Když jsem se probral, studila mne do zad kamenná podlaha a vlhko. Mezi chodidly mi pobíhaly myši a pištěly jako tisíc parních lokomotiv ( i když v mé době ještě parní lokomotivy nebyly ).

     Konečně ses probral, řekl chlapec, který se nade mnou skláněl a vodou s misky mi šplíchal na čelo.

     A ty jsi kdo?

     Já jsem král....

     Jo, já jsem, nebo spíš jsem byl král.

     To je hladomorna....

     Ale já už ji nepoužil tak 14 let.

     A kolik je ti let.

     No právě těch 14.

     Byli jsem tedy po dlouhé době prvními obyvateli.

     To je to, co mi vrtá hlavou. Najednou si všichni myslí, že král je můj první rádce. Nevím, co si mám o tom myslet. Fakt všichni si to najednou začali myslet. Jako když mávneš začarovaným proutkem....

     Aha, tak to už chápu.

     Co chápeš?

     Za to může grál, chytil jsem se za bolavou hlavu.

     Jo grál, to je ta věc, co mi měl můj rádce donést. Říkal, že musí nejdříve najít strážce grálu, poptával se prý po něm, ale nikdo o něm nic neví. Na hradě Montségur prý vyjednával, ale chtěli ho zabít, tak je trochu zmáčknul....vyprávěl král.

     Je to lhář a zloděj.....zakřičel jsem a měl jsem hned jasno úplně ve všem.

     Já jsem strážce grálu a ten šedivec je vrah a násilník.... rozčílil jsem se od pusy mi tekla pěna od hrozného vzteku.

     Vyprávěl jsem pak celý příběh od začátku až do konce.

     Ten podrazák mne klamal, hvízdl král.

     A mě furt něco nehrálo. Radil mi abych vydával kruté zákony a tím jsem si akorát popuzoval proti sobě lidi.

     Ukázal mi jeden kámen ve zdi. Postupně jsme ho pomalu vytahovali ze zdi až vypadl ven a rozbil se na padrť. Před námi se objevila tajná chodba z hladomorny.

     To byl takovej starej rodinnej fígl. Odsouzenýmu k smrti se naznačilo, že je tu taková možnost se osvobodit. Prostě další šance k novému životu. Většinou to fungovalo. Všichni se pak polepšili. Ty kosti tady, to je nějaký sebevrah.... pověděl král.

     No a tak to dělal můj táta, děda i praděda a já už hladomornu nepoužíval. Rádce dával lidi hned věšet....A já se nechal tím drzounem takhle viklat.

     V pohodě jsme prolezli chodbou a vylezli u malého potoka za hradbami města.