Rubriky

Vyhledávání v článcích
Co hledáte ?



Provozuje:
icok


ikonka partnera
ikonka partnera
Dnes má svátek Rostislav je pondělí 19.04.2021



Novinky





Magazín eKamarád vás vítá
Přinášíme vám zpravodajství ze světa dětí a mládeže. Chcete se i vy podělit s ostatními o své zkušenosti či nějak pobavit naše dětské čtenáře? Není nic jednoduššího. Přidejte se do naší kamarádské rodiny a napište nám na email redakce8(Z)ekamarad.cz
(Místo (Z) napište @).

Věrní přátelé - 39. část

Prázdninové dobrodružství začalo. Kluci jeli opět na kolech? Co všechno zažili? Pžihodí se zase něco nezvyklého?

     9. Obnovená Honzova důvěra

     Když Honza přiběhl – ne – doslova přiletěl do tábora, uvítal ho vyděšený Milan.

     “Víš ty vůbec, jak dlouho trvala ta tvoje procházka? Už jsme mysleli, že se ti něco stalo!”

     Ve chvilce přiběhli i ostatní a jejich výtky se sypaly na Honzovu hlavu jako krupobití.

     “Tak se nezlobte,” povzdechl si Honza, “vždyť já nebyl daleko, ale usnul jsem.”

     Petr zívl. “Mně se teda chce taky dost spát.”

     Podíval se po ostatních. Jindy by tato věta vzbudila velké pohoršení, ale tentokrát bylo na všech vidět, že jsou po přestálém dnu dost unavení.

     “Tak jo,” souhlasil Honza, “doufám, že příští večer tolik ospalí nebudete!”

     “On se ještě diví,” protáhl Petr obličej, “neboj se, když zase někde neusneš…”

     “Nebudeme držet hlídky?” ozval se Venda.

     “Jasně – hlavně kvůli kolům!”

     Milan sice trochu krčil rameny (tady by mohl stěží být nějaký zloděj), jenomže hlídání je velmi romantická záležitost, a tak se musel podvolit názoru ostatních. Hlídky byly rychle vylosovány a všichni začali sbírat dříví na kuchyňský ohníček – a ten byl skutečně jen krátký.

      Pak už se ze všech stanů ozývalo jen tiché oddechování a proti stříbřitému povrchu skal se celou noc rýsovaly temné postavy hlídek.

     Příštího dne se Mirek marně snažil probudit Petra a Milana. Jelikož ani společné řvaní okolo stanu nepomáhalo, přinesl nakonec trochu vody od říčky a jednoduše ji vylil do stanu.

      Milan a Petr se sice poněkud rozčilovali, ale – “Nedalo se nic dělat, jinak to nešlo,” smál se Mirek, “ostatně, vy jste to stejně asi dělali schválně!”

      Protože ani jeden ani druhý tomu neodporoval, ukázalo se, že má možná pravdu.

     Po snídani se rozhodlo, že se dopoledne bude znovu sbírat dříví na pořádný táborák a odpoledne půjdou na výlet ke zřícenině. Honza nedělal dlouhé hovory, vzal si pár provazů na větve a odešel.

     Mirek jen zakroutil hlavou. Ten kluk je opravdu k nepoznání! “A je to v suchu,” usmál se.

     “Co říkáš?”

     “Myslím, že se Honza s námi už hádat nebude!”

     Starý lesník, který právě procházel okolo, se usmál. Tiše přešel, aby nevyrušil dva hochy, kteří – jeden na jedné a druhý na opačné straně paloučku – poslouchali hovořící. Bezpochyby si vzpomněl na svá mladá léta. Obhlédl si tábořiště, zjistil, že je všude pořádek, a tak se nepotřeboval prozrazovat. Tiše se ztratil znovu mezi stromy.

     Kluci si ho vůbec nevšimli a pokračovali v hovoru.

     “Já jsem měl o něm dřív dost pochybnosti,” podotkl Milan, “ale teď je všechno konečně dobrý, no tak už toho nechme a pojďme taky něco dělat.”

      “Jasně, vykašlete se na rozebírání Honzy a pojďte mu radši…”

     Cosi za nimi zašustilo. Všichni se otočili. V křoví stál rozpačitý Honza.

     “Víte,” řekl omluvně, “já jsem se jenom chtěl přesvědčit, co si o mně po tom všem doopravdy myslíte. Nezlobte se, že jsem vám nevěřil!”

     Mirek se rozhlédl kolem sebe: “Zlobí se tu někdo?” Potom zvážněl: “Je to jasný, Honzo. Aspoň jsi se přesvědčil, že si o tobě nic špatnýho nemyslíme, ani tě,” přimhouřil šibalsky oči “tak moc nepomlouváme!”

     “Dobrý, Mirku, tak já bych se teď chtěl na něco zeptat. Nebudeš mi ty nebo vy ostatní lhát, když bych rád věděl, kdo mi napsal tyhle divný dopisy? Tady ty!”

     Honza vytáhl z kapsy dvě obálky.

     “Ukaž!”

     “Já o tom nic nevím.”

     “Já taky ne!”

     “Ale někdo to napsat musel!”

     Rozproudila se tak vzrušená debata, že nikdo znovu ani nezpozoroval starého lesníka, vracejícího se z obchůzky. Nikdo ani nezaslechl slabý praskot na druhé straně mýtiny a opatrné téměř neslyšně se vzdalující kroky.

  • Autor: Bláha Josef - Řešetlák
  • Datum publikace: 05.01.2002
  • Článek zařazen do: Povídky
  • Počet komentářů ke článku: 0 přidat komentář
  • Článek si přečetlo 2743 čtenářů

    Sdílet na Facebooku

© Stránka vygenerována za 0.0052 sec. | Aktuálně máme v databázi 8126 článků
práva na články náleži jejich autorům, provozovatel magazínu nenese žádnou zodpovědnost za škody způsobené prohlížením těchto stránek.
Magazín provozuje ICOK (administrátor Miloslav Fuček)
http://icok.icok.cz | http://wwww.mfsoft.cz

Bazény na míru | Bennewitzovo kvarteto | Lady XL Fashion | Optika v Praze | Světové brýle.cz | Inspiro ERP systém | Bezpečnostní poradce | Fass-Hasicí technika | Dukla - Atletika | Dukla Praha