Rubriky

Vyhledávání v článcích
Co hledáte ?



Provozuje:
icok


ikonka partnera
ikonka partnera
Dnes má svátek Darina je středa 22.09.2021



Novinky





Magazín eKamarád vás vítá
Přinášíme vám zpravodajství ze světa dětí a mládeže. Chcete se i vy podělit s ostatními o své zkušenosti či nějak pobavit naše dětské čtenáře? Není nic jednoduššího. Přidejte se do naší kamarádské rodiny a napište nám na email redakce8(Z)ekamarad.cz
(Místo (Z) napište @).

Co legalizovat a co ne?

Minule jsme v našem diskusním stole nedořešili problém postoje státu a společnosti k nekriminálním pedofilům. Naskýtá se tedy otázka, kde je ta hranice?

Rosťa navazuje v tomto dílu souborem myšlenek, které se vztahují k předchozímu dílu a rozvíjí i další podotázky tohoto tématu.

     Zbývá dořešit otázky ”preventivní sexuologická vyšetření” a ”policejní dohled”. Sexuologická vyšetření mohou pomoci každému, nejen deviantům či homosexuálům, nejde pouze o výchovu odlišných jedinců, aby nikomu neubližovali. Slůvko povinné může odrazovat, prostě by šlo o stejné lékařské prohlídky jako každé jiné. Jejich provádění již u dětí díky jejich upřímnosti zabrání zamlčování, přetvářce budoucího devianta. Obvodní lékař dítěte určí dobu vhodnou k návštěvě specialisty (jak Mlsoun uvedl, tato vyšetření nelze zautomatizovat na určitý věk). Policie by registrovala pachatele zneužití, rozlišovali by se však násilníci od těch, kteří neublížili nebo tak učinili neúmyslně, z nevědomosti. Těm druhým by se, jak již bylo řečeno, práce s dětmi nezakazovala, doporučil by se však dohled nad nimi, v praxi by ovšem rodiče stejně svým dětem bránili navštěvovat oddíl, kde je takovýto pedofil. Mělo by se jim to tedy sdělit vhodnou formou, upřímnost vůči nim i jejich dětem na místě je. Policie by do lékařských záznamů nahlížela jen při vyšetřování deliktů, přičemž by porovnávala popis pachatele podle dítěte a místo činu se záznamy a sděleními lékaře o vzezření a místě pobytu svých pacientů. Nezabrání to preventivně všem deliktům, mnohým ale ano, stejně jako se zvýší jejich objasněnost, která nebezpečným jedincům zabrání páchat další zlo. Pedofilové tak nebudou mít pocit diskriminace, potlačování svých práv a svobod.

     Nejlepší pomoc pedofilům spočívá ve svobodném styku s dětmi v maximální, pro děti vhodné, míře, posouzené odborníky. To mnohým umožní spokojený, krásný život. Většinu pedofilů vzrušuje pouhý kontakt s dítětem, nejen tělesný (hlazení, mazlení), některé plně uspokojí. Ti, kteří dokázali potlačit sexuální stránku své odlišnosti pak často ani nebudou muset vyhledávat dospělé partnery. Většina pedofilů se zřejmě raději stýká s dospělými kvůli skrývání svých sklonů a pro naplnění citových a tělesných potřeb, čehož dnes s dětmi většinou nedosáhnou, když se s nimi nemohou stýkat, jak by chtěli. Mnozí tyto dospělé mohou i milovat, sex s nimi je částečně uspokojuje. (Někteří homosexuálové také z různých důvodů žijí heterosexuálně a kupodivu je to jak po citové, tak po tělesné stránce uspokojuje.) Takoví lidé ale asi kdesi uvnitř cítí, že jsou jiní, že by se jim mnohem více líbil jiný život, v lásce ani sexu nenachází plné uspokojení, bývají nešťastní. Partner to často vycítí, takže by se raději měli scházet s těmi, kteří je opravdu přitahují, jim věnovat svůj život. Pedofil to může proměnit v naprosto pozitivní práci pro děti, bez vedlejších negativních aktivit.

