Můj deník - 8. část

Kdo je ona tajemná návštěva? Nehrozí z ní Rogovi nebezpečí? Je oprávněná jeho předtucha?

     Zrada......

     Ne, ale mám tebe. Ten kluk na tobě visí. Vyžvaní ti všecko, syčel šedá excelence.

     Jo, jo, jo, řval William, až jsem musel oddělat ucho ode dveří.

     Jen za těhle podmínek ušetřím celé panství. A pamatuj, že za mnou stojí král. Nedovoláš se spravedlnosti už niky a u nikoho....!

     Zalezl jsem do své ložnice a zavrtal se pod peřinu. Přemýšlel jsem co mám dělat. William mne podrazil a chce ze mne vytáhnout tajemství toho grálu. Ale copak snad já vím, jaké je jeho tajemství? Když nevím, tak si ho vymyslím. V tomhle případě je to dobrá lež na jejímž konci se jedná o dobrou věc. Vylezl jsem z postele, vytáhl grál z váčku a vložil do něho obyčejný pohár z příborníku. Pak jsem po špičkách zaťukal na Williamův pokoj. Willi ležel v botách na posteli a hlavu si podpíral rukama.

     Ukázal jsem na obraz visící na stěně a zeptal se, kdo je na něm namalovaný. Začal vyprávět o tom, jako byl malý kluk a přitom se zasněně shlížel v obraze. Vyměnil jsem bleskurychle dorty na stolku a pak se s chutí zakousl do dortíku.

     William houkl překvapením a já mohutně zívl a přihmouřil oči. William také párkrát zívnul a já už na nic nečekal, sesypal jsem se na koberec a chrápal jako jezevec a přitom poočku sledoval co se bude dít. William zavýskl radostí a vytáhl mi váček s falešným grálem z kapsy. Pak vzal provaz a začal mne svazovat. Při prvním uzlu se skácel vedle mne a jak mu dopadla hlava na koberec, zaduněla jako soudek vína.

     Vymotal jsem se z provazů, strčil váček do kapsy a s lítostí se podíval na uspaného Williama. Bylo mi líto, že už nebudu mít takového kámoše jako on. Vrátil jsem se do ložnie a vložil do váčku pravý grál. Zaposlouchal jsem se do ticha, a když jsem si byl jistý, že všichni spí, navázal jsem na sebe prostěradlo, záclony, vestu, peřinu i ubrus, strhl jsem modrý baldachýn nad postelí a spustil to z okna na zahradu. Do kapsy jsem zastrčil grál, aby mi nevypadl a pomalu sešplhal z okenní římsy na zahradu. Můj plán bylo dostat se za králem. Nemohl jsem věřit, že král je spojencem šedé excelence. Slyšel jsem o něm, že se stal králem teprve nedávno po svém zemřelém otci. Každý ho chválil pro jeho moudrost a statečnost i když to byl ještě velmi mladý král. Něco mi napovídalo, že v hlavním městě došlo k nějaké špatné události. Přál jsem si vyjasnit některé věci a jedině v hlavním městě jsem mohl najít co hledám.