Přinášíme vám další nahlédnutí do kroniky Dětí slunce z Duhy. Tentokrát z jednodenní akce na Vláru konané 2. února.
Sraz jsme tentokrát měli na vlakovém nádraží v Kunovicích. Michal, Nemo a Verča už tam byli a spolu se mnou jsme čekali na Terku. Nemo se po ní šel podívat a po chvíli se vracel s úsměvem. Podle toho jsem už věděla, že Terka dojela. Hned jsem vyrazila ke dveřím a utíkala za ní. To už náš vlak dojel a my jsme do něj nastoupili. Maminky na nástupišti ještě stály a náš vlak zaječel. Vlak se rozjel a já s Terkou jsme mávaly papírovýma kapesníčkama. A naše maminky byly menší a menší ……….., až se nakonec úplně ztratily. Já jsem vyhrála místo u okna. Začali jsme rozebírat vysvědčení, co se kde děje a co budeme dělat na Vláře. Holky se Nemovi smály, kde že je ten sníh, který sliboval, ale Nemo se jen usmíval. Jinak cesta nebyla nic moc. Teda až na střetnutí s průvodčí. Když nám došla kontrolovat jízdenky, tak Terka-Zbíječka hbitě vyskočila a ukázala průvodčí svůj pas. Průvodčí to zřejmě pochopila jinak a zkontrolovala jí věk. A Terka zatím myslela, že je to celní kontrola. Cha, chá. A už jsme už jsme na malé zastávce s nápisem Vlárský Průsmyk. Hned na nádraží nás čekala hra. Šli jsme po 5-ti minutách za sebou a hledali jsme na stromech šifry. A sněhu přibývalo a přibývalo, až jsme přišli na základnu, kde už byl sníh všude (asi 40-50cm). Nemo nám změřil čas (1=Michal// 2=Verča// 3=Terka) a položil na stůl lístek, že ze zapsaných písmen máme složit zprávu. Stálo tam, že ZDE JE VELKÁ ZIMA (1=Terka// 2=Michal// 3=Verča). Hned po
Potom jsme dostali horkou polévku a Nemo přinesl kuřecí maso posypané kořením. A to už jsem tušila, co budeme dělat. Moje předtucha se vyplnila. Maso jsme polili olejem, zabalili pečlivě do alobalu. Po tu dobu co se kuřátka grilovala jsme dodělávali svou práci (balili stany, odhazovali sníh z koupelky a podobně). Ááááááááááááá kuřecí dobrůtka už je hotová. A my ji rozbalujeme. Vůně se line po všech koutech a všichni slintáme.
Po vydatném obědu jsme dodělali práci, ale to už nás Nemo postrašil, že nám za 5 minut jede vlak (Nemo- to není pravda, řekl jsem, že za 5 minut musíme odejít). Hodně jsme se nasmáli, když se Nemo pokoušel do krosny namačkat bombu od plynu. A ona se vzpříčila a jenom se smála …….cha, chá. Ale Nemo se nedal a přece jenom ji tam narval. A tak jsme pohli kostrou. V půlce cesty z tábořiště nám Nemo oznámil, že máme ještě 18 minut. A už je na nádraží, vlak zasyčel a my už jsme se vezli domů. Ale to už nebylo tak zajímavé.
Dojeli jsme do Kunovic, kde nás čekali pro změnu tatínkové a ještě Nemovi odvezli věci, které jsme s sebou vzali z Vláry. A tak skončil náš jednodenní pracovní výlet na Vláru. Tak AHÓÓÓÓÓJJJ příště.
Danka-Šmudlinka
Sdílet na Facebooku
© Stránka vygenerována za 0.0030 sec. | Aktuálně máme v databázi 8270 článků
práva na články náleži jejich autorům, provozovatel magazínu nenese žádnou zodpovědnost za škody způsobené prohlížením těchto stránek.
Magazín provozuje ICOK (administrátor Miloslav Fuček)
http://icok.icok.cz | http://wwww.mfsoft.cz
Bazény na míru | Bennewitzovo kvarteto | Lady XL Fashion | Optika v Praze | Světové brýle.cz | Inspiro ERP systém | Bezpečnostní poradce | Fass-Hasicí technika | Dukla - Atletika | Dukla Praha