     Jiní ale mají sexuální touhy, v nichž figurují děti. Většina z nich nezneužívá, bojí se zatčení a toho, že jim ublíží. Mlsoun tu psal o ”vůli a inteligenci” pedofilů, ale člověk, kterého děti přitahují i sexuálně, nemusí mít sníženou inteligenci, je-li to součástí deviace. Málokdo ze čtenářů také dokáže vynechat sex ze svého života nebo praktikovat vztahy a sex, které jej nepřitahují (heterosexuál homosexuální, homosexuál heterosexuální). Jelikož jak výše řečeno náhradní vztahy a sexuální aktivity člověka obvykle plně neuspokojí a stejně kdesi uvnitř touží po tom, co jej láká, pomoc těmto lidem spočívá spíše ve ventilaci těch potřeb, které mají. Nejčastěji se hovoří o fotografiích. Mezi čtenáři se jistě zvedne vlna hysterie, ale připomínám, že nemusí jít nutně o dětskou pornografii. Pedofilovi postačí fotografie dítěte z nudistické pláže, i oblečeného. Legalizace podobných snímků v Dánsku snížila počet případů pohlavního zneužití díky možnosti masturbace při jejich prohlížení.

     Pedofil často touží i po dotycích v oblasti genitálií. Uzná-li lékař, že je to nepotlačitelné, existují možnosti, které neublíží. Mohl by (třeba pod dohledem, bude-li to někomu vadit) pracovat např. ve školce, kde se nejmenší tříleté děti často ještě neumí samy vykoupat. Kromě práce s nimi, která jej uspokojí po stránce citové, tak může mít i naplnění potřeb tělesných. Dospělí včetně rodičů děti běžně koupou bez jakýchkoli negativních dopadů na ně. Podle sexuologů je zneužitím to, co pedofila vzrušuje, ale toto není trestný čin, nýbrž naprosto legální aktivita. Mnoha pedofilům jediný takový kontakt pomůže nepřekračovat zákon.

     K Rosťovým tezím na úvod pokračování této diskuse má hned Mlsoun několik argumentů, ale i jednu zajímavou otázku, která je ale asi spíše na právníka, který nám v naší diskusi chybí.

     "Mě osobně napadá v této souvislosti jedna otázka, kterou nevím, zda mi někdo dokáže zodpovědět. Navštíví-li pedofilně orientovaný člověk sexuologa a pokud, jako např. Mocek, z neznalosti a nerozvážnosti, zneužil dítě a svěří se s tím sexuologovi, jak se má tento sexuolog zachovat? Má dvě možnosti. Podle zákona by měl věc oznámit, protože šlo o trestný čin. Když to ale udělá, ztratí důvěru pacienta, a bez důvěry mu nemůže pomoct. Pokud to neoznámí, tak patrně poruší zákon, ale má možnost pacientovi pomoct, jako to bylo popsáno v případě Mocka, což je myslím větší přínos pro naši společnost. A nebo snad mají sexuologové pro podobné případy danou zákonem nějakou vyjímku?"

     Dále Mlsoun v několika dalších bodech namítá: "V každém případě, pokud by existovala podobná vyšetření, musela by být založena na důvěře k sexuologovi. Patrně by to mohl vyřešit problém rodinných sexuologů. Ale i jejich názory na pedofílii se dost výrazně liší. Proto by byla nutná možnost svobodné volby.

     Další teze mi připadají nereálné. V dnešní době, když někdo udělá pedofilní delikt, dostane zákaz zpravidla na pět let, ale v realitě to pro něj znamená, že ho už prakticky nikdo k práci s dětmi nepustí. Nepustí ho proto, že zde je vždycky riziko, že co se stalo jednou, se může zopakovat. Najde se sexuolog, v jehož by byl péči, který by si byl tak jistý, že by se za něj zaručil? Pochybuji. Uvědomme si, že práce s dětmi je velice zodpovědná a proto se pro ni vyžaduje i lékařské potvrzení, že dotyčný ji je schopný. To zpravidla vystavuje všeobecný lékař. Pokud však má pochybnosti, je na jeho úvaze, jaké odborné posudky si k tomu vyžádá. Bude-li vědět, že jeho pacient je léčen u sexuologa, zcela logicky si vyžádá jeho stanovisko a na jeho základě potvrzení o schopnosti či neschopnosti vydá.

