Rubriky

Vyhledávání v článcích
Co hledáte ?



Provozuje:
icok


ikonka partnera
ikonka partnera
Dnes má svátek Darina je středa 22.09.2021



Novinky





Magazín eKamarád vás vítá
Přinášíme vám zpravodajství ze světa dětí a mládeže. Chcete se i vy podělit s ostatními o své zkušenosti či nějak pobavit naše dětské čtenáře? Není nic jednoduššího. Přidejte se do naší kamarádské rodiny a napište nám na email redakce8(Z)ekamarad.cz
(Místo (Z) napište @).

Proč diskutovat o pedofilii

Začíná nový diskusní pořad eKamaráda, který začíná tabuizovaným a stále aktuálním tématem pedofílie. Diskusi zahajujeme tématem proč vlastně o pedofílii diskutovat.

     Diskutující jsem představil už před týdnem. Dnes tedy začínáme a položme si otázku, proč vlastně o pedofílii diskutovat. Nebylo by lepší o ní třeba mlčet a tvářit se, že není? A nebo bychom o ní měli mluvit, aby děti věděly, oč jde a jaké pro ně přináší rizika? Aby i lidé s pedofilním zaměřením nebyli zmateni a dokázali se snáze zorientovat? Jde v tomto případě jenom o děti nebo i o lidi, kteří jsou pedofilně zaměření?

     K tomuto úvodnímu tématu nám Rosťa napsal:

     Neinformovanost vede k mnoha problémům. Ani hodní a nenásilní pedofilové se nesmí stýkat s těmi, koho mají rádi, jsou pronásledováni. Škodí to i dětem, které se bojí cizích lidí, přestože se chtějí pouze zeptat, kde bydlí Novákovi nebo kudy se jde na nádraží. V případě zneužití bývají zmatené nebo nepřiměřeně vyděšené a traumatizované, i když přečin spočívá ve stejných aktivitách, jakým se často věnují samy mezi sebou: v lásce a “hře na doktora”.

     Děti tedy musí vědět, že existují lidé, kteří je mají rádi více než ostatní a jinak než rodiče, že jim nehodlají ubližovat a chtěli by se jim pozitivně a kamarádsky věnovat. Že někteří z nich ale touží po aktivitách, na které nebývají dostatečně připravené, jak se s takovou situací vyrovnat, jaké jednání je pro ně nebezpečné (a koho se bát), jaké nevhodné či nepříjemné a jaké jim může prospět, líbit se jim. Sexuální výchova tedy musí být důkladnější.

     Pedofilové musí vědět, jak se k dětem chovat, jaké je jejich místo ve společnosti a jak se mohou uplatnit. Že lásku k dětem musí využívat v jejich prospěch. Ti, kteří se nedokáží ovládnout, musí vědět, že zneužití má alespoň provázet vztah (sex bez lásky učí promiskuitě), že nesmí jít o vaginální stimulaci, že dítě nesmí nutit a musí respektovat, co se mu nelíbí. Že přednost má láska. Že sex v dětství není ani při splnění těchto pravidel nejvhodnější, i kdyby se dětem líbil, přestože určité sexuální aktivity jsou přípravou na pohlavní život. Pedofil se nesmí bát, že když požádá o radu, deviace vyjde najevo a začne být pronásledován.

     I veřejnost je třeba informovat. Zákony a společenská pravidla musí více tolerovat případy vztahu s dítětem nebo zneužití, které nepředstavují trauma či ohrožení mravní výchovy (promiskuitu), ale naopak kvalitnější milostně sexuální život v dospělosti. Rodičům přestane vadit, že se jejich dítě schází s dospělým, který je pro ně dobrým kamarádem a má na ně pozitivní vliv, možná dokonce lepší než jiné dítě (protože děti se často kazí mezi sebou, kdežto dospělý je již rozumný, už ví co je správné a co ne, vyvaruje se různých nepravostí). Děti musí varovat jen před skutečně nebezpečnými jedinci a ne je zbytečně děsit všemi cizími lidmi. Školy a skautské organizace by měly dát prostor hodným a nenásilným pedofilům.

