Během necelé půlhodinky jsme měli vše na Eskymáckou honičku připravené. Trasy vyšlapávali Praotec, Pavel, Míla a Lukáš. My jim v tom občas podle jejich pokynů pomáhali. Pak se rozeběhla samostatná honička. Kdo měl babu, uvázal si kolem krku šátek.

     Za chvíli byla stopovačka hotová a tak jsme postupně vyráželi na trať. Ta byla značena většinou šipkami, občas ale i fáborky. Po cestě byly vzkazy s úkoly. Ty byly lehčí i těžší. Nechyběly tu i šifry.

     Trať byla docela dlouhá a byly tu občas i překážky. V jednom místě se například kousek přecházel po kládě. Bylo tu ale jistící lano a ještě tu byl Vašek, který dával záchranu. Na Věru jsme narazili až v cíli stopovačky.

     Posledním úkolem bylo postavit sněhuláka. Vyhodnocoval se nejhezčí. Pak jsme se zase vrátili k Eskymácké honičce. Za chvíli následovala druhá hra - Boj o pevnost. Začali jsme budovat pevnosti ze sněhu. Při tom jsme si udělali i přestávku na krátký oběd. Po něm jsme se zahřáli teplým čajem.

     Po obědě jsme dodělali pevnosti a pak začaly boje. Vyrostly tu čtyři pevnosti. Každou měla jedna čtveřice a bojovali jsme proti sobě. Naše čtveřice byla samozřejmě Praotec, Míša, tesák a já. Druhou tvořili Pavel, Mlsoun, Stopař a Marek. Lukáš velel Kubovi, Drakovi a Mrzoutovi a poslední čtveřici tvořili Hadimrška, Michal,. Martin a Míla.

     Čas zase neúprosně utíkala a začalo se smrákat. Vrátili jsme se tedy zpátky a šli jsme ještě do klubovny. Taky patroni spočítali výsledky stopovačky. My zatím uvařili čaj pro zahřátí a vhod přišlo i cukroví.

     Stopovačku vyhrál Praotec, druhý byl Míla, třetí Lukáš, čtvrtý já, pátý Hadimrška a šestý Míša. Dostali jsme diplomy, které kreslila Věra a které byly moc pěkné. Kuba pak chvíli hrál na kytaru a my zpívali.

     Nadešel čas večeře a tak jsme se rozloučili a šli jsme domů. Po cestě jsme s Praotcem přemýšleli, co budeme dělat zítra. Dnešek se nám docela líbil. Je to lepší, než sedět v klubovně. Zítra odpoledne určitě zase někam vyrazíme.