Pojď, něco ti ukážu, bere mne strýc za ruku a sestupujeme po točitých schodech do hradního sklepení. Rozžíhá pochodeň a tiskne jeden kámen ve stěně. Otevírají se tajné dveře a my vcházíme do úzké chodby, která padá dolů a zužuje se až se musíme jen plazit. Srdce mi buší a mám strašný strach z tísnivé chodby. Spánky mi duní a celý se třesu.

     To je zlatý grál, zašeptá strýc.

     Teď jsi strážcem toho pokladu ty. Nesmíš dopustit, aby se dostal do ruky zrádcům a křivým lidem. Zlatý grál je majetkem rodu a dobrých lidí. Nauč se rozeznávat srdce. Srdce čisté a průzračné smí spatřit grál. Srdce slizké a jedovaté nikdy.

     Ale jsem ještě chlapec, drkotají mi zuby.

     Nezáleží na tom jestli jsi chlapec nebo muž, odpoví strýc a dolní část grálu ponoří do plamene louče.

      Vyhrň si košili, nařídí.

     Chytne mne pevně za paži a přitiskne mi grál na záda. Tělem mi projede příšerná bolest. Slyším zasyčení vlastní kůže. Otevírám pusu, abych mohl křičet bolestí.... Z úst mi vypadne jenom malé zasténání.

     Ještě více bolesti a odvahy budeš muset vydržet jako strážce grálu....

     Mihotavá záře pochodně osvětluje jeskyni, překrásné barvy drahokamu mi padají do očí a já cítím, že se něco stane, co tuší i můj strýc a tak mi předává odkaz staletí.

     Toho šedivého si drž od těla, řekl strýc a vytrhl šíp z trámu.

     Kdo to je? zeptal jsem se.

     Šedá excelence, pravil strýc mrazivým hlasem a po zádech mi projel při tom jménu mrazivý blesk.

     Dnes se naše cesty zkřížily poprvé. Nemohl jsem tušit, že další běh událostí mi připomene, že né naposledy.