Jsme národ úředníků

Dnes se můžeme společně zamyslet nad jednou zdánlivě jednoduchou kausou, kterou nyní řešíme, abychom dostali povolení na poutač na chodník, z kterého by se dozvěděly děti o našich akcích pro ně.

     To, že je složité něco vyřídit v naší republice je známo. Když to zařizuje firma, která je komerční a má na to lidi, které zaplatí, je to poněkud jiná situace, než když tuto anabázi podnikají dobrovolníci ve svém volném čase, který by jinak mohli věnovat přímé práci s dětmi.

    Původně jsme o nutnosti povolení ani nevěděli, takže jsme měli na chodníku dva poutače ve tvaru písmene A, které ani nikomu nevadily. Nám přivedli do internetstudia, které máme zastrčeno v suterénu, pár lidí, kteří o nás vůbec nevěděli. To nám umožnilo přežít, že ještě naše internetstudio vůbec funguje.

     Jednoho dne ale kontrolovala městská policie povolení a tak jsem zaplatili pokutu, poutače schovali a začalo telefonování. Vskutku dobrý kšeft pro Český Telecom. Začal jsme telefonátem na Obvodní úřad pro Prahu 4. To bylo úterý. Samozřejmě problém, protože nebyl úřední den. Následovaly dva telefonáty, z nichž první byl zcela zbytečný, z druhého jsem se aspoň něco dozvěděl.

     Hlavní jednání tedy začíná ve středu, která je úředním dnem. Od úředníka na OÚ Praha 4 jsme se dozvěděl velmi věcně co je potřeba a též adresy, kam se obrátit. K nim jsme tedy dohledával v telefonním seznamu čísla a pak začalo obtelefonovávání. Celkem dalších dvanáct kratších či delších telefonních hovorů.

     Kam, že jsem to všude volal? No v podstatě na dvě místa. Nejprve na Technickou správu hl. m. Prahy. Tam chvíli trvalo, než jsem se dostal k té správné úřednici. Něco mě přepojili, něco jsem musel volat znovu. Ale opět zde bylo korektní jednání se snahou pomoc. Hned jsme tedy sepsal patřičnou žádost, kterou proto, že je pro nás nájem 3.000,-- Kč ročně za každý poutač, které nyní máme dva, ale výhledově by měly být tři, moc, jsme po poradě formulovali ne jako žádost o zábor, ale jako žádost o výpůjční smlouvu. Ta jde prý i bezplatně. Napsal jsem tedy žádost a nakreslil i patřičné náčrtky.

     Druhý telefonát byl na Dopravní inspektorát, který jsme také chvíli hledal. Ale i tam mi věcně řekli, co potřebují a že vše vyřídí nejdéle do měsíce. Opět jsme vše sepsal. Dále jsem sepsal žádost na poplatkovou komisi, protože platit 100,-- Kč za den za každý poutač, by jsme těžko mohli. Žádáme tedy buď osvobození od poplatku a nebo symbolický poplatek 1,-- Kč za měsíc či za rok.

     Papíry byly napsány a tak jsem šel vyřizovat pochůzky. Poslední žádost jsem nesl přímo do podatelny, takže jsem ještě musel pátrat, na který to patří odbor. To ale bylo během asi dvaceti minut vyřízeno a pak jsem šel na poštu poslat zbylé žádosti.

     Když jsem vyřídil ještě nějaké další pochůzky pro internetstudio, napadlo mě, že to vyřízení bude poměrně dost dlouho trvat. Například Technická správa bude muset naši žádost vyvěsit na měsíc na úřední desku, aby se k ní mohl kdokoliv vyjádřit, zda třeba nebude náš poutač překážet nevidomým. To bych celkem i chápal, i když paradoxně naše poutače jsou naplánovány vždy těsně u plotu či u lampy nebo u zábradlí v travnatém pruhu a ve srovnání s auty, které parkují ve Viktorinově na chodnících, nikomu nevadí. Při tom mnohdy je problém mezi auty přejít ulici.

