Potom jsme zase nasedli do vlaku a jeli směr-Blansko. Ve vlaku jsme dostali další hru, ve které po vyluštění bylo, abychom našli ve vlaku (když to nestihneme, tak na nádraží v ”Blansku město”) Morósovu spojku, která nám dá potom, když ji najdeme, pokyny za to, že ji nějakým originálním způsobem přemluvíme, aby s námi jela do jeskyní. Morósova spojka se jmenovala Štěně.

Štěně nás zavedla do klubovny, kde jsme se ubytovali a taky nás zavedla za ní domů, protože v klubovně nebyl záchod (opravoval se). Tak jsme chodili k ní, ale jen v nejnutnějším případě, protože jinak jsme chodili do parčíku u klubovny. No a Štěně nám druhý den prozradila, že to dřív býval hřbitov. Byl už večer a tak jsme se odebrali ke spánku.

Sbalily se věci, co jsme do jeskyní potřebovali a i se Štěnětem jsme zamířili zkratkou na autobusové nádraží. Autobusem jsme jeli asi půl hodiny. Vystopilli jsme ve Sloupě (vesnice) a přešli jsme ke vchodu do Slopsko-Šošůvských jeskyní.

Prohlídka byla velmi zajímavá a dokonce jsme si i zazpívali ”Skákal pes přes oves”. Jediné co se mi nelíbilo, že je tam velká zima (+7 C).

Z jeskyně jsme šli lesem na Punkevní jeskyně. Cesta byla dlouhá a všechny jsme byly vyčerpané. Asi v půlce cesty jsme si sedli na klády, které v lese byly a začali jsme obědvat vynikající chleba s máslem a šunkou. Po jídle jsme opět vyšli na zbylou cestu.

Když se přišlo do cíle, my holky jsme se vydaly na WC a Nemo zatím koupil vstupenky. Před vstupem do jeskyně byl krámek se suvenýry. Byly tam vážně hezké věci a Makina si koupila krásnou bílou želvičku na krk.

Když jsme vystoupili, museli jsme utíkat až ke klubovně. Tam jsme hráli soutěž na dvě družstva, kterou připravila Sabina. My jsme s Dankou vyhrály bonbony. Začala se dělat večeře a Neno s Luckou se nátáhli (Lucce bylo špatně).

Když byla polévka připravena, dali jsme se do jídla a připravili jsme se ke spánku, který ale přišel jak to bývá zvykem, samozřejmě až nad ránem.

Hned ráno jsme se pustili do balení (Lucka balila spacák víc jak pětkrát) a do dělání snídaně. Přišla taky Štěně, která se s námi rozloučil a slíbila, že po nás douklízí. A už jsme vyšli na nádraží.

Protože jsme ještě čekali na vlak, tak Nemo s námi ještě něco málo natočil a už jsme odfrčeli vlakem směr-Brno. Tam jsme přestoupili a čekali až nás vlak zaveze domů. Cestou jsme ještě měli debatu, co se nám na výpravě líbilo a co pro změnu ne!!!

V Kunovicích se znovu přesedlo na vlak do Hradiště, kde jsme ještě chvíli počkali na rodiče, rozloučili se se a rozešli se domů. Byla to nezapomenutelná výprava.