     Před časem jsem se pozastavil nad tím, že v podobných případech je zákaz na určitou dobu a ne doživotní. Po přečtení případu Mocka jsem sice na věc poněkud změnil názor. Člověk se může změnit a poučit z chyb. Na to má nárok. Ale co s tím rizikem? Do psychiky člověka nevidíme. Jsme schopni takového člověka uhlídat? I kdybychom byli schopni, když ale nedostane ono lékařské potvrzení, můžeme ho přijmout? Těžko. Nechci podléhat předsudkům této společnosti, ale je to problém, který není jednoduchý. Můj názor tedy je, že člověk, který by se dostal do podobné registrace, jakou navrhuje Rosťa, už nemá při práci s dětmi šanci.

     Dále bych chtěl Rosťu upozornit na rozdíl mezi sexuáním přitahováním a zneužíváním. Člověk, kterého děti sexuálně přitahují samozřejmě může být vysoce inteligentní. Ale právě proto, se bude ovládat a nebude děti zneužívat, protože si bude vědom toho, že jim může ublížit. Pokud to samozřejmě ví, protože toto téma bylo donedávna hodně tabuizované.

     Ono mytí dětí je právě onen případ skrytého zneužívání dětí. Nevidím v něm rozdíl mezi tím hladit dítě po hlavě a nebo mýt nahé malé dítě, pokud obojí onoho člověka sexuálně vzrušuje. Spíš je otázka, zda to při hlazení po hlavě je opravdu sexuálním vzrušením v pravém slova smyslu, což je v tomto případě subjektivním vjemem toho, kdo hladí, jak to on cítí. Mýt dobrý pocit z pohlazení člověka, ke kterému člověk něco cítí, ať už je to cit rodičovský, platonický či jiný, bude nejspíš přirozenější než ten, který bude mít někdo, když myje malé dítě. Tam nejspíš o sexuální vzrušení půjde.

     Myslím si, že primárně by měl být uspokojen cit. To ono mytí neřeší, neboť uspokojuje právě primárně sexuální potřebu. Bude-li někdo mýt několik malých dětí ve školce, pak ho to sice bude asi sexuálně vzrušovat, ale těžko ho to naplní citově. Člověk musí umět své sexuální city ovládat a nebo umět aspoň usměrnit. Je jasné, že pedofilně orientovaní lidé to mají těžší, než heterosexuálové, ale je to prostě jejich životní úděl.

     Poslední postřeh se týká fotografií. V diskusi v eKamarádu již myslím zazněl rozdíl mezi pornografií a akty. Pornografie je fotografie, jejímž rozhodujícím znakem je sexuální podtext. Fotografie, která nemá tento podtext, není pornografií. Není tedy rozhodující jak moc je člověk obnažený. Na pornografické fotografii může být člověk i oblečený a mýt obnaženu jen malou část těla. Ostatně ve spoustě rodinných alb jsou nahé malé děti a nikdo rozumný je nepovažuje za pornografii."

     Je faktem, že dost věcí, o kterých se zde hovoří, již v diskusi či i v některých článcích zaznělo. Opakování je matka moudrosti, proto jakási rekapitulace občas nezaškodí. Z diskuse je myslím zřejmé, že pedofilně orientovaní lidé to nemají jednoduché. Jejich život je o poznání těžší. K postoji společnosti ale patří i možnosti těmto lidem nějak pomoci. Je to vůbec možné?

