Zamysleme se chvíli nad dnešní společností. Toto zamyšlení vám přináší následující příběh právě v čase vánočním..
Je říjnové pondělní ráno a my poprvé čekáme na Petru, naši novou spolužačku. Nikomu z nás není úplně lehce. Vše bude jiné a nové (asi tak jako "nové miňonky").
V naší nové třídě v přízemí (ta původní byla ve druhém patře), se objevila speciálně upravená lavice. Stojí hned u dveří tak, aby se k ní nemuselo protahovat úzkými uličkami mezi ostatními lavicemi. Je tu i nový věšák. Šatny máme totiž v suterénu školy (takže po schodech). A právě schody jsou velký problém. Budova našeho gymnázia je velmi stará a nemá žádný výtah ani rampy. Její přízemí je oproti chodníku zvednuté o několik schodů, po kterých denně stoupáme k hlavním dveřím budovy. Petra bude muset do školy zadním vchodem přes tělocvičnu (ze dvora je vstup bez schodů) . "Už je tu !", přiběhne kdosi ze spolužáků. Za chvíli je Petra u svého stolku obklopena celou třídou. Všichni se s ní chtějí přivítat. Vše ale začalo asi tak před rokem. Jednoho krásného podzimního dne v ulicích našeho města. Bezohledný řidič auta vjíždí do křižovatky z vedlejší ulice a přehlédne cyklistku jedoucího po hlavní. Náraz, rachot padajícího kola a pak dlouhé ticho. Na asfaltu leží pokroucené nehybné tělo a kolem jsou rozházené učebnice . Kvílivý zvuk sanitky, mířící do okresní města k čekající záchranné helikoptéře, je slyšet i dlouho po jejím odjezdu. Lékaři bojují o mladý život. Po několika hodinách vítězí nad zubatou kmotrou. Vítězí ale opravdu? Po pár dnech je již jisté, že poškození páteře je velmi vážné a trvalé. Petra má ochrnutou spodní část těla. Týdny v nemocnici se zdají nekonečné. Školní rok se pomalu končí a její místo v lavici je navždy prázdné.Odjezd do lázní na rehabilitaci je pro Petru i její rodiče paprskem naděje na nový život. O tom jak si člověk zvyká na invalidní vozík, vím jen zprostředkovaně z jejího vyprávění a několika návštěv v Jánských Lázních. Ale ani tak si nedokážu udělat představu o všech těžkostech, se kterými se musí takový člověk vypořádávat každý den. A poté, kdy jsou překonány psychické bariéry a je tu nová chuť a vůle po životu, přichází bariéry fyzické. Ano, mám na mysli překážky, které stavíme těmto postiženým lidem každý den do cesty my, zdraví spoluobčané.
Je téměř dvanáct let od sametové revoluce. Naši rodiče od ní očekávali změnu společnosti k lepšímu. Jaká je ale ta změna? Máme nová auta, mobilní telefony, soukromé společnosti a svobodu projevu. A co naše svědomí? Co morálka? Jsme k sobě ohleduplnější? Pozornější? Kolik z vás bez jediného mrknutí okem zaparkovalo svůj vůz na vyhrazeném místě pro vozíčkáře?! No co , vždyť o několik aut dál je další prázdné místo, řeknete si. A všimli jste si toho, že tyto vyhrazená stání jsou širší než ostatní? Není to totiž tak jednoduché vystoupit a nastoupit do auta z vozíku. Potřebujete k tomu daleko více místa ! Kolikrát jste již vstupovali do obchodů, kin, divadel či restaurací přes jeden, dva schůdky? Ano bývají malé, sotva pár centimetrů. Překročíte je a ani je nevnímáte. Ale jen do té doby, než k nim přijedete na vozíku. Náhle jste odkázání na milost a nemilost někoho z okolojdoucích. Ten schůdek, či dva, vám dokonale zabrání ve vstupu dovnitř. A to nemluvím již o nevhodných dveřích a klikách. Všimli jste si při procházce městem jak vypadají chodníky na křižovatkách? Kolik jich má snížené a upravené nájezdy? Že ani jeden? Nebojte, vaše město není žádnou vyjímkou :o( !! A tak projíždka městem, či jen obyčejný nákup, může být pro člověka na invalidním vozíku pouhým tajným snem. Svět nás zdravých je uzavřen pro ty, které úraz, či nemoc, trvale upoutal na vozík. Nikdy jsem si nic takového neuvědomil. Až do onoho osudného dne, kdy pod koly auta, zůstala ležet moje spolužačka a kamarádka. Dnes již vidím některé věci okolo nás i jejíma očima. Věřím, že až dostudujeme, uděláme vše pro zbourání takových bariér. I proto, aby Petra nemusela do školy zadním vchodem.Sdílet na Facebooku
© Stránka vygenerována za 0.0028 sec. | Aktuálně máme v databázi 8271 článků
práva na články náleži jejich autorům, provozovatel magazínu nenese žádnou zodpovědnost za škody způsobené prohlížením těchto stránek.
Magazín provozuje ICOK (administrátor Miloslav Fuček)
http://icok.icok.cz | http://wwww.mfsoft.cz
Bazény na míru | Bennewitzovo kvarteto | Lady XL Fashion | Optika v Praze | Světové brýle.cz | Inspiro ERP systém | Bezpečnostní poradce | Fass-Hasicí technika | Dukla - Atletika | Dukla Praha
