škody způsobené prohlížením těchto stránek.
Magazín provozuje ICOK (administrátor Miloslav Fuček)
http://icok.icok.cz | http://wwww.mfsoft.cz

Bazény na míru | Bennewitzovo kvarteto | Lady XL Fashion | Optika v Praze | Světové brýle.cz | Inspiro ERP systém | Bezpečnostní poradce | Fass-Hasicí technika | Dukla - Atletika | Dukla Praha