     Rosťa k tomu poměrně obšírně dodává: "Dnes je díky předsudkům samozřejmě nereálné, že by se pachatel mírného pedofilního deliktu (které podle mého převládají) mohl stýkat s dětmi. Ale Mlsoun zmiňuje lékařská vyšetření způsobilosti práce s dětmi. Ta budou brzy zahrnovat i vyšetření sexuologická, vlastně odpovídající mým návrhům, která díky stejným předsudkům mohou znamenat zákaz i pro pedofila nekriminálního. Proto jsou velice důležité diskuse jako tato, aby si společnost uvědomila rozdíly mezi pedofilními vrahy, pedosadisty, pedosexuály a na druhé straně skutečnými pedofily (a u deliktů mezi hrubými a mírnými). To umožní změnu postojů vůči nejmírněji jednajícím, většinovým pedofilům. Přečin některých z nich bude mnohdy přehodnocen z trestného činu na přestupek. Sexuologové jim tak mohou pomoci, aniž by tu bylo ono dilema s oznamovací povinností vůči policii. Mírné jednání znamená, že ublížit nechtěli. Recidivě zabrání vysvětlení, že i nejmírnější delikt ublížit může, vlastní vůle neublížit a nemít opět problémy s policií. Dohled okolí, rodičů dětí i opatrnost dětí samotných (které by o jejich přečinu také vědět měly). Po potrestání tedy pětiletý zákaz nutný nebude. Na druhou stranu pachatelé hrubých a násilných deliktů by měli mít zákaz doživotní. Ale vše je otázka budoucnosti. Jistě se však shodneme, že pedofilům, kteří neubližují by se styk s dětmi zakazovat neměl.

     Ten je totiž naplněním oněch citových potřeb, které jsou podle Mlsouna i mne důležitější než potřeby sexuální. Nepsal jsem totiž jen o koupání, ale také o práci v oné školce, která tento styk umožní. Pedofil, který ubližovat nehodlá (a těch je většina – i mezi delikventy), je dětem velice prospěšný. Obvykle pouze on dokáže plně je pochopit, vcítit se do jejich potřeb, citů, myšlení, problémů. Má je rád stejně jako ony jeho. Učí se jim rozumět postupně, od vlastního dětství, kdy již měl rád děti mnohem mladší než on, ale tehdy nehrozilo, že jeho chování ublíží. Jak dospíval, jeho schopnost dozrávala, takže dětem rozumí téměř dokonale a obvykle nemůže ublížit. Když si uvědomil, že je pedofil, již od něj většinou nic nehrozilo. Bude-li se ale pedofilům z jakýchkoli důvodů (ať již kvůli deliktu či pro pouhou orientaci) bránit ve styku s dětmi, může se stát, že co nebudou moci mít, si jednoho dne ze zoufalosti vezmou. Nemyslím pouze nějaké sexuální násilí, pedofil se třeba může vtírat do přízně nějaké holčičky, aniž by mu šlo o sex nebo aniž by chtěl ublížit jinak, a jí to bude nepříjemné. Musí jednat skrytě a nemá mnoho času postupně se sblížit, stačit poznat jaké chování a aktivity jí příjemné jsou a jaké ne, stejně jako ona nestačila poznat jej. Navíc díky ztrátě kontaktu přestane v mnoha směrech dětem rozumět, chápat je, i když ne úplně, protože nadále bude dětinský. Ale jako dítě, jemuž je ukřivděno, bude zatrpklý a nepřátelský vůči okolí. V lecčems tedy musí začít znovu, ne vždy správně. Určitým způsobem tak může i ublížit, aniž by to chtěl. To by hrozilo mnohem méně, kdyby se s dětmi směl stýkat bez omezení.

     Samozřejmě, většina pedofilů ubližovat nechce a dětem opravdu rozumí, takže by ani takovýmto pro ně nepovoleným kontaktem neublížila. Ale i když by dětem sice rozuměli více než mnozí nepedofilní jedinci, tato schopnost by odloučením poklesla. Takže zákazy, které mají děti podle současných představ ochránit, by jim ve skutečnosti ublížily – ztratily by ty, kteří je mají rádi a skvěle jim rozumí, stejně jako oni by ztratili schopnost plně jim rozumět. Podobně zákazy všech kontaktů s dítětem vedoucím k pedofilově pohlavnímu vzrušení (fotografování, mazlení, pohlazení, podání ruky, polibek, nevinné doteky na oněch místech i jinde – třeba ono mytí), mají zamezit případnému ublížení, ve skutečnosti ovšem takováto možnost ventilace potřeb výrazně sníží touhu ukájet je způsobem již problematickým, který dítěti může ublížit spíše – zneužitím. Většina se ovládá, protože sexuální přitahování skutečně nemusí znamenat zneužívání, ale trápí se. Láká je to, ale nechtějí ublížit. Jejich život jim nepřináší plné uspokojení, na které má právo každý. Milostné i sexuální. Bránění ve styku s dětmi znemožňuje to první, zákaz méně problematické ventilace toho, co nás vzrušuje to druhé. Právě proto si několik málo pedofilů obojí nejprve bere a až pak se ohlíží na dítě, přičemž ale někdy ublíží."

