Rovná daň a neziskový sektor

Daně a neziskový sektor, je zajímavé téma. Ví se, že naše daňové zákony nejsou nejlepší. Mohly by být lepší, ale jak je vidět z článku, i horší.

     Před časem jistá politická strana představila svoji představu reformy daňového systému, a to takzvanou rovnou daň. Její hlavní myšlenka je v tom, že příjmy by nebyly zdaněny progresivně jako dnes, kdy vyšší příjmy jsou daněny vyšší procentní sazbou, ale všechny příjmy by byly daněny stejným procentem. Odpůrci rovné daně argumentují hlavně tím, že to zvýhodňuje bohaté, přesněji řečeno lidi s velmi vysokými příjmy, zatímco lidem s průměrnými nebo podprůměrnými příjmy to moc nepomůže. Zastánci naopak tvrdí, že to rozhýbe ekonomiku a že progresivní daň je demotivující, neboť lidi v podstatě trestá za to, že si víc vydělají.

     Co by to v praxi znamenalo? V současné době mezi odpočitatelnými položkami je mimo jiné hodnota daru, poskytované na účely vyjmenované v zákoně o dani z příjmu. Kdo tedy poskytne například obci, neziskové organizaci nebo církvi dar na vyjmenované účely, například na ochranu životního prostředí, na kulturu, výchovu dětí a podobně, může si o tuto částku snížit základ daně a poté i platit o něco nižší daň. Jestliže by tato odpočitatelná položka byla zrušena, výrazně se sníží ochota lidí i firem přispívat na uvedené účely. V řadě případů by to mohlo znamenat vážné ohrožení některých docela užitečných a důležitých činností.

     Úmysl v rámci rovné daně zrušit dar jako odpočitatelnou položku ze základu daně zcela očividně není nedopatření ani omyl. Je to právě strana, navrhující rovnou daň, která je známa svým odporem vůči neziskovým organizacím, občanským iniciativám i ekologickým aktivitám, a vůbec ke všemu, co není zcela kontrolováno státem. Sám předseda této strany se s velkým despektem vyjadřuje o tom, co při svých rozlišovacích schopnostech označuje souhrnným názvem “církve a turistické spolky“, a ekologické organizace a aktivisty označuje slovníkem roku 1977 za “ztroskotance a samozvance“.