Rubriky

Vyhledávání v článcích
Co hledáte ?



Provozuje:
icok


ikonka partnera
ikonka partnera
Dnes má svátek Rostislav je pondělí 19.04.2021



Novinky





Magazín eKamarád vás vítá
Přinášíme vám zpravodajství ze světa dětí a mládeže. Chcete se i vy podělit s ostatními o své zkušenosti či nějak pobavit naše dětské čtenáře? Není nic jednoduššího. Přidejte se do naší kamarádské rodiny a napište nám na email redakce8(Z)ekamarad.cz
(Místo (Z) napište @).

Výprava na Macochu

Děti slunce vyrazily 15 až 17. března na Macochu. Chcete vědět, co to tom napsala do jejich kroniky Terka?

Sraz byl netradičně na nádraží v Kunovicích ve čtvrt na šest. Jelo nás šest i s Nemem. Dlouho jsme čekali na vlak, protože měl čtvrt hodiny zpoždění. Nakonec jsme se dočkali, rozloučili se z rodiči, nasedli a jeli.

Ve vlaku jsme hráli hry a soutěžili se šiframi, které připravil Nemo. Morzeovka nebyla nic lehkého. Ale nakonec jsem byla první, Lucka druhá a Makina třetí. Z úkolu jsme se dověděli, že budeme putovat ”Po stopách tuláka Morósa”. Za tu dobu, co jsme hráli se povážlivě blížilo Brno.

V Brně jsme vystoupili na hlavním nádraží Nemo nám zadal další hru. Museli jsme se například ptát lidí na nádraží na jejich HANTEC (starý jazyk – poznámka Nema = Hantec je spíš současné nářečí v Brně). Např. rýgl je příkop a podobně.

Potom jsme zase nasedli do vlaku a jeli směr-Blansko. Ve vlaku jsme dostali další hru, ve které po vyluštění bylo, abychom našli ve vlaku (když to nestihneme, tak na nádraží v ”Blansku město”) Morósovu spojku, která nám dá potom, když ji najdeme, pokyny za to, že ji nějakým originálním způsobem přemluvíme, aby s námi jela do jeskyní. Morósova spojka se jmenovala Štěně.

Štěně nás zavedla do klubovny, kde jsme se ubytovali a taky nás zavedla za ní domů, protože v klubovně nebyl záchod (opravoval se). Tak jsme chodili k ní, ale jen v nejnutnějším případě, protože jinak jsme chodili do parčíku u klubovny. No a Štěně nám druhý den prozradila, že to dřív býval hřbitov. Byl už večer a tak jsme se odebrali ke spánku.

Ráno jsme se probudili, s holkama jsme chystaly snídani a zrovna se dělal i oběd na cestu. Nemo rozmixoval rybičky s máslem a tak jsme se nasnídali.

Sbalily se věci, co jsme do jeskyní potřebovali a i se Štěnětem jsme zamířili zkratkou na autobusové nádraží. Autobusem jsme jeli asi půl hodiny. Vystopilli jsme ve Sloupě (vesnice) a přešli jsme ke vchodu do Slopsko-Šošůvských jeskyní.

Prohlídka byla velmi zajímavá a dokonce jsme si i zazpívali ”Skákal pes přes oves”. Jediné co se mi nelíbilo, že je tam velká zima (+7 C).

Z jeskyně jsme šli lesem na Punkevní jeskyně. Cesta byla dlouhá a všechny jsme byly vyčerpané. Asi v půlce cesty jsme si sedli na klády, které v lese byly a začali jsme obědvat vynikající chleba s máslem a šunkou. Po jídle jsme opět vyšli na zbylou cestu.

Když se přišlo do cíle, my holky jsme se vydaly na WC a Nemo zatím koupil vstupenky. Před vstupem do jeskyně byl krámek se suvenýry. Byly tam vážně hezké věci a Makina si koupila krásnou bílou želvičku na krk.

V jeskyni bylo temno. Průvodce nám vyprávěl pověst o propasti Macocha. Potom nás zavedl na loďky. U loděk jsme potkali herce ze seriálu ”Policajti z předměstí (Miroslava Šimíčka). Když jsme vycházeli z jeskyně, požádali jsme ho o podpis a odjeli místním vláčkem k autobusové zastávce. Tam nás chytil déšť a když jsme nastupovali, tak byl nejhustší.

Když jsme vystoupili, museli jsme utíkat až ke klubovně. Tam jsme hráli soutěž na dvě družstva, kterou připravila Sabina. My jsme s Dankou vyhrály bonbony. Začala se dělat večeře a Neno s Luckou se nátáhli (Lucce bylo špatně).

Mezi tím, než se uvařila polévka (neuvěřitelné 4 hodiny), jsme se my holky rozhodly udělat náš ”tajný” spolek s posvátným chlebem.

Když byla polévka připravena, dali jsme se do jídla a připravili jsme se ke spánku, který ale přišel jak to bývá zvykem, samozřejmě až nad ránem.

Hned ráno jsme se pustili do balení (Lucka balila spacák víc jak pětkrát) a do dělání snídaně. Přišla taky Štěně, která se s námi rozloučil a slíbila, že po nás douklízí. A už jsme vyšli na nádraží.

Protože jsme ještě čekali na vlak, tak Nemo s námi ještě něco málo natočil a už jsme odfrčeli vlakem směr-Brno. Tam jsme přestoupili a čekali až nás vlak zaveze domů. Cestou jsme ještě měli debatu, co se nám na výpravě líbilo a co pro změnu ne!!!

V Kunovicích se znovu přesedlo na vlak do Hradiště, kde jsme ještě chvíli počkali na rodiče, rozloučili se se a rozešli se domů. Byla to nezapomenutelná výprava.

     Do kroniky zapsala Terka.

  • Autor: Děti slunce z Duhy
  • Datum publikace: 14.04.2002
  • Článek zařazen do: Prima akce
  • Počet komentářů ke článku: 0 přidat komentář
  • Článek si přečetlo 2776 čtenářů

    Sdílet na Facebooku

© Stránka vygenerována za 0.0039 sec. | Aktuálně máme v databázi 8126 článků
práva na články náleži jejich autorům, provozovatel magazínu nenese žádnou zodpovědnost za škody způsobené prohlížením těchto stránek.
Magazín provozuje ICOK (administrátor Miloslav Fuček)
http://icok.icok.cz | http://wwww.mfsoft.cz

Bazény na míru | Bennewitzovo kvarteto | Lady XL Fashion | Optika v Praze | Světové brýle.cz | Inspiro ERP systém | Bezpečnostní poradce | Fass-Hasicí technika | Dukla - Atletika | Dukla Praha