     Mlsoun se tentokrát vyjadřuje už pouze stručně, protože k sexuálním aktivitám už svoje NE řekl jednoznačně. K ostatnímu dodává: "Nemyslím si, že bude nutno, aby vyšetření o způsobilosti práce s dětmi zahrnovalo vyšetření sexuologické. Vystavuje jej praktický lékař, který zpravidla své pacienty zná. Je tedy na jeho úvaze, jaké odborné posudky si pro toto potvrzení vyžádá. Domnívám se, že lékaři nemají zrovna rádi, když jim někdo radí, jak mají léčit či co mají dělat. Potvrzení vystavuje lékař, který odpovídá za to, co vystavuje. Případné odborné sexuologické vyšetřní by totiž nemohlo být povrchní, protože měl-li by se sexulog zaručit, musel by si vyžádat vyšetření na odborném specializovaném pracovišti, které by bylo cenově nákladné, že by ho těžko hradila zdravotní pojišťovna a většina vedoucích by patrně, kdyby měla sama uhradit takto velkou částku, od záměru pracovat s dětmi ustoupila, což by vedlo k likvidaci dobrovolné práce s dětma vůbec. Je třeba počítat s tím, že dost lidí by navštívilo úplně prvně sexuologa pouze kvůli tomuto vyšetření, tudíž by jej neznal a neměl o něm žádné zdravotní záznamy.

     S ohledem na fakt, který potvrdila i MUDr. Fifková, že není důvod obecně pedofilně orientovaným lidem zakazovat práci s dětmi jenom na základě jejich sexuální orientace, protože mnozí mohou být dětem prospěšní a vůbec nemají potřeby děti zneužívat, bylo by to patrně i v rozporu s listinou práv a svobod.

     Co se týká doživotního zákazu, ten náš právní řád nezná. Pět let je maximální délka hranice, na kterou lze zakázat jakoukoliv činnost. Pachatelé násilných trestních činů, o kterých Rosťa mluví, se ale nerekrutují z řad vedoucích či lidí pracujících s dětmi. "

     Limit dnešního článku jsme už zcela vyčerpali. Protože jednotlivé body se stejně velmi prolínají, jsem pro to toto téma uzavřít a detaily, které ještě možná budou v další diskusi, prodiskutovat v dalších tématech, protože by už asi na celé pokračování nevydaly. Příště bychom se tedy měli věnovat vztahům pedofilů k dětem.

  • Autor: Fuček Miloslav
  • Datum publikace: 17.04.2002
  • Článek zařazen do: Diskuze
  • Počet komentářů ke článku: 0 přidat komentář
  • Článek si přečetlo 4797 čtenářů

    Sdílet na Facebooku

© Stránka vygenerována za 0.0049 sec. | Aktuálně máme v databázi 8131 článků
práva na články náleži jejich autorům, provozovatel magazínu nenese žádnou zodpovědnost za škody způsobené prohlížením těchto stránek.
Magazín provozuje ICOK (administrátor Miloslav Fuček)
http://icok.icok.cz | http://wwww.mfsoft.cz

Bazény na míru | Bennewitzovo kvarteto | Lady XL Fashion | Optika v Praze | Světové brýle.cz | Inspiro ERP systém | Bezpečnostní poradce | Fass-Hasicí technika | Dukla - Atletika | Dukla Praha