Rubriky

Vyhledávání v článcích
Co hledáte ?



Provozuje:
icok


ikonka partnera
ikonka partnera
Dnes má svátek Soňa je čtvrtek 28.03.2024



Novinky





Magazín eKamarád vás vítá
Přinášíme vám zpravodajství ze světa dětí a mládeže. Chcete se i vy podělit s ostatními o své zkušenosti či nějak pobavit naše dětské čtenáře? Není nic jednoduššího. Přidejte se do naší kamarádské rodiny a napište nám na email redakce8(Z)ekamarad.cz
(Místo (Z) napište @).

Můj deník - 2. část

Opět nahlížíme do deníku Rogera Ramona Bertrama a začíná se hlavní zápletka.

     První okamžiky hromady událostí.....

     Přenáším se teď tedy o několik let zpátky. Mě bylo kolem deseti let a stál jsem se strýcem na hradbách hradu Montséguru. Hrad obléhalo obrovské vojsko ze všech stran. Dole v údolí právě montovali nějaký dřevěný stroj. Z úst vojáků jsem zaslechl, že je to nějaký katapult a bylo mi jasné, že z něho mají všichni strach.

      Náš hrad téměř nepřetržitě obléhali vojáci a snažili se vydrápat po vysokých a strmých hradbách do hradu. Hrad však stojí na vysoké skále, mohutné hradby se tyčí vysoko k obloze a skály sou plné zrádných soutěsek, proláklin a propastí. Kolem skály se doširoka otevírají husté lesy a na jedné straně hučí dravá řeka, plná kamenů a balvanů. Všichni, kteří se pokusili Montségur dobýt, byli hnáni vidinou pokladu, který skrýval hrad na tajemném místě. Vždy jen jeden z rodiny Bertramů věděl, kde je Grál ukryt a ostatní pouze tušili, matně mlhavě domýšleli to, že jsou spolustrážci obrovského nekonečného pokladu nesmírné ceny.

      Tajemství legendy o grálu......

      Snad možná víc než samotný grál je opředen cenou drahoty, je obetkán legendami, které přitahojou boháče, krále, rytíře, císaře i chudáky a mrzáky, slabomyslné a zloděje.

     Díky nedosažitelnosti lidské síly, která by mohla hrad pokořit si náš hrad vybral právě hrad Montségur jako svoji pokladnici a bezmoc mnohých rytířů vloupat se do hradu mnohé přivedla k šílenství a nepředstavitelnému vzteku, který se záhy mění v krvelačný chtíč. Tím, že něco nemůžeme ani koutkem oka spatřit, ani zahlédnout, a tím víc, když je to něco nesmírně úžasného, tolik to chceme uchopit. Nechápal jsem náš rod, že se nechává okrajovat o svobodu kvůli nějakému Grálu, stejně jako jsem nechápal, co ti všichni lidé kolem hradu chtějí.

     Legendy jsou plné básní opěvujících zlatý grál. Říkají, že kdo vlastní zlatý grál s čistými úmysly a nechce jeho bohatost pouze pro sebe, může donekonečna požívat radost a štěstí. Kdo se dovede rozdělit s druhými a myslí i na druhé, kteří jsou v nouzi a trpí, zažije ze zlatého grálu opravdové potěšení, kterým se nasytí do konce žití.

     Ta studna je pro zlatý grál tolik důležitá. Uprostřed Montséguru stojí přehluboká studna s nehasnoucím pramenem průzračné vody. Generace a generace, desítky let kutaly v tvrdé skále, než narazily ve strašné hloubce na pramen. Oni objevili pramen, ale zároveň tam dole, možná někde ve středu země, našli prý zemi, jinou zemi, plnou jiných lidí a odnesli si jako dar zlatý grál.

     Kolikrát jsem se díval do černé hloubky studny a častokrát zaslechl podivnou píseň, vycházejcíc ze tmy prohlubně. Moc dobře si ji pamatuji:

     Padá už temno, noc se smráká

     na nebi měsíc svítí bledý,

     na věži hradu vrána kráká

     a den byl hnusný, chmurný, šedý.

 

      Uprostřed hradu na nádvoří,

     sedí muži, strážci s kuší,

     strážné ohně pořád hoří

     a srdce hradu zatím buší.

     

      Pod hradem v malém opevnění,

     ukrytém za masivem skal,

     kují se plány po setmění,

     jak ukořistit bájný grál.

     

      Na hradbách tiše hlídky chodí,

      pod hradbami se staví val,

     náš katapult ty hradby shodí

     a náš bude navždy grál..

     

      Pán hradu smutně oči hmouří

     a srdce tiše, tiše pláče,

     strážné ohně syčí, kouří

     a plamen na nich hopsá, skáče.

     

      Pán hradu svého syna budí

     a sestupují do jícnu hradu,

     kamenné stěny chlapce studí

     a grál na ně čeká vzadu.

     

      Tam vzadu je veliký zlatý sál,

     je nejkrásnější ze všech sálů,

     uprostřed stojí zlatý grál

     a ty jsi kluku strážcem grálu.

     

     Tenkrát jsem ještě netušil, ani mi na mysl nepřišlo, že jsou to slova pravdivá a předpovídají můj osud.

     Strýc hleděl zamyšleně do údolí a hladil si vousy na bradě. Za našimi zády skřípěl rumpál a já věděl, že strýc nemá strach snad z nedostatku vody, protože studna nemohla vyschnout, či snad z hladomoru, neboť do hradu vedlo několik úzkých propletenců tajných chodeb o kterých obléhatelé neměli ani páru. Měl strach z chvíle, která přijde za chvíli. Vzduch byl dusný a drsný. Slunce zalézalo za vršky stromů a červenou krvavou září zalilo černé kameny hradní stavby.

  • Autor: Martínek Ondřej
  • Datum publikace: 01.02.2002
  • Článek zařazen do: Povídky
  • Počet komentářů ke článku: 0 přidat komentář
  • Článek si přečetlo 2775 čtenářů

    Sdílet na Facebooku

© Stránka vygenerována za 0.0052 sec. | Aktuálně máme v databázi 8255 článků
práva na články náleži jejich autorům, provozovatel magazínu nenese žádnou zodpovědnost za škody způsobené prohlížením těchto stránek.
Magazín provozuje ICOK (administrátor Miloslav Fuček)
http://icok.icok.cz | http://wwww.mfsoft.cz

Bazény na míru | Bennewitzovo kvarteto | Lady XL Fashion | Optika v Praze | Světové brýle.cz | Inspiro ERP systém | Bezpečnostní poradce | Fass-Hasicí technika | Dukla - Atletika | Dukla Praha