     Nikdy bych nevěřil, že chodník ve Viktorinově ulici je široký 4 metry, kdybych ho nebyl kvůli náčrtkům měřil. Proč bych to nevěřil? Protože auta na něm stojí tak, že mezi nimi a domem je místy jenom půl metrový průchod. Takže z chodníku zabere náš poutač půl metru oproti autům, které zaberou jeden a půl metru až dva metry.

     Protože jsem si vzpomněl, že paní na technických službách říkala, že kdyby to bylo jenom na omezenou dobu, že by se k tomu nemuseli vyjadřovat, začalo mě to zajímat v souvislosti s tím, že takové povolení by se hodilo do doby, než bude vyřízeno toto stálé. Tohle mě radši nemělo napadnout, protože mi to totálně zkazilo náladu i dojem z předchozích poměrně vstřícných jednání.

     Všem bylo jasné, že je pro nás nepříjemné, že nám na nachystané akce v období dvou měsíců, nepřijdou žádné děti, ale zákon je zákon a nikdo nám prostě nemůže pomoct. Takže nakonec přemýšlím, zda nemáme naplánované akce v období dvou měsíců zrušit, protože na ně stejně pravděpodobně nikdo nepřijde a bude to tedy zbytečná námaha a zbytečný čas, kterého rozhodně nemám nazbyt. To, že se budou dva týdny děcka bezcílně toulat po ulicích, nudit a dělat, kdo ví co, to je druhořadé. Prvořadý je zákon, ze kterého nelze udělat vyjímku.

     Takže nezbývá než čekat. Místo toho se věnovat dětem, budu aspoň dohánět administrativní záležitosti a likvidovat stohy papírů a lejster na mém stole. Stejně je teď otázka, zda naše poutače osvobodí od poplatků, protože jinak je budeme moct zase rozebrat a asi se pak věnovat něčemu jinému než dětem. V případě, že totiž dojde k jakémukoliv dalšímu zvýšení nákladů internetstudia a pokud nebudou dostatečně velké dotace, nemá internetstudio šanci přežít, nebo aspoň v současné podobě při současných cenách. Naopak dotace a vyřešení tohoto problému mohou umožnit poskytování individuálních, např. sociálních slev těm dětem, které nemají ani na ty současné nízké ceny a přesto by neměly zůstat dětmi ulice.

     O nutnosti propagace svědčí to, že naše internetstudio je využíváno v současné době z cca 10%. To je sice zlepšení oproti dřívějším 5%, ale k uhrazení nákladů potřebujeme vytížení 20%. Na toto vytížení, které je myslím reálné, jsou stavěny naše ceny. Ty jsme s posílením počítačů mírně zvedli dospělým (nyní 53,-- Kč/hod), ale u studentů a dětí zůstaly ceny stejné, přesto, že jsme mimo rychlejších počítačů vybavili internetstudio i některými hrami.

     Bohužel propagace je jednou z nejdražších služeb a téměř nikdo v tomto směru nebere ohled na neziskové organizace a jejich projekty. Nejhorší je, že pro nás je nákladem i věčné běhání po úřadech a psaní žádostí, protože vzhledem k tomu, že v internetstudiu pracuji šest hodin denně jako dobrovolník, potřebuji čas, který se v této době nevěnuji zákazníkům, využít na práci, která mě uživí a ne jej plně věnovat nabujelé administrativě.

     Je sice asi pravda, že díky mnoha úředníkům, kteří musí zvládat tuto zbytečně složitou administrativu, je u nás asi o něco nižší nezaměstnanost. Ale na druhé straně pak vypadá naše hospodářství tak, jak vypadá. Neziskový sektor je stále "popelkou". Kdyby místo toho věnoval stát finance na pracovní místa v neziskových organizacích, bylo by to myslím užitečnější. Mít tak takového pracovníka, na kterého nemáme, tak bych snad našel o hodinu denně na odpočinek.