     Asi bychom se měli zamyslet nad tím, že mnozí pedofilně orientovaní lidé se sami v sobě úplně nevyznají, jsou se zjištění své sexuální orientace zmatení a zákonitě se s tím vyrovnávají různě. Protože postoj společnosti, jak vyznělo již z předchozích článků, je vůči pedofilům negativní, bojí se komukoliv svěřit a s kýmkoliv poradit. To mnohdy vede k tomu, že dětem, třeba i nechtěně, ubližují. Teprve časem, jak ukazují některé pedofilní příběhy, např. i Mockův, se v situaci zorientují a snaží se chovat k dětem spíše pozitivně. Jak by mohla společnost v této situaci pomoci? Co by se dalo zlepšit?

     Zkušený vedoucí Mlsoun, který se dětem už pár let věnuje ve volném času, na to říká:

     "O pedofílii je jednoznačně užitečné diskutovat. Tabuizace tohoto tématu škodí jak dětem, tak samotným pedofilně orientovaným lidem.

     S přestrašenými dětmi, které by se bály i náhodných turistů, jsem se zatím nesetkal. Připadá mi to poněkud přehnané. Přesto ale souhlasím s tím, že není správné děti pedofily strašit. Děti by měly vědět o tom, že pedofilové existují, a též o tom, jak se mohou projevovat. Měly by vědět, jaké konkrétní nebezpečí jim může hrozit, jak je možno toto riziko zmenšit.

     Myslím si, že více tolerance k pedofilně orientovaným lidem by měla mít hlavně společnost. Zákon je zákon. Výroky "byl odsouzen za pedofilii" jsou jistě nesmyslné a správně by měly znít "byl odsouzen za zneužití dítěte", protože pedofilie je sexuální orientace, která samozřejmě nemůže být trestná.

     Dnešní společnost má proti pedofilům předsudky, které vycházejí ze zkreslených informací o nich. Jak již několikrát zaznělo, většina lidí ztotožňuje slovo pedofil se slovem zločinec. Další velká skupina lidí sice v pedofilech zločince nevidí, ale vidí v nich potencionální zločince, tedy že je jenom otázka času, kdy dítě zneužijí. Nemají nejmenší tušení, že ve společnosti žije hodně lidí s pedofilní orientací, které dítě nikdy nezneužijí. Chovají k němu prostě lásku, mnohdy i jenom platonickou."

     Důležitost této diskuse asi vyplývá z příběhu, s kterým se nám svěřil jeden z našich čtenářů, který chce zůstat v anonymitě. Budeme mu třeba říkat Petr.

     "Vítám tuto diskusi a chtěl bych přispět svojí troškou do mlýna. Nejsem dobrý pisatel, ale snad moje myšlenky trochu pomohou objasnit toto téma (nebo naopak trochu zamotat?). Můj pohled bude možná syrový, ale o to více mířen přesně do terče. Chtěl bych vám povědět svůj příběh, pro mnohé šokující.

     Když mi bylo deset let, přestěhovali jsme se po rozvodu mých rodičů z vesnice do města. Hledal jsem tu nové kamarády a seznamoval jsem se s okolím. Jednoho dne přijel do města kolotoč. Já s mým novým kamarádem Milanem jsme u toho samozřejmě nemohli chybět a tak jsme se tam vypravili. Tenkrát ještě frčely “videoboudy” a tak jsme zamířili tam. Nevím už přesně jak, ale Milan se tam seznámil s nějakým zhruba pětadvacetiletým člověkem, který ho pozval domů na počítač. Tenkrát to bylo něco vyjímečného a Milan ani trochu neváhal. Odešel s ním a já sem se s Milanem asi týden neviděl. Když jsem ho potkal, vyprávěl mi neuvěřitelné příhody o svém novém kamarádovi a jeho počítači, byl doslova unesen. Nakonec mě přemluvil, ať jdu s ním.

     V bytě to vypadalo divně, nikde nebyly záclony, jen holá lina a z WC se šířil do celého bytu nepříjemný pach. Zato uprostřed obývacího pokoje se vyjímal počítač a několik židlí s postelí. Jinak v celém bytě nic. Po počátečním oťukávání jsme si zahráli pár her. Po hodině nám (říkejme mu Karel) nabídnul, že nám pustí nějaké to porno. Já sem chtěl odejít domů, ale nohy jako by mi ztuhly. Nevím, čím to bylo, ale nejspíš nám Karel něco namíchal do pití. Seděl jsem a nemohl se hnout. Nevím jak, ale najednou jsme já i Milan byli nazí a leželi uprostřed místnosti. Karel to komentoval způsobem “teda tak mladí a nic nevydrží”, “to se vám už chce spát?” atd.

