O chybách v časopisech

V poslední době se stále více diskutuje o chybách v časopisech. Protože by to snad mohlo budit dojem, že chyby v časopisu výrazně snižují jeho prospěšnost a užitečnost, cítím potřebu se k tomuto tématu vyjádřit.

     V úvodu bych chtěl položit otázku: "Kdo neděláte žádné chyby?" Zkuste si sami upřímně a sebekriticky odpovědět. Myslím si, že kladnou odpověď by mohlo dát jenom pár lidí z Ústavu pro jazyk český. Čeština je natolik složitá a rozmanitá, že nějakou tu chybičku určitě udělá každý. Vydávají-li časopis děti, je celkem přirozené, že chyby dělají, protože ve škole se vše potřebné naučí až někdy v průběhu 8. třídy ZŠ. Pak potřebují nějaký čas k tomu, aby to "zažily".
     Chce-li někdo kritizovat kvůli chybám amatérské emagazíny, pak mu mohu doporučit, ať se podívá o do klasických papírových novin. I tam čas od času najde chyby (a někdy i hrubé), přesto, že jde o profesionální renomovaná periodika. Co se týče překlepů, ty se samozřejmě dají odstranit snáz, například pozorným čtením. Ale i tady moje zkušenost říká, že když po sobě čtu pozorně text na monitoru, objevím část překlepů i část chyb. Při dalším čtení, už většinou nenajdu nic. Pokud si článek vytisknu a čtu ho z papíru, objevím vždy ještě další překlepy. Když ho pak po mě čte někdo jiný, většinou mě ještě upozorní na další překlepy, které jsem ani po třech přečteních nenašel. Bohužel je skutečností, že člověk většinou své překlepy hledá hůře, než cizí. Díky tomu se může stávat, že ve článcích šéfredaktora, který dělá korekturu, jich je víc.
     V každém případě si ale myslím, že chyby ani překlepy nesnižují tak výrazně hodnotu časopisu (i když samozřejmě bez překlepů a chyb by to jistě bylo lepší), ale je tady nutno ocenit především snahu a to, že někdo ve svém volném času a zcela zadarmo dělá něco pro ostatní. Tyto snahy bych viděl obzvlášť žádoucí u dětí a mládeže, kteří tak smysluplně naplňují svůj volný čas. A tím, že píšou, se samy učí a rozvíjí. Těch chyb u nich bude méně a méně. Jako nezanedbatelný doplněk bych jim doporučil, co nejvíce číst a nejlépe knihy, v kterých většinou chyby nebývají. Další pomůckou mladého redaktora by pak mohly být pravidla českého pravopisu, kam se může podívat, pokud si není s něčím jistý.
     Na závěr pár slov z pozice šéfredaktora. Šéfredaktor by si měl vážit všech redaktorů i dopisovatelů a měl by je umět povzbudit. Na nedostatky by měl upozorňovat citlivě. Redaktor, který má dobrý sloh, i když má špatný pravopis, je aspoň pro mě, přínosem. Chyby mohu opravit při korektuře. Dá to sice více práce, ale není nad originální, zajímavý a čtivý článek. Větší problém je s tím, kdo má dobré nápady a myšlenky, ale neumí je slohově vyjádřit. Úpravy do stylistiky už totiž přesahují rámec korektury. Samozřejmě není problém, udělat z dlouhého souvětí dvě věty, či rozčlenit článek do odstavců. Větší stylistické zásahy však už jsou zásahem do autorství a o tom by se měl šéfredaktor nejdříve dohodnout s autorem. Běžné to může být třeba v případě, kde tři či více vět za sebou začíná slovem "potom" nebo "pak".
     Na závěr bych se chtěl zmínit o dvou věcech, které mě jako šéfredaktorovi asi nejčastěji komplikují život. První se týká psaní zdvořilostního Vy. Toto patří výhradně do dopisů, kde oslovujeme jednoho konkrétního člověka (kdo nevěří, nechť se podívá do Pravidel českého pravopisu). Nepředpokládám, že by autor článku svým čtenářům vykal, ale spíše oslovuje více čtenářů, proto tedy vždy malé "v". Dalším zlozvykem je psaní závorek. Chci-li napsat slovo do závorky, mělo by začínat hned za závorkou bez mezery a uzavírající závorka by měla za slovem také následovat bez mezery, tedy takto (slovo) a ne takto ( slovo ). Důvod je nejenom pravopisný, ale i praktický. Většina redakčních systémů ale i tvoříčů HTML stránek sama rozhoduje, kde a jak ukončí řádek. Pokud tedy vložíte mezi slovo a závorky mezery, může řádek končit "(" a nebo naopak začínat ")", což nevypadá hezky opticky a není to správně ani pravopisně. Obdobně čárky ve větách mají být hned za slovem, za kterým následují a za nimi má být mezera. To samé platí pro tečku za větou, či otazník a vykřičník. Důvod je stejný. Řádka začínající tečkou, čárkou, otazníkem nebo vykřičníkem nevypadá dobře.
     Závěrem bych chtěl popřát všem redaktorům i šéfredaktorům hodně radosti z jejich práce, a aby se nenechali odradit mnohdy nespravedlivou kritikou, přesto ale, aby kritice naslouchali a snažili se z ní i poučit. Přeji vám dobrý tým spolupracovníků, který bude dobrou partou, protože to je základem. Přeju vám i dobré vztahy s ostatními časopisy, neboť konkurence mezi amatérskými časopisy poněkud ztrácí smysl, když to všichni děláme zadarmo. Čím více amatérských časopisů na Internetu bude, tím lépe. Je třeba si uvědomit, že čtenářů neustále příbývá a přibývat bude.