     Jako z dálky jsem viděl jak je Milan na čtyřech…no dál to nebudu popisovat. Za pár minut jsem byl z bytu venku a vlastně si ani nepamatoval, co se stalo. Milan tam zůstal, a dodnes toho lituju. Milana jsem asi měsíc neviděl, později jsem se dozvěděl, že byl v nemocnici. Milan se podrobil léčení, ale to nikam nevedlo. Neviděl jsem ho 10 let.

     Věděl jsem, že za vše může Karel, ale nic jsem nenahlásil, bál jsem se ostudy a pohledů rodičů. Mezitím se objevovaly i další případy, ale nikdo nešel svědčit. Potkával jsem Karla a ten mě na dálku zdravil, usmíval se a občas ze zeptal na Milana., ”už jsem ho dlouho neviděl, má u mě nějaké fotky”…a další průpovídky.

     Jednou to prasklo a našel se chlapec, který ho udal. Soud proběhl rychle a závěr vyplynul tak, že si chlapec většinu událostí přibarvil. Karel šel na rok na léčení. Karla potkávám dodnes, ale už si mě nepamatuje nebo nechce pamatovat. Já jsem mezitím dostudoval a sehnal jsem si práci jako vychovatel. První co mě praštilo do očí při nástupu do práce, byl Milan. Bylo to smutné shledání, on doživotně psychicky postižen, já, který jsem to možná zavinil, jako jeho vychovatel. Teď pomáhám Milanovi zpátky do života a cítím se trapně, chtěl bych vrátit čas, ale nejde to. Cestou z práce potkávám Karla a ptám se, může za to on nebo já? Jaké to je být v kůži tohoto člověka? Trápí se, nebo je to zrůda?"

     Aby nediskutovali jenom dospělí, vyjádřil se k tématu i čtrnáctiletý Marťas, který k tomu říká: "Myslím si, že to, když se bude o pedofílii mluvit, může pomoct nejenom dětem, ale i pedofilům samotným. Většina lidí si totiž myslí, že pedofil je zločinec, ale neví, že je spousta lidí, kteří mají pedofilní sklony, tedy jsou pedofilové, ale dětem neubližují. Chtějí se s námi prostě kamarádit, je jim s námi dobře. Myslím, že dost takových lidí je i mezi vedoucími a učiteli, někteří si to možná uvědomují, někteří ani ne. Pokud znají ze svého okolí, že pedofil je zločinec, je jasné, že si nepřipustí, že by byli pedofilové, i když si jsou vědomi, že jsou na tom ve vztahu k nám dětem trochu jinak, než ostatní dospělí.

     Bude-li se o pedofilii mluvit, prospěje to tedy dětem i dospělým. Na některých stránkách jsem četl, že dost pedofilů se pokoušelo, když zjistili, že mají pedofilní sklony, o sebevraždu. Myslím si, že to bylo proto, že o pedofilii skoro nic nevěděli a že názor veřejnosti na tuto problematiku je značně zkreslený. Pro většinu lidí je totiž pedofil buď zločinec a nebo alespoň potenciální zločinec."

     A co na to Rosťa: "K příspěvkům kolegů bych měl jen několik připomínek. Bohužel vídám mnoho dětí přehnaně se bojících cizích dospělých. Na přátelské mrknutí a úsměv, nejen můj, ale například i tatínků svých kamarádů, reagují útěkem k rodičům s vykulenýma očima.

     Jsem přesvědčen, že některá zneužití neubližují, líbí se, jsou příjemná a pro další život neznamenají negativní následky (ani výchovné). Je-li tomu tak, diskuse je užitečná proto, aby takto jednající pedofilové přestali být posuzováni a trestáni stejně jako ti, kteří ubližují. Aby sami chápali, že jedině takové chování lze do určité míry tolerovat. Aby děti věděly, že mírné aktivity jim tolik neublíží a nebyly zbytečně traumatizované. Petrův příběh o Karlovi ukazuje jak je důležité, aby dítě dokázalo poznat, kdy se má svěřit a další děti tak ochránit před něčím hrozným. A kdy je lépe mlčet, neboť nemístné pronásledování, když se nic opravdu špatného neděje, neubližuje jen pedofilům, ale často i dětem, pro které mohou být otázky vyšetřovatele nepříjemnější a dotěrnější, než samo zneužití, které se naopak mohlo líbit. Nebo které mohou těžce nést, že člověk, kterého mají rádi, půjde do vězení a navíc proto, že i on je má rád."

     A co k tomu ještě dodává Petr? "Dlouho mi trvalo, než jsem se dostal zpátky do toho světa, do kterého jsem patřil. Bylo mi vlastně ukradeno bezstarostné dětství. A o to asi jde především. Zneužité dítě přichází o iluze. O to, že svět je nádherný, a lidé se k sobě chovají vždy hezky. Vnímá svět jako sérii překážek, u kterých vždy stojí někdo, kdo se vás snaží při přelézání shodit. Považuje každého, kdo stojí u překážky, za nepřítele a vytváří si tak svoje vlastní vakuum, ve kterém žije.

     Ať už dobrovolně, či násilím přinucené dítě k pohlavnímu styku nechává díru v duši dítěte. Pokud si dítě dobrovolně vyhledá setkání s člověkem, se kterým chce zkusit “něco z toho dospělého”, získá tím sice velké zkušenosti a ukojí tím svoji zvědavost, ale ve skrytu duše toho tajně lituje.

     Je záhadou, proč svůj čin opakuje, cítí se snad samo nebo se chce cítit dospěle? Mluvíme hlavně o pedofilii jako o styku dvou stejných pohlaví rozdílného věku. Mnoho z nás si ale neuvědomuje, že daleko více případů zneužití je právě v případech mladých chlapců se staršími děvčaty či ženami. V těchto případech se tímto chlapci chlubí…prochází to a bere se to jako láska. V opačném případě jde o zneužití dítěte a humbuk tím vyvolaný je daleko větší.

     Proč ale nezletilí, kteří si svoji sexuální zkušenost s opačným a starším partnerem zažili, ji nepřipouštějí jako něco špatného? Jde o to, že naše společnost ještě neakceptuje menšiny, myslím tím homosexuální. Chlubit se veřejně tím, že jsem spal se stejným pohlavím u nás prostě nejde, leda tak někde v Holandsku. Myslím si, že než naše společnost připustí, že nejen heterosexuální život je normální, budeme se do té doby bez odpovědí ptát na otázku, zda je homosexualita a tím i pedofilie nebezpečná či nemorální."

     Takže, jak vidno, o problému diskutovat třeba je. Z toho, co zde zaznělo, je patrno, že je to problém hodně rozsáhlý. Ne všichni pedofilně orientovaní lidí jsou stejní, každý se chová jinak. Jak už naznačovala před časem sexuoložka MUDr. Fifková, neměli bychom asi pedofila brát jako škatulku, ale měli bychom ho posuzovat především podle jeho vlastností a podle toho, jak se chová. Ovšem na příkladu Mocka, jehož příběh jste mohli před časem číst, je vidět, že právě pedofilně orientovaní lidé potřebují pomoc, protože jsou i takoví, kteří ubližují, ale ubližují nevědomky.

     Problém pedofílie se tedy ukazuje složitější, než se někomu může na první pohled zdát. Proto vedle názorů našich diskutujícíh uvítáme i názory čtenářů, které nám můžete posílat na email ekamarad@ekamarad.cz s předmětem "DISKUZE". Své názory samozřejmě můžete vyjádřit i přímo formou diskusního komentáře k článku. Není vyloučeno, že některé zajímavé komentáře přeneseme do některých z dalších pokračování a naši diskutující na ně budou reagovat.

  • Autor: Fuček Miloslav
  • Datum publikace: 20.03.2002
  • Článek zařazen do: Diskuze
  • Počet komentářů ke článku: 0 přidat komentář
  • Článek si přečetlo 4605 čtenářů

    Sdílet na Facebooku

© Stránka vygenerována za 0.0036 sec. | Aktuálně máme v databázi 8131 článků
práva na články náleži jejich autorům, provozovatel magazínu nenese žádnou zodpovědnost za škody způsobené prohlížením těchto stránek.
Magazín provozuje ICOK (administrátor Miloslav Fuček)
http://icok.icok.cz | http://wwww.mfsoft.cz

Bazény na míru | Bennewitzovo kvarteto | Lady XL Fashion | Optika v Praze | Světové brýle.cz | Inspiro ERP systém | Bezpečnostní poradce | Fass-Hasicí technika | Dukla - Atletika | Dukla Praha